Zastánce ekologických práv, nebo dobrý demagog?
NezařazenéSouboj názorů na téma globálního oteplování se vyostřuje. Studentský list proto přináší exklusivní analýzu dvou čelních, proti sobě stojících, představitelů války o životní prostředí.
Souboj názorů na téma globálního oteplování se vyostřuje. Studentský list proto přináší exklusivní analýzu dvou čelních, proti sobě stojících, představitelů války o životní prostředí.
V očích jedněch jako bojovník za lepší zelené zítřky, pohledem těch druhých jako zhrzený neúspěšný kandidát na prezidenta USA, který se rozhodl dát se na dráhu populismu a falešných gest.
Bývalý americký viceprezident Al Gore se už problematice životního prostředí věnoval dávno před jeho neúspěšnou kandidaturou na prezidenta USA v roce 2000. Jako jeden z mála vrcholných amerických politiků je teď slyšet i v Evropě a poslední dobou se opět v mnoha médiích začíná spekulovat o jeho další kandidatuře na úřad prezidenta USA.
Jeho tvář se stala symbolem boje proti devastaci naší planety a jeho dokument o celosvětové hrozbě globálního oteplování „Nepříjemná pravda“ oběhl svět. Jeho píle začíná pomalu sklízet první ovoce, tedy alespoň na poli osobním – dokument získal Oscara a samotný Al Gore Nobelovu cenu za mír.
A v čem tkví enviromentální politika Al Gora? Bývalý viceprezident tvrdí, že hrozba globálního oteplování má potenciál zničit oázu života na naší planetě. Zaštiťuje se přitom různými vědeckými analýzami, zejména zprávami Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), společně s nímž dostal Gore již zmíněnou Nobelovu cenu. Zvláště třetí souhrnná zpráva IPCC dává Gorovým tezím za pravdu a svými výsledky a závěry přímo burcuje všechny aktéry na světové politické scéně k urychlené změně směru a následnému odvrácení hrozby blížící se katastrofy.
Lobby pro kamarádíčky?
Tento závěr je plně v souladu s Gorovým názorem. A co víc, Gore ho ještě umocňuje verbálním bojem a jeho propagací po celém světě. S názorem bývalého viceprezidenta se ztotožňuje stále více lidí a ti si uvědomují, že by měli konat v zájmu celého lidstva. Začíná to připomínat hluboké uvědomění jedince, který má zájem bojovat za společnost. Na druhou stranu Gorovi kritici tvrdí, že vytváří pouze cílenou demagogii za účelem mocného lobby pro svou osobu a své „kamarádíčky“.
V poslední době se však zdá, že Gorovu týmu alarmujících environmentalistů pomalu dochází dech. IPCC totiž zpracoval čtvrtou souhrnnou zprávu a do značné míry koriguje obsah předchozí třetí zprávy. Několik dat a výzkumů se totiž ukázalo jako zbytečně přehnaných a nepodložených (hlavně axiom o souvislosti změny klimatu a míře zavinění člověka, dále takzvaný „hokejkový“ graf a další). Každopádně stanoviska IPCC jsou vesměs dost opatrná a velmi neurčitá.
Hraje na city
Dále o Gorovi jeho kritici tvrdí, že ve svém snímku zneužívá statistiku zvláštními způsoby. Například změnil měřítka jedné osy, aby mnohem rychleji stoupala a následným zakrytím údajů na ose se člověk neubrání pocitu, že bez ohledu na fakt, kde leží pravda, se Gore snaží manipulovat s údaji, aby navodil pocit blízkého nebezpečí. Jeho snímek hraje na emoce diváka a ne na jasná a prokazatelná fakta. Kdyby tento přístup změnil, asi by „sklaplo“ spoustě jeho kritiků, jenže to by už nebyl ten všemi oblíbený a zářící maják světla a pravdy. To si člověk nevybere, buď přibarvujete a milují vás masy, anebo nalijete čistého vína a získáte si jen několik málo racionálně uvažujících skupin obyvatelstva planety Země.
Jestliže se Gorovi povede prosadit jeho světonázor na současnou problematiku klimatu na mezinárodní půdě (a to hlavně řešení týkající se vazby emisí oxidu uhlíku na globální teplotu), tak do války s globálním oteplováním budeme muset, dříve či později, nasadit „zbraně“ zakoupené za obrovskou sumu peněz a doufat, že nám pomohou odvrátit katastrofu. V opačném případě si můžeme posypat hlavu popelem a smutně koukat, jak několik tisíc miliard dolarů zabraňuje stoupnutí hladiny moře o 1,23 centimetru za celé jedno století.
Nahrávání ...
