Chceme dělat noviny pro chytré lidi, ne oslovit všechny
RozhovoryPetr Šimůnek již několik let působí ve funkci šéfredaktora
Hospodářských novin (HN), dříve moderoval politický diskuzní pořad. Se
Studentským listem si popovídal o svých studiích, zkušenostech s politiky
i perspektivě zpravodajství.
Proč jste se rozhodl studovat právě Vysoké škole
ekonomické?
Studoval jsem střední hotelovou školu, která v té době neměla žádné
pokračování, a tak VŠE pro mě byla jediná a přirozená volba. Byla to
také jediná škola, kde jsem mohl studovat jazyky, což jsem chtěl.
Jak na svá studia zde vzpomínáte?
Tak asi jako každý, kdo vzpomíná na vysokou školu. Tedy s velkou radostí,
i přesto, že to bylo z velké části za komunismu.
Jste nějak v kontaktu se svou alma mater?
Málo, rád bych více. K prvnímu většímu kontaktu došlo tento rok
s děkanem Dvořákem, když jsme s VŠE jako Hospodářské noviny
spolupracovali na projektu Konference 20 let finančních a bankovních reforem
v ČR. Líbilo se mi, že se škola začíná více zajímat o své bývalé
studenty a začíná pro ně dělat spoustu věcí. Přesto bych byl rád
v kontaktu ještě více.
Kromě VŠE jste studoval několik vysokých škol, která z nich
byla pro vás nejpřínosnější?
Vystudoval jsem jen jednu vysokou školu celou, potom jsem studoval na
Univerzitě Karlově souběžný obor žurnalistika, ale pouze několik
semestrů. Dále jsem studoval dva semestry v Linzi na Univerzitě Johanna
Keplera a později Oxford university, šlo o speciální novinářský program.
Nemůžu tedy tvrdit, že jsem všechny tyto školy vystudoval. Z tohoto
hlediska byla jednoznačně nejpřínosnější VŠE, protože jsem tam strávil
pět let a jednalo se o mou hlavní školu.
Po dlouhou dobu jste byl moderátorem politických diskuzí, jak se
tato práce liší od klasické novinařiny?
Nijak výrazně, jen na vás svítí světla, je horko od kamer a musíte se
oholit. Podstata ale zůstává stejná.
Během své práce v televizi jste měl příležitost setkat se
s mnoha politiky. Liší se nějak jejich chování před kamerami a
v zákulisí, přetvařují se?
Samozřejmě se liší, když se zapnou kamery, spousta z nich začne být
nervózní, což je nepochopitelné, protože to jsou zkušení lidé. Najednou
se jim začnou klepat ruce, spoustu jich nasadí úplně jinou tvář,
někteří se ve studiu se svým oponentem pohádají a pak si v klidu dají
cigaretu, tykají si. Realita a televize jsou prostě dvě různé věci.
Již delší čas zastáváte funkci šéfredaktora HN, jak se za
tuto dobu změnily?
Změnila se především forma a dle mého soudu se zkvalitnil obsah. Ve smyslu
toho, že máme daleko více informací o byznysu, ekonomii a ekonomice, než
bylo dříve, což bylo jedním z mých cílů. Dnes jsou to, alespoň doufám,
noviny pro všechny chytré lidi v republice, ne pouze pro byznysmeny, ale pro
vzdělanou elitu celé společnosti.
Nabízíte širokou škálu příloh, např. Proč ne?!, Boutique
nebo IN Magazín. Chystáte jejich počet dále rozšiřovat a působit tak na
širší spektrum čtenářů?
To ne, jak jsem říkal, chceme být noviny pro chytré a vzdělané lidi, a
těch je omezený počet. Nechceme za každou cenu oslovovat každého.
Snažíme se zacílit každým magazínem na určitou specifickou skupinu nebo
prezentovat speciální servis, ale určitě se nebudeme snažit rozprostřít
tak, abychom oslovovali všechny.
Jakou máte vizi směřování HN do budoucnosti?
Pokud navážu na to, jak se doposud změnily, první a nejdůležitější bod
je pracovat na zkvalitňování obsahu. To znamená, aby naše informace byly
rychlejší, lepší a analytičtější než doposud. Budeme muset pracovat na
tom, jak směřovat noviny v době internetu, což je zásadní otázka pro
všechna tištěná média – jak se odlišit. Možná budeme vycházet
v sobotu, možná budeme mít regionální vydání, všechno to jsou
otevřené otázky. V každém případě ta nejdůležitější a největší
práce se týká kvality obsahu, což znamená školení a práci na
zkvalitňování naší redakce a redaktorů.
Nebojíte se, že některé tyto kroky zúží vaší cílovou
skupinu?
Chceme se zkvalitnit ve všem, co děláme, zlepšit se, protože víme, že
máme rezervy. Jsem optimista a věřím, že chytrých lidí je o dost více
než čtenářů HN, tedy že máme co zlepšovat a můžeme pár čtenářů
ještě získat.
Jakými konkrétními opatřeními hodláte čelit konkurenci
webového zpravodajství?
Beru to tak, že máme vlastní velký server ihned.cz a společně
s papírovými novinami se jedná o dva různé zpravodajské kanály pro
stejnou cílovou skupinu. My se musíme rozmyslet, jaký druh informací dáme
na web a jaký do tištěné verze. Trend je v zásadě jasný, web je na
rychlé informace, u nichž je potřeba získat co nejrychleji přehled,
zatímco noviny jsou pro analytické věci, na informace zasazené do kontextu.
Najít rovnováhu mezi nabídkou na internetu a v novinách není lehké. Ale
udělali jsme první zásadní krok, a to, že se pro nás nejedná o dva
světy, nýbrž o dva kanály informací, které produkuje stejný tým.
Vím, že noviny jsou pro mladé přežitkem
Jak se stavíte ke kroku Ruperta Murdocha, který internetové
stránky svých novin zpoplatnil?
Kéž by mu to vyšlo, protože my bychom ty peníze potřebovali také. Máme
web, který je zadarmo a má rostoucí počet návštěvníků, ale je to
strašně nákladná záležitost. A studenti VŠE ví, že kde jsou náklady,
tam musí být i výnosy, a těch je zatím málo. Kdyby se tedy tento trend
prosadil, bylo by to skvělé.
Jak se podle vás projevila v novinách finanční
krize?
Když budeme mluvit o obsahu, tak pro noviny jako jsou ty naše, určila celou
řadu nových témat. Obecně nutí noviny psát o podstatnějších věcech,
najednou se znovu ukazuje síla a důležitost dobrých a rychlých informací.
Zrovna v době krize je potřeba mít co nejkvalitnější a co nejvíce do
kontextu zasazených informací o ekonomice, o investování, o tom, co se
děje s finančními a kapitálovými trhy a tak dále. Protože jde o velké
peníze, o pracovní místa, třeba ta vaše. Pokud se tedy projevila, tak
důrazem na tato témata.
Myslíte, že HN mají možnost zaujmout i studenty
VŠE?
Doufám, že ano, a měl bych z toho strašnou radost. Vím, že noviny mohou
být pro některé mladé lidi záležitost minulého století. Ale pozor,
papír má něco do sebe a je příjemné si sednout a číst si. Věřím, že
naše noviny mohou zaujmout i studenty VŠE a udělalo by mi to hroznou
radost.