Honorabilis spectabiles. Economicus. Brutus. Amen
Názory, Zprávy ze školy„Promoce je slavnostní obřad udělování akademických titulů. Jedná
se o společenskou událost veřejné povahy.“ Tolik teorie. Na Vysoké
škole ekonomické mne napadá přívlastek rozpačitá akce. Veřejná byla,
společenská také. Dokonce slavnostní. A právě v tom spočíval
kámen úrazu.
Vysoká škola ekonomická si vzala na bedra nelehký úkol. Rozhodla se
o kombinaci moderny a tradice a vznikl hybrid, nad nímž se ti, kteří
zažili předávání diplomů v Betlémské kapli, v uměřených aulách
zlínské či pardubické univerzity, vzmohou jen na otázku, kam se poděl
původní význam slova promoce.
Ti, kteří promoci na VŠE dosud nezažili, ať si vzpomenou na
imatrikulaci. Květináče, díky nimž se předek Vencovského auly změnil ve
skleník, a vykachličkované stěny na pozadí. Mnoha lidem fakt, že končí
studium v nereprezentativní aule, která přes všechna cinkrlata vypadá
studeně a cize, nevadí. Často argumentují, že ekonomka přece JE moderní
škola. Ano, Masaryčka v Brně také, kromě toho řada univerzit z menších
měst. Přesto se většina z nich snaží, aby promoci zůstala její
důstojnost. Což se v kombinaci s prostorou á la operační sál plný
květin příliš nedaří.
Celkový průběh obřadu a proslov děkana důstojné jsou. Slova působí
upřímně, vyvolávají dojem, že jedna životní etapa končí a další,
neméně důležitá, se otevírá dokořán. Prarodiče, rodiče a někdy
i samotní studenti pociťují dojetí. Aby si plně uvědomili „vážnost
situace“, však podle mne „něco“ chybí.
Tituly se udělují v hale, která křičí modernitou. Zároveň se škola
rozhodla udržet středověkého ducha, tradici a atmosféru honosnosti. Jenže
ona ta velevážná událost působí jinak v šest set let starém Karolinu
či v profesní síni Matfyzu, kde to vypadá „alespoň“ jako na radnici.
A jinak ve Vencovského aule.
Zatímco v prvním případě mají dlouhé latinské formule, chlupaté
plyšové taláry a barokní hudba své kouzlo, na ekonomce v moderní aule
působí směšně a nepatřičně. Včetně jedovatě zelených
kancelářských židlí, na nichž sedí absolventi, a toho, že někteří
členové akademického sboru potřebují mít před sebou lejstro s textem
Gaudeamus Igitur. Ale bylo by modernější promování vůbec uskutečnitelné?
Jak by vypadalo? Namísto hábitů sako a kravata?
Závěrem několik názorů studentů, kterých jsem se dotázala, jak
vnímají atmosféru promocí na VŠE.
„Čekal jsem, že bude okázalejší a důstojnější.“
„I kdyby to předávali na chodbě, je mi to jedno. Na slavnostní situace si
nepotrpím.“
„Předstírat středověk se zlatými vozembouchy a honosnými rouchy na
škole, která je pár desítek let stará, je úsměvné.“
„Nová aula je podle mého dobrá místnost, dispozičně i vzhledem. Že to
nebude jako v Karolinu, s tím se nedá nic dělat, máme se stavbou budov
v tomhle směru pár století zpoždění.“
„Mohlo to být alespoň v RB101. Ta mi z našich aul přijde
nejhezčí.“
„Co se týče organizace, moc se jim to nepovedlo. Aulu bych vyměnila za
slavnostnější místo. Navíc nás promovalo asi 150, k tomu přišla spousta
diváků a vůbec jsme se tam nevešli. Na UK mají promoce mnohem
hezčí.“
Co z toho plyne? Najdou se tací, kterým status quo vyhovuje. Větší
část oslovených studentů by však ocenila slavnostnější ráz a
adekvátní prostředí. Protože, i kdyby na zemi přibyl chlupatý červený
koberec, květinová výzdoba expandovala do prostoru pro diváky a účastníci
obřadu znali studentskou hymnu, zůstane to „Nová“ aula s nefunkčními
stolečky a veškerou svojí strohostí.
Nahrávání ...
