Studentské týmy: učitel bez času, student bez prostoru
Rozhovory, Zprávy ze školyStudentským projektům dám zelenou, hlásal titulek rozhovoru s prorektorem pro vědu a výzkum docentem Jiřím Patočkou ve Studentském listu z března 2003. Ke studentským týmům a nejen k nim se nyní vracíme v tématu měsíce.
Studentským projektům dám zelenou, hlásal titulek rozhovoru s prorektorem pro vědu a výzkum docentem Jiřím Patočkou ve Studentském listu z března 2003. Ke studentským týmům a nejen k nim se nyní vracíme v tématu měsíce.
Na začátku druhého funkčního období v pozici prorektora pro vědu a výzkum jste tvrdil, že budete podporovat studentské vědecké týmy. Jak jsou na tom týmy nyní?
Situace se podstatně zlepšila. Ještě než budu hovořit o studentských týmech chci říct, že za poslední tři roky se obecně změnila pozice VŠE v oblasti vědy a výzkumu. V přepočtu vědeckého výkonu na jednoho pracovníka jsme předstihli Univerzitu Karlovu jako celek.
Vývoj takzvané specifické vědy dává fakultám nové možnosti zapojovat studentské vědecké týmy. Specifická věda jsou prostředky pro zejména studentský, ale i doktorandský výzkum a lze z nich podporovat i smíšené výzkumné skupiny složené ze studentů a akademických pracovníků. Kdybych to měl shrnout, politika vědy na vysoké škole je členěna na fakultní výzkum, který si fakulty podle předem stanovených rozvojových programů stanovují samy, a vedle toho celoškolsky zaměřených podpůrných programů, které v podstatě zajišťují mezifakultní výzkum. Studenti, kteří se dohodnou, že budou spolupracovat mezi fakultami, či tématy, které jsou zpracovávány z hlediska osobního odborného zájmu studentů, třeba nemusí najít potřebné zázemí na fakultě, takže potom najdou podporu v celoškolních zdrojích.
Jaký je vývoj v oblasti studentských výzkumných týmů?
V roce 2000, kdy jsme založili interní grantovou agenturu (IGA), bylo na dvanáct studentských projektů vynaloženo 409 tisíc korun. Loni jsme došli k počtu 60 studentských projektů za 2,5 milionu. Tady vidíte podstatný nárůst. V letošní soutěži, tedy v květnu, předpokládáme, že věnujeme na studentský výzkum zhruba 3 miliony korun a že se úměrně zvýší i počet projektů.
Druhou stránkou je samozřejmě zájem studentů. Snažím se všemi způsoby studenty přesvědčit, že zkoumat je dobré a že to dělají pro sebe, nejenom pro školu a že si tím budují vlastní profesní dráhu. Je zřejmé, že to má dva aspekty, z jedné strany je zájem studentů, ale z druhé strany se musí také vycházet z podpory učitelů. Student sice rámcově ví, čemu se chce věnovat, ale úkolem učitele je tento zájem odborně doladit a konkretizovat.
Jak se konkrétně motivuje student pro vědecký tým?
K motivaci studentů míří více nástrojů. Prvním je soutěž ESOP (viz článek na str. 3 – pozn. red.), kdy vždy oceňujeme několik seminárních, bakalářských a diplomových prací. Máme stabilní podporu poradenské firmy Ernst & Young a podařilo se nám získat menší finanční dotace i od jiných soukromých investorů.
Zapojili jsme i druhý nástroj, a to publikační. Jedna věc je napsat něco, co potom zůstane někde, kde to okoušou myši nebo se na to bude prášit. Druhá věc je přímo výsledky veřejně publikovat. Do roku 2002 téměř žádná taková možnost neexistovala, ale po reformě Acta Oeconomica Pragensia (školní vědecký časopis – pozn. red.) jsme umožnili výsledky excelentních studentských prací z ESOP publikovat.
Studenti a doktorandi mají mimo speciálního čísla také vlastní rubriky. Mohou tam dát článek, který je kvalitně recenzován. To znamená, že jim učitel nejenom pomůže se zpracováním článku, navíc pomůže zajistit odborníka, který stať posoudí, vytkne nedostatky a naučí je psát. Naučí je publikovat, což je nesmírně důležité pro vědeckou práci.
Mohl byste jmenovat největší problém, který se týká studentských výzkumných týmů?
Ten vznikl v devadesátých letech a je stále stejný. To znamená orientace školy na přípravu velkého množství kvalitních odborníků pro praxi. Jde o trend, který přinutil školu, aby podstatně zvýšila počet studentů a razantně zvýšila efektivitu, což znamená, že v rámci České republiky máme téměř nejvyšší počet studentů na jednoho učitele. To samo o sobě mluví za hodně. Učitel má méně času a méně energie na vědeckou práci se studenty.
Druhý problém, nevyhovující kapacity školy, bude doufám částečně vyřešen. Zatím se učí od rána do půl osmé a najít prostor pro malý vědecký tým je téměř nemožné.
Po dostavbě Rajské budovy to tedy bude lepší?
V Rajské budově měly být podle projektu prostory i pro studentské týmy. Každá katedra nebo několik kateder dohromady by mělo mít jakousi malou místnost, kde se může setkat tým studentů s kantorem. Měli tam mít počítač s internetem nebo třeba příruční knihovnu. Dislokační komise zatím odsouhlasila, že doktorandi budou mít místnost pro každou fakultu, ale nevím, jak dopadnou plánované místnosti pro vědu a výzkum pro malé kolektivy. Prosazuji to od začátku a výsledek se snad dostaví.
Jak jsou studentské týmy v současné době financovány? Došlo k nějakým změnám?
Základní změna, a zde musím trochu pochválit ministerstvo školství, je dána tím, že se od roku 2003 změnil způsob financování. Původní nespecifikovaná věda byla změněna na specifickou vědu, která je jasně a zřejmě určena studentům, doktorandům a smíšeným týmům studentů a učitelů.
Škola dostává v průměru kolem 22 milionů, které jsou rozdělovány přímo na fakulty, podle jejich odpovídajícího vědeckého výkonu v objemu zhruba 13 milionů. Vedle toho asi 5 milionů dostává hospodářský útvar na režii. Dále máme prostředky na mezifakultní výzkum – v příštím roce to budou asi 3 miliony – rozdělované interní grantovou agenturou. Asi půl milionu bude věnováno na akce, o kterých jsme mluvili, to znamená ESOP a podobně. Vedle toho je ještě určitá částka na fakultách i centru na internacionalizaci výzkumu a zejména konferenční záležitosti.
Mohl byste nám uvést nějaký příklad financování studentského týmu?
Mým záměrem od počátku bylo jaksi masivně se zúčastňovat studentských konferencí, doktorandy a studenty vysílat na renomované vědecké semináře a konference, tak aby mohli přijít do styku s aktuálními výsledky vědy a výzkumu. Neposlat studenta, který například dělá výzkum v oblasti podnikového managementu na špičkovou konferenci, která se toho týká, by bylo asi škoda.
Do roku 2002 to nebylo vůbec možné, protože účetně nebylo z čeho zaplatit studentovi účastnický poplatek nebo cestu. Teď to možné je. Sice ten objem není příliš omračující, ale řekněme několik desítek tisíc korun se na to vždycky věnuje. Příliš se o tom neví, protože studenti to příliš nepožadují.
Uvažuje se i o jiném způsobu financování, jako například sponzoring?
Sponzoring nebyl vůbec rozvinutý. Vinu nenesla škola, ale stát a jeho daňová politika. Vznikly obrovské rozdíly mezi jednotlivými fakultami. Fakulty, které mají těsný kontakt s praxí, tedy především Fakulta podnikohospodářská, měly poměrně masivní část studentského výzkumu dofinancovanou právě od soukromých firem.
V loňském roce došlo k zásadnímu přelomu v daňové politice: byl prosazen zákon o dvojím daňovém odpočtu na sponzoring. Předpokládá se, že budou zakládány společné výzkumné týmy mezi jednotlivými fakultami a jednotlivými soukromými firmami. Legislativa bohužel nejde tak daleko, že by stimulovala přímý tok firemních peněz na univerzity.
Jaké jsou výhledy do budoucna ohledně vědeckých týmů, plánuje se nějaká konkrétní změna?
Výhledy do budoucna znamenají pokračování v osvědčených nástrojích posledních dvou, tří let. Znamená to podporovat všechny zdroje motivace studentů k vědě a výzkumu. Stimulovat, a tam je rezerva, učitele za vědeckou práci se studenty. Všichni víme, že typ učitele, který odpřednáší a odejde po svých, je v tomto případě neproduktivní. Vedení školy spolu s fakultami zakládá nové nástroje hodnocení učitelů, kde se hodnotí vědecký výkon a v jeho rámci i spolupráce se studentskou vědou.
Druhá cesta, a to spíše na fakultách, je podpora týmové práce. Jestliže učitel má zajímavé téma a nenabídne to studentům, potom se jaksi automaticky studenti zaleknou týmové spolupráce, jelikož na VŠE panuje značná míra individualismu. Opakem je fakulta v Jindřichově Hradci. To je totiž fakulta, která je menší, kde panují velice blízké vztahy mezi studenty a učiteli. Najednou zjišťuji, že právě malá fakulta, řekněme fakulta dobrých mezilidských vztahů, má v podstatě velice dynamické výkony v oblasti studentské vědy. Kdyby se to podařilo přenést do Prahy, prohloubit práci učitelů se studenty, to by byl ten pravý základ, na kterém se můžeme odrazit k novým výkonům. Je to v podstatě věc, která mi schází. Souvisí to s charakterem školy, je to objektivní situace, za kterou nikdo ze školy nemůže, ale snažíme se to změnit.
Nahrávání ...
