Bankovní rada je sen každého bankéře

29. 12. 2008 | Jan Vostatek | Rozhovory

Pracovala na stavbě i v pivovaru. Nakonec se ukázalo, že manuálně jsem na tom tak špatně, že musím dostudovat, říká Eva Zamrazilová, absolventka VŠE a od března letošního roku členka bankovní rady České národní banky.

Pracovala na stavbě i v pivovaru. Nakonec se ukázalo, že manuálně jsem na tom tak špatně, že musím dostudovat, říká Eva Zamrazilová, absolventka VŠE a od března letošního roku členka bankovní rady České národní banky.

Jak vzpomínáte na svá školní léta? Bylo těžké studovat v osmdesátých letech?
Odhlédnu-li od tehdejšího společenského zřízení, myslím, že život studentů byl podobný jako dnes. Dnes mají však studenti větší flexibilitu, mohou si své studium lépe rozložit, a větší volnost mají i ve výběru předmětů. Naopak jsme ale neměli žádné problémy s administrativou. Občas slýchám, že není dost termínů na zkoušky. My jsme prostě přišli a když jsme na katedře požádali, tak nám termín jednoduše vypsali. Tehdy jsme nevysedávali po nocích u počítačů a nehledali volná místa na přihlášení ke zkoušce.

Byla jste pilná studentka?
Já myslím, že tak středně.

Který předmět vás nejvíc dokázal spolehlivě naštvat?
Všechny marxismy-leninismy byly hrozné, nejhorší asi Vědecký komunismus, to byla opravdu příšerná slátanina, nicméně ve zpětném pohledu je možné, že tyhle předměty dobře cvičily kritické myšlení…

V současné době si většina studentů při studiu přivydělává. Taky jste sváděla boj s nejrůznějším druhem brigád?
Samozřejmě, prošla jsem vším možným, od pekáren, pivovaru, přes léčiva, stavebniny, úklid na stavbách, prodej novin až po nejrůznější administrativu. Všude se ukázalo, že manuálně jsem na tom tak špatně, že mi nezbývá než dostudovat.

V devadesátých letech jste pracovala v Komerční bance. Jak jste vnímala tehdejší turbulence bankovního trhu?
Sama situace se vyvíjela dost rychle. K běžnému člověku (i pracujícímu v bankovnictví) se klíčové informace téměř nedostávaly. Já jsem pracovala jako makroekonomický analytik, věnovala jsem se tedy spíše tomu makroekonomickému pohledu. Takže to, co se dělo v jednotlivých bankách, jsem viděla až s určitým časovým odstupem.

Jak se vyvíjela vaše kariéra v Komerční bance?
Začala jsem tam pracovat v roce 1994 na pozici makroekonomického analytika. Tehdy byla tato pracovní pozice v Česku něco nového, takže jsem postupně rozšiřovala svůj záběr a pracovala na sobě.

Žárlili na vaše pracovní úspěchy mužští kolegové?
To bych neřekla.

Bylo náročné skloubit vysoké pracovní nasazení a zároveň i rodinné zázemí?
To byl velký problém. Práce, současně do toho školka, škola. Záleží to samozřejmě na každém konkrétním případě, jestli vám rodina a hlavně partner vyjde vstříc.

Na začátku letošního roku jste se stala členkou bankovní rady České národní banky. Už Vás práce v Komerční bance tolik nebavila?
Tohle byla nabídka, která se prostě neodmítá. Tady vůbec nezáleží na tom, jak vás baví současná práce. Bankovní rada je takový průsečík snů každého makroekonoma a bankéře.

Jak v praxi funguje jmenování členem bankovní rady? Jednoho dne vám zavolá pan prezident a poví, že mu chybí jeden bankéř do party?
Ta podobnost tam je. Samotná jednání proběhla v řádu několika dní. Vlastně jsem nad tím ani tolik nepřemýšlela, jestli mám nebo nemám přijmout. Taková nabídka se doopravdy neodmítá.

Jak moc velký je šok z přechodu na opačnou stranu barikády?
Je fakt, že obsah práce je samozřejmě úplně odlišný, ale ta práce centrálního bankéře je nesmírně zajímavá. Pokud člověk má zkušenosti, což já vzhledem k věku už mám, tak si spoustu věcí propojíte. Mně osobně trvalo asi půl roku než jsem se do nové práce úplně vpravila.

Jaký úsek máte v ČNB na starosti?
Lidské zdroje, komunikaci a ochranu spotřebitele.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Ráno přijdu do práce, přečtu si přehled médií, abych věděla, co se událo, projdu vybrané články. Většinou mám naplánováno dost pracovních schůzek, pokud je nemám, tak studuji materiály na bankovní radu. Tomu věnuji pondělí, úterý a středu. Ve čtvrtek je již zmíněná bankovní rada. V pátek se scházím se šéfy sekcí, které mám na starosti a probírám s nimi úkoly, které vyplynuly z bankovní rady i dlouhodobé záměry.

Média členy bankovní rady často dělí na holubice a jestřáby. Jak se v téhle ornitologii vyznat?
Média často rozdělí členy bankovní rady podle toho jestli je daný člověk zastáncem uvolněnější nebo spíše přísnější měnové politiky. To znamená jestli mají tendenci spíše k nižším nebo vyšším úrokovým sazbám.

Do jaké skupiny patříte vy?
Já nejsem úplně vyhraněný typ. Ale faktem je, že pro mě je primární hledisko inflace. Pokud se někdy vychýlím od neutrální pozice, tak spíše tím jestřábím způsobem. Inflaci považuji za hodně nebezpečnou věc, pokud je vyšší a přetrvávající.

Kolikrát za den se vás někdo zeptá, kam se pohne klíčová úroková sazba ČNB?
To je hodně různé. Někdy se mě ptají přímo desítky lidí a někdy zase nikdo.

Do jaké míry sledujete vy osobně dopady světové finanční krize?
Všichni v bankovní radě a většina pracovníků banky věnujeme globální situaci velkou pozornost. Snažíme se zachytit maximální množství informací, názorů odborníků a samozřejmě je dále analyzovat.

Občas bývám trošku zmaten. Ministerstvo říká, že růst HDP bude 3,7 procenta, ČNB zase 2,9 procenta. Tak jak to vlastně bude?
Osobně si myslím, že pod třemi procenty růst nebude.

Nedávno jste snížili sazby o 75 bazických bodů. Jaké byly hlavní důvody pro tak velkou změnu?
Jako hlavní důvod vidím riziko, že se inflace dostane pod inflační cíl. Jinak všechny naše hlavní důvody jsme dostatečně vysvětlili na našem webu.

V jakém stavu je současný český mezibankovní trh? Povídá se, že prý je tam dost ticho.
V ČR nejsou fundamentální důvody k nějakému problému a jsem o tom opravdu pevně přesvědčena. To, co se k nám přeneslo, je určitá krize důvěry a tu je potřeba překonat rozumnou a otevřenou komunikací. ČNB se snaží technickými opatřeními podporovat mezibankovní trh. Věřím, že se situace postupně navrátí k normálu. Můj názor je takový, že se vyhneme první vlně dopadů finanční krize do finančního sektoru, ale tomu přelivu do reálné ekonomiky už ne.

Finanční krize má už teď dopad na vývoj konceptu eura. Některé země, kde se eurem už platí, dokonce přestaly plnit konvergenční kritéria.
Já si netroufám hodnotit přístup některých zemí. Tohle už je politická otázka. Každá země k tomu přistupuje tak, jak uzná za vhodné. Avšak chování některých vlád je pro mě dalším argumentem, proč euro v nejbližší době nepřijímat.

Jste zastáncem konceptu eura? Ztráta vlastní monetární politiky může někdy dost mrzet.
Já s vámi naprosto souhlasím. Pro malou otevřenou ekonomiku je vlastní měnový kurz a vlastní měnová politika důležitá. Ale přesto si myslím, že v příštím desetiletí přijde situace, kdy by výhody z přijetí eura mohly začít převažovat nad jejich riziky. Samozřejmě současná etapa turbulencí je velmi zajímavá. Až pomine, tak vyhodnotíme všechny dostupné zkušenosti. Dále pro mě osobně bude důležité, jak bude za dva, tři roky vypadat situace na Slovensku.

Dočetl jsem se, že teď učíte na Vysoké škole ekonomie a managementu (VŠEM). Už se vám VŠE nelíbí?
Práce vysokoškolského pedagoga byla pro mne vždycky velmi lákavá. Po ukončení školy bych ale získala pedagogické místo na VŠE jen za podmínky pro mne nepřijatelného členství v KSČ. Těsně poté, co jsem začala na VŠE učit znovu před několika lety, stal se tehdejší vedoucí katedry Hospodářské politiky profesor Žák jedním ze zakladatelů nové vysoké školy – VŠEM. Protože mi pan profesor dal druhou šanci učit na VŠ, následovala jsem ho tam. A zapojila jsem se na VŠEM i do výzkumných aktivit – mám pocit, že na soukromých školách se výuka i výzkum dostávají v řadě případů na velmi dobrou úroveň.

Byla jste se na VŠE v poslední době podívat?
Byla. Chodím tam pravidelně na konference České ekonomické společnosti, občas vypracuji posudek na diplomovou nebo disertační práci. Dále jsme domlouvali například spolupráci ČNB a VŠE s panem rektorem Hindlsem ohledně pořádání odborných konferencí. Můj názor je takový, že VŠE si drží dobrou úroveň.

Nedávno mi někdo tvrdil, že kdybychom měli zlatý standard, hned by bylo všechno mnohem lepší. Měl pravdu?
Ne. Světové zásoby zlata by nestačily pokrýt současný obrovský rozmach světového obchodu a HDP.

Je v dnešní době měna krytá zlatem přežitkem? Proč?
Ano, z obdobných důvodů.

Jaká ekonomická škola je Vám nejbližší?
Asi chicagská škola. Milton Friedman, někteří jeho předchůdci a žáci.

Ještě mi dovolte vrátit se na chvíli k VŠE. Vídáte se ještě se spolužáky z ekonomky?
S několika ano. Dvě kamarádky mi zůstaly dlouhodobě. Ale kupodivu se častěji stýkáme se spolužáky z gymnázia. Máme sraz párkrát do roka.

Jaká je vaše nejkrásnější vzpomínka ze studií na VŠE?
Asi první zkouška – dělala jsem v předtermínu základy práva, dostala jsem za dva a začala jsem věřit tomu, že se ta nejrůznější více nebo méně tlustá skripta dají za týden vtěsnat do paměti.

Která je naopak ta nejhorší?
Jednou mne ze zkoušky vyhodili. Byla to postarší paní docentka, která mně vyrazila z Hospodářských dějin a řekla mi, že se mám více učit a ne spoléhat na svůj úsudek.

Prozradíte nám na závěr, čím se ve volném čase baví členka bankovní rady?
Rodinou, přáteli a sportem.

Mohlo by tě zajímat:

• "Žižkovský tygr" Marek Vašátko: Švédsko sice nebyla první volba, ale díky běžkám mě moc lákalo
• Kateřina Legnerová: Pracovat při studiu ano, ale ne za každou cenu
• Adam Vološin: Na cestu na kole z Porta do Prahy mě namotivovala moje nadřízená