Systematické matení nepřítele
NázoryO největší ekonomické škole v České republice se hodně mluví. Kdekdo má však pocit, že se o ní mluví právě kvůli její velikosti, a ničemu jinému. Právě to přesně vystihuje její hlavní problém. VŠE jednoduše plýtvá svým vlastním jménem, které se stalo nálepkou pro vše.
O největší ekonomické škole v České republice se hodně mluví. Kdekdo má však pocit, že se o ní mluví právě kvůli její velikosti, a ničemu jinému. Právě to přesně vystihuje její hlavní problém. VŠE jednoduše plýtvá svým vlastním jménem, které se stalo nálepkou pro vše.
Lidé zvenčí vidí VŠE jako školu, kde se učí ekonomie a odkud vychází yuppies. Proto každý maturant, který má rád angličtinu, není mu cizí matematika a nechce se mu na počítače nebo techniku, podává přihlášku na VŠE. Možná ho od toho zrazují vtípky o nejtěžším pražském gymplu, ale nakonec se pro ni rozhodne. To ho může později mrzet, protože až na místě zjistí, že VŠE sice má Rajskou budovu a sličná děvčata, ale také to, že neposkytuje řádnou matematickou a ekonomickou průpravu. VŠE je totiž škola typu „business administration and applied economics“, nikoliv „economics“ (natož „economic theories“).
VŠE se asi stále nedokázala úplně odpoutat od minulosti v komunistickém režimu. Přijímací zkoušky sice prodělaly velké změny k transparentnosti, ale co zkoušky studijní – opisování a objektivnost? Především by se studenti měli ptát po zlepšeních v samotné výuce, posunu k modernímu stylu a obsahu. Na VŠE je však samotný obsah nejasný a mnozí, včetně studentů, si jej pletou, asi jako většina populace libovolně zaměňuje ekonomii a ekonomiku.
Obecně řečeno, název věci její obsah reflektuje zřídka. Příkladem budiž VŠE. Prakticky vzato, nikomu by to nemuselo vadit, kdyby zejména gymnaziální studijní referenti věděli, co to je ekonomie, marketing, podniková ekonomie, ekonomická analýza a podobně a kdyby měli přehled o ekonomických vysokých školách. Oni to však neví a přehled nemají. Proto se pak ozývají nespokojené hlasy studentů stěžující si na nízkou obtížnost VŠE aneb na prohru v souboji s informační asymetrií. Zbytek posměváčků je pak z řad náročnějších škol, kteří VŠE upírají její název a proslulost.
Pokud se chce tato vysoká škola nazývat ekonomickou, musí ji celou zastřešovat ekonomie jako věda a soubor teorií. Vše by bylo v pořádku, kdyby k takové abstrakci došla většina studentů. To však není realita, všichni se tak pouze tváří. Ovšem pozor, je třeba si uvědomit, že není nic špatného na masovosti spočívající ve vynechání matematických modelů a soustředění se na podnikové cash flow (zcela jak to odpovídá poptávce na pracovním trhu), ale právě na oné přetvářce.
Pod drobnohledem zvenčí proto VŠE vypadá hlavně jako zkostnatělá struktura, která nevyužívá své komparativní výhody. Spíš než „ekonomka“ by se měly propagovat specializované fakulty, jinak se de facto úplně ignorují naprosto rozdílné náplně studia. Celková strnulost a nepřehlednost taky vyhovuje hlavně těm, kteří studují jen na oko, a to celou školu degraduje.
Možná to bude znít jako protimluv, ale na VŠE je přitažlivá právě její velikost. Když se dobře využije, má spoustu výhod. Zejména se vytváří obrovský prostor pro navazování kontaktů, což je zas vyváženo velkou neosobností způsobenou individuálními rozvrhy. VŠE přitahuje všechny manažery recruitingu a stává se tak výbornou křižovatkou příležitostí pro ty, kteří je umí podchytit. I když v případě VŠE je křižovatka stále velmi nepřehledná.
Vysoká škola ekonomická těží z této velikosti a tradice. Pro středoškoláky je ze všech ekonomek nejviditelnější. Což je logické, protože svou konkurenci převyšuje (minimálně rozsahem nabídky). Je tu ale jedna výjimka, o které ví málokdo. Institut ekonomických studií je totiž pečlivě skryt na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. A tak zatímco do prvního ročníku na VŠE jsou přijímány tisíce nadšených studentíků, na IES jich nastoupí maximálně 150.
Na závěr by chtěli autoři dodat, že článek je pouhou reflexí o VŠE z vnějšku, autoři jím neusilují o vyvolání jakýchkoliv sporů.
Jan Průša a Radovan Fišer, studenti Institutu ekonomických studií FSV UK, redaktoři časopisu Sociál
Nahrávání ...
