Nobelisté: Kenneth Arrow a John Hicks
NezařazenéPokračujeme v našem seriálu o nobelistech. Kenneth J. Arrow patří mezi nejvlivnější americké teoretiky ekonomie. Nejznámější prací Arrowa je bezesporu legendární Arrowův teorém nemožnosti. John Hicks, následovatel představitelů lausannské školy (Walras, Pareto), se zabýval všeobecnou rovnováhou, ordinalistickou teorií hodnoty a Paretovskou teorií blahobytu. Stěžejním přínosem Hickse byl rovnovážný model z roku 1939.
Kenneth J. Arrow patří mezi nejvlivnější americké teoretiky ekonomie. Své vzdělání započal na City College v New Yorku, kde v roce 1940 promoval na bakaláře společenských věd, ačkoliv jeho hlavním zájmem byla matematika. Otázku rozporu mezi společenským a exaktně-matematickým přístupem k řešení ekonomických problémů pomohla Arrowovi vyřešit v té době se již rozvíjející ekonometrie a zejména teorie her. Ve studiu ekonomie pokračoval po druhé světové válce na Kolumbijské univerzitě a zároveň pracoval v Cowlesově komisi pro ekonomický výzkum na Chicagské univerzitě. Od roku 1949 působil jako docent ekonomie a statistiky na Standfordské univerzitě a po zbytek své kariéry sesbíral řadu doktorských, docentských a profesorských titulů na nejvýznamnějších amerických univerzitách, Harvard nevyjímaje.
Nejznámější prací Arrowa je bezesporu legendární Arrowův teorém nemožnosti, který říká, že neexistuje neutrální způsob volby, který by umožnil seřadit jednotlivé preference voličů. Vzhledem k růstu počtu voličů a variant se zvyšuje pravděpodobnost, že tato situace nastane (ale nastat nemusí), a tudíž nebude možné vybrat nejlepší variantu pouhým seřazením preferencí, jak to vyžaduje většinový volební systém. V takové volbě pak podle teorému hrozí, že se objeví „diktátor“, jehož preference budou dominovat. Arrow tak velkou měrou přispěl k pádu teorie blahobytu, která byla na vyjádření společenského preferenčního uspořádání postavena.
Zároveň je spoluautorem jedné z prvních teorií tržní rovnováhy, teorií vysvětlujících vliv technického pokroku na hospodářský růst a teorií týkajících se asymetrických informací na trhu a vznikajících institutů, které tyto asymetrie vyrovnávají.
John Hicks se narodil v roce 1904 v rodině novináře. Studium matematiky zahájil na univerzitě v Oxfordu a řetězcem řady společenských věd se postupně přenesl až do víru ekonomie, zejména pod vlivem Lionella Robbinse, velké postavy katedry politické ekonomie na London School of Economics. V roce 1939, kdy již působil na univerzitě v Cambridge, vydává své neznámější dílo „Hodnota a kapitál“. To už měl za sebou publikaci „Teorie mezd“ (1932) a daleko před sebou dílo, jímž vzdal hold dějinám ekonomického myšlení, jejichž obdivovatelem byl po celý život.
V duchu svých předchůdců, tj. představitelů lausannské školy (Walras, Pareto), se zabýval všeobecnou rovnováhou, ordinalistickou teorií hodnoty a Paretovskou teorií blahobytu. Stěžejním přínosem Hickse byl rovnovážný model z roku 1939, který daleko více bral v potaz chování spotřebitelů a výrobců, čímž docílil vyšší konkrétnost ve srovnání s předcházejícími modely, které byly natolik abstraktní, že se spíše soustředily na formální podmínky konzistence než na vypovídací schopnost. Model tak mohl sloužit k předpovídání efektů změn, které se jako vlna přehnaly skrz celou ekonomiku, například změnu spotřebitelských preferencí bylo možné zaznamenat růstem či poklesem úrokové míry a zaměstnanosti.
Nahrávání ...
