My jsme bohužel ti běloši

17. 1. 2006 | | Nezařazené

Na klouzavých dlaždičkách Nové auly VŠE vystoupil 9. listopadu opět po roce Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. Tentokrát lehce rozvrkočený ansámbl rozehrál předpremiérovou vzpomínku na dílo Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. V novém programu zazářili i výteční hosté.

Na klouzavých dlaždičkách Nové auly VŠE vystoupil 9. listopadu opět po roce Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. Tentokrát lehce rozvrkočený ansámbl rozehrál předpremiérovou vzpomínku na dílo Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

V novém programu zazářili i výteční hosté. Skvělá swingující zpěvačka Věra Gondolánová má podle slov Ondřeje Havelky „možná větší renomé v Evropě než v Česku“. Popularitu si získala především ve Francii interpretací swingu a romského folklóru. Za všechny její úspěchy hovoří nejvýmluvněji fakt, že zpívala i v pařížské Olympii. Při jejím The Man I Love všem běhal mráz po zádech a když se vedle ní ozvalo ještě velkolepé saxofonové sólo, bylo to jako octnout se v úplně jiném prostoru i čase. Krásná, usměvavá dáma v černých šatech a s květem ve vlasech se nám o přestávce přiznala, že je jí vlastně jedno, kde zpívá: „Vnímám hudbu, ne prostředí. A tohle je nejlepší hudba, hned po klasice, samozřejmě. Proto ji zpívám.“

Dalším Havelkovým hostem byl Juraj Bartoš. První trumpetista Salzburgského bigbandu mimo jiné zasedl v žesťové sekci velkého swingbandu, který doprovázel Robieho Williamse při slavném swingovém koncertu v Albert Hall. „Juraj dvacet let odolával mému naléhání, aby s námi hrál. Poprvé mu to zakázali rodiče, později si to zakázal sám. Nyní se k nám konečně přidal a je rád. Tedy já myslím, že je rád, že s námi hraje,“ prozradil Ondřej Havelka o hostování slavného trumpetisty.

Tanečním vystoupením oživili večer Jana Grulichová a Míla Seigel. S kluzkou podlahou Nové auly se vypořádali statečně a my, diváci, jsme jen žasli, co všechno se dá na tak náročném parketu předvést: stepařské kreace, skoky i přeskoky, tanečnice létala vzduchem a zase se bezpečně vracela na zem.

Krásných a kvalitních písní z dílny V+W+J je mnoho a všechny se za jeden večer zahrát nedají. Program byl navíc doplněn jazzovými a swingovými kusy autorů amerických, kterými byl Ježek nejvíce inspirován, například Duka Ellingtona nebo George Gershwina.

V průvodním slově Havelka představil něco málo z historie jazzu, připomněl jeho složitou cestu žánru do českých krajů a srdcí, a také některé epizody a zajímavosti ze života autorské trojice. Stejně jako loni zalitoval, žAe „černoši uměli něco, co běloši nikdy nedokázali a my jsme bohužel ti běloši.“ I přesto však stačil letmý pohled do publika, aby člověk pochopil, že to není úplně pravda. Hlavy pokyvující v rytmu swingu, podupávající nohy, luskající prsty a nakonec dva potleskem vynucené přídavky byly jasným důkazem toho, že Melody Makers dělají muziku, která dokáže rozproudit snad každého. Ze školy jsme vytančili až po jedenácté hodině a výjimečně se usmívali i jindy zamračení vrátní.

Mohlo by tě zajímat: