VŠE jinak

21. 1. 2008 | | Názory

Vysoké školy se často potýkají s problémem, že studenti si nepovinnost účasti na přednáškách vykládají jako poukázku na neúčast. Různé školy se k ní staví různě. Na Fakultě elektrotechniky Českého vysokého učení technického to docenti neřeší.

Vysoké školy se často potýkají s problémem, že studenti si nepovinnost účasti na přednáškách vykládají jako poukázku na neúčast. Různé školy se k ní staví různě. Na Fakultě elektrotechniky Českého vysokého učení technického to docenti neřeší. Pokud se sejdou alespoň tři posluchači, přednáší se a na fakt, že do posluchárny by se vešla další tři sta, se nehledí. Samozřejmě, tváře okoukané z přednášek mívají u zkoušek nepsané výhody nebo přimhouřené oko, ale to asi nikoho nepřekvapí.

Za velkou louží, alespoň na univerzitách zvučných jmen, zvolili jiný přístup. Tam pořádají přednášky podnětné, naučné a zajímavé tak, aby se studentům pro lepší a snazší pochopení látky vyplatilo raději zajít na přednášku, kterou často také bývá radost poslouchat, než na poslední chvíli drtit skripta.

VŠE, jak jsem tento rok zjistil, zvolila jiný postup. Neříkám, zda horší nebo lepší, ale diametrálně odlišný. Na několika přednáškách z povinných předmětů magisterského studia na Fakultě podnikohospodářské se namátkově rozdávají body za účast. Příchozí na předem nespecifikované přednášky během semestru jsou odměněni poukazem za to, že se obtěžují docházkou. Tento poukaz mohou posléze proměnit za tvrdou hodnotu – body do celkového hodnocení.

Celá věc je hezká nebo úsměvná, záleží na postoji, ale jen do doby, než si člověk pročte podklady k hodnocení. Tam zjistí, že za každý ze tří poukazů obdrží body tři a bod desátý obdrží při získání bodů devíti, výjimečně jinak. Potud ještě dobré. Poněkud horší to je po přečtení stupnice hodnocení, která při stu bodů celkem vyžaduje devadesát na jedničku. Vyloučíme-li krajní hodnotu, kdy student neztratí v semestru ani bod, nemá možnost volby, buď přijít na každou přednášku nebo na sny o jedničce zapomenout. Milý studente, vyber si.

O výhodách různých přístupů bych mohl napsat velkou esej a pokud by před mým jménem stála písmenka doc., tak asi i objemnější knihu. Omezím se však na krátké konstatování: „Každý dělá, jak umí.“

Tomáš, mr_napik@centrum.cz

Mohlo by tě zajímat: