Po čele nám stékaly kapky potu
KariéraAssesment centra jsou relativně novým způsobem náboru zaměstnanců. Odborníci při nich hodnotí všestrannost uchazeče i v krizových situacích. Studentský list nahlédl do assesment centra České spořitelny.
Assesment centra jsou relativně novým způsobem náboru zaměstnanců. Odborníci při nich hodnotí všestrannost uchazeče i v krizových situacích. Studentský list nahlédl do assesment centra České spořitelny.
V konferenčním salonku assesment centra (AC) se před devátou hodinou ranní shromáždilo celkem osm osob. Tři HR konzultantky z externí agentury, jedna personalistka z České spořitelny (ČS) a čtyři zájemci o pracovní místo „poradce pro privátní klientelu“. Mými „soupeři“ byli dva muži ve věku kolem třiceti a čtyřiceti let a asi třicetiletá žena.
Nejprve jsme měli za úkol představit se a zodpovědět dvě otázky obsažené v připravených materiálech. Na rozmyšlenou nám musely stačit dvě minuty. První otázka zjišťovala, co konkrétně uchazeče láká na dané pozici. Druhá se naopak zaměřila na překážky, které by práci učinily obtížnou. Někteří uchazeči byli těmito doplňujícími otázkami poněkud zaskočeni. Chvílemi se zdálo, že ani neví, o jakou pozici vlastně bojují.
Poté přišla na řadu sebe-prezentace. Vzhledem k tomu, že jsme při jednotlivých projevech zůstávali všichni přítomni, nabývám dojmu, že poslední uchazeč musel mít nutně výhodu poznání svých soupeřů a čas na doladění svého proslovu. Jako další zajímavý poznatek shledávám fakt, že panovala všeobecná nejistota, zda vyprávět svůj životopis či naopak jiné směrodatné události, které v něm obsaženy nejsou. Nakonec jsme se všichni životopisu přidrželi jen zčásti a soustředili se na již zmíněné otázky. Konzultanti se nás potom ještě ptali na další podrobnosti. Závěrem této etapy jsme měli zaznamenat hodnocení svého výkonu do příslušného formuláře v přidělených materiálech.
Druhou částí přijímacího procesu se stala týmová práce. Byla přednesena následující modelová situace: Uchazeči jsou zaměstnanci dané pobočky a nedávný průzkum objevil konkrétní nedostatky. Úkolem bylo odstranit nedostatky na základě společné týmové práce na našich individuálních schopnostech. Dostali jsme pět minut na osobní přípravu a dále dvacet minut na přípravu společnou.
Myslel jsem si, že kreativita a jistým způsobem i šikovnost jsou předpokladem úspěchu. Jako daleko důležitější vlastností se ukázalo ovládání mocné disciplíny zvané rétorika. Sám jsem si to mohl zkusit, když jsem vysvětloval s vědomím rychle ubíhajícího času svou verzi řešení problému, avšak jeden z uchazečů nebyl ochoten mou verzi přijmout. Raději jsme se tedy soustředili na vylepšení ostatních návrhů. Musím zdůraznit, že hlavní roli však stále hrála rétorika a schopnost improvizace. Kdo si neuměl prosadit svůj názor či nevyslechl ostatní, jistě ztrácel v očích konzultantek pomyslné body.
Celková týmová práce probíhala v časovém presu. Při prezentaci našeho finálního řešení nám všem stékaly po čele kapky potu. Svůj výkon jsme opět měli písemně zhodnotit do našich materiálů.
Po kratičké pauze jsme se vrhli na zadaný individuální úkol. Opět byla vytvořena modelová situace, kdy jsme měli klientovi prodat konkrétní službu. Tato část již probíhala odděleně (každý uchazeč byl v samostatné místnosti) a jejím cílem bylo ukázat naše obchodní dovednosti a schopnosti pracovat pod tlakem. Místy jsem se cítil, jako bych prodával eskymákovi ledničku. I po této části jsme se měli sami písemně ohodnotit.
V rámci individuálních úkolů jsme také vyplňovali několik logických testů, které se skládaly z řešení relativně snadných úloh. Kromě správnosti odpovědí však hrál také velkou roli čas, kterého nebylo nazbyt. Otázky byly velmi rozmanité – od jednoduchých matematických výpočtů až po klasické „SCIO testy“, kdy se ke dvojici slov přiřazuje dvojice s ní významově ekvivalentní a podobně. Sám jsem si nebyl v některých okamžicích jist, zda opravdu umím malou násobilku. Jeden pohled na ostatní uchazeče kolem mne ale stačil, abych si uvědomil, že netápu sám. Atmosféra během vyplňování testů podstatně zhoustla. Místností se ozýval pouze ostrý hlas konzultantky, který oznamoval plynutí času. Psychické síly všech účastníků se blížily hranici vyčerpání.
Po testech nastala další fáze AC. Měli jsme odpovídat na otázky, které se týkaly našich charakterových vlastností. Jedna z nich například zněla „Seřaďte dle Vašich priorit: disciplína, originalita, důslednost.“ V této části AC již čas nedominuje a dotazníky spíše pomáhají zaměstnavateli, aby si o osobnosti uchazeče dotvořil představu.
Při závěrečném pohovoru se konzultanti dotazovali každého uchazeče zvlášť. U mě se například zajímali o mou představu o životě, profesi, ale i platu a chtěli vědět mou případnou dobu nástupu. Také mě informovali o tom, že výsledky se dozvím později.
Celkově si myslím, že pro toho, kdo zvládá nervové vypětí, fyzickou únavu a časovou tíseň bez větších obtíží, může být přijímací proces prostřednictvím AC podstatnou výhodou.