Balónem nad berounskými lesy

6. 10. 2009 | | Nezařazené

„Už letíme. Podívejte se, vidím Karlštejn!“ Jak vypadá hrad a jeho
okolí z ptačí perspektivy, viděli na vlastní oči studenti Vysoké školy
ekonomické v Praze. Vyhlídkového letu balónem, který uspořádala
společnost KPMG Česká republika, se zúčastnili výherci studentské
soutěže, zástupci společnosti a redaktorka Studentského listu.

Zvonění budíku nás vyhnalo z postele okolo čtvrté ráno. Navzdory
brzké hodině jsme vstávali s nadšením a očekáváním. Čekal nás totiž
let balónem nad okolím Prahy. Spícím městem jsme se dopravili do sídla
KPMG Česká republika a společně vyčkávali, zda skutečně poletíme. Od
rána totiž bylo zataženo a v případě deště by let mohl být
nebezpečný. Nakonec se však nejhorší mraky rozutekly a my se vydali na
cestu. Na louce ve vesnici Karlštejn jsme se setkali s pilotem, který
s pomocníky právě začal nafukovat balón. Chvíle do vzletu jsme strávili
fotografováním, pozorováním zvětšující se balonové koule a pravidelně
šlehajícího plamenu.

Do koše nás nastoupilo celkem osm a jak nás pilot informoval, vešli by se
tam ještě další čtyři lidé. Než jsme se stihli rozkoukat, odlepili jsme
se od země a poměrně rychle začali stoupat vzhůru. Počáteční paniku
vystřídalo horečné fotografování, údiv a nadšení. Karlštejn
z neobvyklé perspektivy, okolní lesy, tenká linie Berounky a
projíždějící vlak představovaly skutečně barvitý výhled.

Vítr nás unášel na severovýchod a hrad se ztrácel v dáli. Pomalým
tempem jsme prolétali nad okolními vesničkami a postupně klesali. Chvílemi
jsme klouzali nad vrcholky stromů tak těsně, že nám větve škrábaly
o dno balónu. Pozorovali jsme spoustu zvířat běhajících v polích,
miniaturní vilky s bazény, mávající človíčky, vysílač na Cukráku a
obrysy Prahy v dálce. Po více než půl hodině jsme znovu přelétli
Berounku a za námi, kdesi nad Karlštejnem, se začala obloha zlověstně
mračit. Pilot proto usoudil, že bychom měli co nejdříve přistát. Okolo
však byly jen samé lesy. Než jsme je přelétli, tak se oblaka různě
rozháněla a zase šedla, takže jsme šnečím tempem pluli vzduchem ještě
asi dvacet minut. Když jsme zprava minuli Cukrák, pilot rozhodl, že je
nejvyšší čas cestu ukončit. Přelétli jsme Vltavu a začali se snášet na
nejbližší travnatý plac, fotbalové hřiště.

Přistání nám zabralo dobrých deset minut, protože, jak pravil pilot:
„Balonářství je hodinářská práce“. Pokles, vzlet, snaha nasměrovat
balón, pokles. Zafoukal vítr a my se snášeli přímo do kupky hnoje. Nakonec
se nám však povedlo dosednout zhruba o dva metry vedle. Po celou dobu nás ze
sousedního pozemku pozorovala a povzbuzovala skupinka německých rekreantů.
Hned jak jsme dosedli na zem, dočkali jsme se zaslouženého potlesku.
Přistáním však výprava neskončila, museli jsme ještě vypustit a sbalit
balón. Krátce nato se spustil mírný, ale nepříjemně studený déšť. Ten
nám však neubral na nadšení z prožitého letu, který byl pro většinu
z nás premiérou. Zvlášť když jsme absolvovali křest ohněm, vodou a
větrem a byli pasováni do šlechtického řádu balonářského.

Vyhlídková cesta byla pro nás všechny dobrodružnou zkušeností, na
kterou jen tak nezapomeneme. Pochvalu si zaslouží především přátelský
pilot, který zajistil hladký a bezpečný průběh letu, a zástupci KPMG
Česká republika, kteří se postarali o plynulou organizaci akce.

Mohlo by tě zajímat: