Média mluví pravdu, ale tu svou
Názory
Každý člověk si jednou za čas koupí noviny nebo se podívá na zprávy v televizi. Bohužel musíme předpokládat, že ne všechny předžvýkané události budou objektivní, nehledě na to, že mnoho faktů bude zamlčených. Tento článek chce ukázat, PROČ tomu tak je, a vzbudit ve čtenářích při „konzumaci“ informací kritický odstup. Uvedené příklady a důkazy se vztahují na americké prostředí a masmédia, nicméně analogii lze s úspěchem najít i u nás.
Každý člověk si jednou za čas koupí noviny nebo se podívá na zprávy v televizi. Bohužel musíme předpokládat, že ne všechny předžvýkané události budou objektivní, nehledě na to, že mnoho faktů bude zamlčených. Tento článek chce ukázat, PROČ tomu tak je, a vzbudit ve čtenářích při „konzumaci“ informací kritický odstup. Uvedené příklady a důkazy se vztahují na americké prostředí a masmédia, nicméně analogii lze s úspěchem najít i u nás.
Jaké to jsou síly, které činí z největších médií zaujaté spolupracovníky hrající ve prospěch jedné silné elity? Co je žene k „výrobě souhlasu“ mezi lidmi? Představíme si několik prvků, na které lze pohlížet jako na filtry zpravodajství. Pokud se objeví nějaká zpráva nebo událost, média ji zpracují pouze tehdy, pokud projde všemi těmito filtry:
Vlastnictví
Dominantní média jsou vlastněna a kontrolována velmi bohatými lidmi a korporacemi, tvořících korporační elitu. Je třeba předpokládat, že lidé, kteří média vlastní, jim budou panovat. Nenechají své podřízené přestoupit určité hranice. Představa, že by svým vlastním nástrojům dovolili dělat něco, co by šlo proti zájmům širší korporační komunity, je nesmyslná.
Reklama
Média jsou na reklamě závislá, protože potřebují zdroj financí. V průměru z ní pochází asi 70 procent příjmů pro noviny, u televizí se jedná o 95 procent. Všechny TV stanice mají pracovníky, kteří chodí a snaží se prodat reklamní čas ve svých programech zadavatelům reklamy. Musí je přesvědčit o přednostech svých pořadů. Firmy si pro své produkty přejí to, čemu se říká „příznivé prodejní prostředí“. Prosazují si jasné podmínky, jak mají programy vypadat. Například Proctor and Gamble má jedno psané reklamní pravidlo: „Nebudeme podporovat ty pořady, které urážejí armádu, nebo které naznačují, že podnikatelská komunita není vstřícná a oduševnělá.“ Jiné společnosti mají instrukce, jež zakazují zadávat reklamu do médií, která nesplňují „určité standardy“, což jsou fakticky standardy politické.
Filtr „flack“
Všichni můžeme vytvářet „flack“ neboli negativní zpětnou vazbu. Všichni můžeme napsat nebo zavolat do novin a na něco si stěžovat, ale na média mají skutečný vliv jen ty stížnosti, které je vážně ohrožují. Třeba stížnosti vlády, Pentagonu, velkých firem zadávajících reklamy, a dalších organizovaných skupin. Takže „flack“ má efekt hlavně ze strany mocných skupin, který se násobí tím, že některé z nich jsou i zpravodajskými zdroji.
Ideologie
V americké ideologii jsou dva dominantní prvky. Tím prvním je antikomunistická ideologie, která byla velmi důležitá dokud nepadnul Sovětský svaz, ale i nyní má ještě určitý význam. Druhým ideologickým prvkem je představa, že trh dokáže vše, že je tou správnou cestou k vyřešení všech našich problémů. Tyto ideologie jsou v skutečně hluboce zakořeněné a působí na to, jak novináři a redaktoři pohlížejí na svět.
Nyní si ukážeme, jak všechny tyto filtry fungují dohromady. V roce 1981 bojoval za svobodu odborový svaz Solidarita proti polské komunistické vládě. Tomuto boji se v médiích dostalo enormní publicity, protože měl antikomunistickou formu a vláda USA jej milovala. Stejně tak vyhovoval i podnikatelské komunitě, protože nemá komunismus ráda. Takže filtry prošel snadno, žádný z nich nic nenamítal. Ve stejnou dobu ale nová vojenská vláda, která se roku 1980 dostala k moci v Turecku, drtila odbory. Této události se ve Spojených státech dostalo téměř nulové publicity. Důvodem bylo, že se jednalo o spřátelenou vládu, která dělala to, co Bílý dům chtěl. Navíc turecká vláda byla antikomunistická. Majitelům a firmám zadávajícím reklamy spolu s vládou USA by se publicita moc nelíbila. Ministerstvo zahraničí dychtilo hovořit o tom, co se děje v Polsku, ale o tom, co se děje tureckým odborům u našeho spojence mluvit nechtělo. A „flack“? Kdo by se namáhal s „flackem“ na obranu utlačovaných tureckých odborů? Ve Spojených státech určitě nikdo důležitý. A ideologicky se jedná o antikomunisty. Takže v tomto případě model propagandy krásně fungoval. Tato zpráva filtry neprošla.
Dá se vůči propagandě vůbec bránit? Ano, ale stojí to trošku námahy. Abychom dokázali rozeznat nezkreslený stav věcí, měli bychom mít zpracované analýzy médií. To znamená znát vlastníka média a jeho nejčastější inzerenty, a mít jasno v jejich zájmech. Pak budeme teprve vědět, která bije a nebudeme manipulováni.
Tento článek čerpal z knížky Edwarda Hermana a Noama Chomskyho, která však vyšla zatím jen v americkém originálu „Manufacturing Consent“ (slovní hříčka Consent – Content). Pro zájemce odkazuji na rozhovor Edwarda Hermana v magazínu Zmag (http://www.zmag.org).
Dodatek pro český televizní trh v době loňských vánočních svátků:
„Česká pojišťovna a výrobce kyselky Korunní se soustředili na nejsledovanější televizi Nova, s níž jsou kapitálově provázáni. Ve velkém na Nově inzerují i další firmy ze skupiny PPF: eBanka a splátkový prodejce Home Credit. V České televizi a na Primě byl v předvánočním období nejvíc vidět výrobce prášků Procter & Gamble, který se neobjevoval na Nově, s níž se na podzim nedohodl na další spolupráci.“
Pražák, M.: Televize měly tučné svátky. MF Dnes, příloha Ekonomika, 8.1.2004, s.B3.
Zvýraznění v textu: vočko.
Nahrávání ...
