Uživí nás naše planeta?
NezařazenéKlima naší planety je dynamický systém, který se neustále mění. Před deseti tisíci lety skončila poslední doba ledová. Dnes žije na planetě přes 6,5 miliardy lidí.
Klima naší planety je dynamický systém, který se neustále mění. Před deseti tisíci lety skončila poslední doba ledová. Dnes žije na planetě přes 6,5 miliardy lidí.
Paleoklimatologie zná různé metody, jakými zjistit teplotu i v celkem dávné minulosti. Před 10 tisíci lety došlo na Zemi k poměrně razantnímu oteplení až o 9 stupňů Celsia. Ve středověku mělo teplejší podnebí vliv na rozvoj kultur. Za poslední století stoupla průměrná teplota o 0,75 stupně Celsia. Rostoucí počet lidí nemá jen určitý pravděpodobností vliv (pracovní skupina Panelu pro změnu klimatu – IPCC – ho ve své čtvrté zprávě odhadla na velmi pravděpodobný), ale tlačí i na možnosti Země nás uživit.
Citlivé klima
Mořské sedimenty díky svému objemu pokrytí (70 procent povrchu Země) představují jeden z nejdůležitějších zdrojů paleoklimatických dat. Ukazují na změny a výkyvy teploty, které byly v minulosti výraznější než za poslední dvě tisíciletí. Díky nim bylo zjištěno, že zhruba před 12,5 tisíci lety například přišlo jedno z nejrazantnějších ochlazení. Tání ledovce a následný zvýšený přísun sladké vody do subtropického Atlantiku narušil tok Golfského proudu, který výrazným způsobem ovlivňuje evropské klima. Během 300 let pak teploty v jihozápadní části Norského moře klesly o 6 stupňů Celsia a v centrálním Grónsku o 15. Oteplení pak přišlo stejně rychle. „Klima je velmi citlivý systém, který se chová nelineárně, tedy velkou změnu v oceánském a atmosférickém proudění může způsobit nepatrný faktor,“ vysvětluje Karel Martínek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) a přidává fyzikální bonmot: „Bouřku může vyvolat zamávání křídel motýla, pokud se tak stane na správném místě ve správný čas.“
Globální oteplování je jistota
Člověk zvyšuje množství oxidu uhličitého v ovzduší, což je jeden ze skleníkových plynů. Podobně dramatické změny nastaly v historii ve spojení s erupcí vulkánu či nárazem meteoritu. Jakékoli změny jsou ale do budoucna těžko předpovídatelné, s jistotou se nedá předpovědět ani počasí na další tři dny. Není tedy jasné, zda vliv člověka na přírodu bude mít nějaké katastrofické dopady.
Co je tedy jediné prokázané, je oteplování planety, které se projevuje v úbytku pokrývky sněhu a kratší doby zamrzání jezer a řek. IPCC také předpovídá nárůst extrémních teplot, hlavně v subtropických oblastech a směrem k pólům pak nárůst srážek.
„Globální ekosystém se vyrovnal s nesrovnatelně většími změnami, než je ta, o které se mluví v posledních letech,“ říká docent Petr Kraft z PřF UK, ale dodává, že je velmi nepravděpodobné, že by člověk neměl na přírodní změny vliv. „Pak ale měníme nepředvídatelně svět. A to je problém nejen etický, ale jde o záležitost potenciálně velmi nebezpečnou. Je totiž více než zřejmé, že případná změna těžce postihne především lidi,“ vyjadřuje svůj názor docent Kraft.
Názory na boj proti globálnímu oteplování se různí. Jelikož dopad zbraní, které by měl člověk užít v boji, není jednoznačný, říkají někteří, že se tímto nemá cenu moc zabývat. Druhý tábor si je této skutečnosti vědom, ale raději dává přednost prevenci před případným negativním dopadem. V dohledné době tedy není nereálná situace, která bude znamenat pro lidstvo těžko řešitelný problém (například stěhování se do vnitrozemí, změny v zemědělství). „A toho by se měli obávat především politici a ne to zlehčovat či ignorovat,“ myslí si docent Kraft.
Planeta – velké hladové zvíře
Spolu se změnou klimatu může působit starosti i jisté omezení, a to existence jen jedné planety. Pokud lidskou spotřebu převedeme na biologicky produktivní plochu, kterou nám naše planeta nabízí, zjistíme, že pro uživení současné populace by bylo potřeba 1,2 planety. Pro výpočet se používá tzv. ekologická stopa, která převádí spotřebu státu na tzv. globální hektary. Pokud by například chtěli všichni spotřebovávat jako průměrný Čech, potřebovali bychom na to 5 Zemí. „Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Otázka, kterou si musíme položit, zní, ´jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom uživili toto zvíře?´,“ říká o ekostopě jeden z jejích spolutvůrců Kanaďan William Reeds. Zvíře tedy musí mít dostatek zdrojů a musí se mu zajistit zpracování odpadu. Tato koncepce obsahuje také jisté nepřesnosti. Například některé části planety (lesy, které zajišťují více funkcí najednou) jsou započítány pouze jednou a při odhadech některých čísel se přijímá konzervativnější odhad. Na druhou stranu i pokud bychom měli k dispozici tři Země, stále se můžeme mít všichni dobře akorát jako průměrný Libyjec či Rumun.
Nahrávání ...
