Neschopenky na VŠE: nekonečný příběh?
NezařazenéPro omluvení neúčasti na písemné práci či zkousce vyžadují některé katedry Vysoké školy ekonomické v Praze po studentech potvrzení o pracovní neschopnosti. Již dlouhou dobu se vedou diskuse, zda studenti mají na vydání neschopenek právo a zda tedy vůbec mohou vyučující po studentech neschopenky požadovat. Vystavování potvrzení o pracovní neschopnosti je upraveno zejména vyhláškou MPSV, různé úřady ji však vykládají různě, často protichůdně.
Pro omluvení neúčasti na písemné práci či zkoušce vyžadují některé katedry Vysoké školy ekonomické v Praze po studentech potvrzení o pracovní neschopnosti. Již dlouhou dobu se vedou diskuse, zda studenti mají na vydání neschopenek právo a zda tedy vůbec mohou vyučující po studentech neschopenky požadovat. Vystavování potvrzení o pracovní neschopnosti je upraveno zejména vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení. Různé úřady ji však vykládají různě, často protichůdně.
Současný postoj školy se řídí především stanoviskem MPSV. To je přesvědčeno, že student má v případě nemoci na vydání neschopenky právo. Ve svém odůvodnění vychází jednak ze zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, který do okruhu pojištěných osob řadí i studenty. Dále odkazuje na zmiňovanou vyhlášku, která stanoví, že zaměstnáním se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění, při jejímž výkonu pracovní neschopnost vznikla. „Je-li tedy student nemocensky pojištěn, má mu být v případě, že nemůže vykonávat své dosavadní zaměstnání, kterým je studium, potvrzena pracovní neschopnost na tiskopise ‘Potvrzení pracovní neschopnosti‘ bez ohledu na to, zda má či nemá nárok na nemocenské dávky,“ píše se v oficiálním vyjádření ministerstva.
V souladu s tímto oficiálním stanoviskem MPSV vydalo Pedagogické oddělení VŠE v dubnu 2000 prohlášení, ve kterém uvádí: „Na základě prostudování vyhlášky MPSV č. 31/93 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, a telefonické konzultaci na Ministerstvu práce a sociálních věcí sděluji, že studenti vysokých škol mají nárok na vystavení tiskopisu ‘Potvrzení pracovní neschopnosti‘ – neschopenky. Trvale registrující praktický lékař je povinen tento tiskopis vystavit, v případě odmítnutí může student podat do 3 dnů námitku vedoucímu lékaři (státní zařízení) nebo zdravotnímu radovi (soukromý lékař).“
Lékaři jsou proti
Opačného názoru je právní oddělení České lékařské komory (ČLK). Ve svém stanovisku, které si v létě tohoto roku vyžádalo Oddělení kontroly, informací a stížností VŠE, právo studentů na neschopenky vylučuje. Vyhláška podle něj řeší problematiku pracovní neschopnosti, tj. neschopnosti vykonávat dosavadní zaměstnání. Studium na vysoké škole však není zaměstnáním nebo samostatnou výdělečnou činností ve smyslu vyhlášky. „Vzhledem k výše uvedenému nemůže ošetřující lékař vystavit studentovi potvrzení o pracovní neschopnosti ve smyslu vyhlášky,“ píše ve svém vyrozumění.
Podle ČLK může ošetřující lékař na žádost studenta vysoké školy vystavit pouze potvrzení (ve smyslu ustanovení par. 15 odst. 9 zákona o veřejném zdravotním pojištění) o tom, že student vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen plnit své studijní povinnosti. Nicméně ani toto potvrzení nemá lékař povinnost vydat, v případě odmítnutí se jej tedy student nemůže domáhat. Navíc vydání potvrzení není výkonem hrazeným z veřejného zdravotního pojištění, lékař má nárok na jeho úhradu. Student tak za získání takové omluvenky musí ještě platit.
Sdružení praktických lékařů ČR (SPL) k vyhlášce uvádí: „Z uvedeného výčtu osob a případů, ve kterých lékař provádí uznání práce neschopným, vyplývá, že u studentů a žáků tento úkon není realizován.“ Důvodem vystavování neschopenek je podle sdružení především vznik nároku na nemocenskou dávku, který však studenti a žáci nemohou uplatnit, a vystavování potvrzení o uznání pracovní neschopnosti těmto skupinám osob by tak bylo zcela nelogické.
Podle SPL však může být dokonce nesplnitelný požadavek školy na doložení jakéhokoliv lékařského potvrzení, neboť žádný právní předpis ošetřujícímu lékaři takovéto potvrzení vystavit neukládá, a student tudíž je nemusí být schopen získat. Přitom odkazuje na analogickou situaci ve vztahu zdravotnické zařízení – zaměstnanec. Tam musí zaměstnanec podle zákoníku práce prokázat zaměstnavateli důvod důležité osobní překážky v práci. Takovou překážkou je právě i vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance. Platné nařízení vlády č. 108/1994 Sb. však z ústavních důvodů zrušilo povinnost zdravotnických zařízení vyhotovovat potvrzení o návštěvě pacienta v tomto zařízení. „V současné době tedy nemá ani zaměstnanec možnost donutit lékaře k vystavení písemného potvrzení o návštěvě,“ uvádí SPL ve svém stanovisku.
Dalšími důležitými orgány jsou jednotliví okresní zdravotní radové. Ti totiž přímo kontrolují práci praktických lékařů a mají vůči nim nejvíce rozhodovacích a nařizovacích pravomocí ze všech výše jmenovaných institucí. Stanoviska radů ve věci vydávání potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se nijak zásadně neliší od postoje ČLK. Například podle písemného vyjádření Zdravotního rady pro Prahu 3 není lékař povinen vydat studentům vysokých škol potvrzení o pracovní neschopnosti. Na vyžádání však musí vydat lékařský nález potvrzující nemoc.
Není odvolání
Názor MPSV a školy je tedy v přímém rozporu s názory ČLK, SPL a zdravotních radů. Z nejednoznačné situace jsou zmateni nejen studenti, ale i lékaři. Kdyby se nakonec ukázalo, že student opravdu neměl na neschopenku nárok a lékař mu ji i přesto vystavil, dopustili by se možná oba trestného činu padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů. Za to každému z nich hrozí peněžitý trest či trest odnětí svobody až na jeden rok. Většina lékařů proto za současného nevyjasněného stavu „pro jistotu“ odmítá vysokoškolákům neschopenky vystavovat.
Studenti mají v takovém případě možnost podat stížnost k orgánu kontrolujícímu lékaře. Tím jsou ale u praktických lékařů okresní zdravotní radové, podle jejichž výkladu nemají studenti na vydávání neschopenek právo. Stanoviskem zdravotního rady je lékař vázán. Ministerstvo práce a sociálních věcí jej k opačnému konání nemůže žádným způsobem přimět. Studenti se tak dostávají do neřešitelné situace, kdy po nich škola pro omluvení předmětu požaduje neschopenky, které nemohou žádným legálním způsobem vymoci. Zástupce studentů v Akademickém senátu VŠE Jan Smolík říká: „Pokud mě škola trestá za to, že mi doktor nedal neschopenku, není v žádném případě v právu. Názor lékařů a správních orgánů jim přímo nadřízených je, že mi neschopenku dát nemusí. Když jsem ji tudíž nedostal, nemůže ji po mně škola vyžadovat. Pokud tak činí, porušuje tím moje právo na skládání zkoušek, které je garantováno zákonem o vysokých školách.“
Vůbec nejde o nemoc
Vyžadováním neschopenek se katedry brání falšování omluvenek. Díky tomu, že jsou neschopenky (na rozdíl od různých výměnných dokladů, lékařských nálezů či potvrzení) regulovaným tiskopisem, jehož zneužití je trestné, měl by mít vyučující zaručeno, že student předkládající neschopenku byl skutečně nemocný. V praxi se však za částku několika málo stokorun dá relativně snadno obstarat falešná neschopenka na libovolný termín, dokonce i zpětně. Tento fakt paradoxně některým katedrám nevadí. Celý systém se tak staví na hlavu – vůbec nejde o to, zda student opravdu byl či nebyl nemocný, rozhodující je pouze, zda předloží či nepředloží jakýmkoliv způsobem získanou neschopenku.
Podle bývalého akademického senátora Antonína Pavlíčka není problém ani tak v tom, zda katedry vyžadují neschopenky oprávněně či neoprávněně, ale v nedostatku termínů, ve kterých je možno skládat zápočet. „Pokud vypsaný termín studentovi nevyhovuje, ať již ze studijních či jiných důvodů, je bez šancí a pochopitelně se proti takovéto bezohlednosti brání – omluvenkou,“ říká Pavlíček. „Pokud by byl termínů dostatek a to po celé zkouškové období, problém by se sám vyřešil – těžko totiž seženete ‘falešnou‘ omluvenku na 4 týdny,“ dodává.
Řešení na dosah ruky?
Problematikou neschopenek se v průběhu tohoto léta na základě podnětů od studentů zabývalo i Oddělení kontroly, informací a stížností VŠE (OKIS). Nezjistilo žádné přímé porušení zákona o vysokých školách ani vnitřních předpisů školy. Zákon totiž říká, že student skládá zkoušky za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem. A podle článku 16 Studijního a zkušebního řádu VŠE rozhoduje o omluvě vyučující nebo zkoušející, popř. děkan.
„Tím ovšem nepovažujeme celou záležitost za uzavřenou. Je nutno postup na VŠE sjednotit, zabránit zbytečné administrativě. Zase ale nelze připustit, aby se studenti omlouvali jakýmkoliv způsobem,“ píše kontrolní oddělení ve svém vyjádření. Nechalo si proto vypracovat výše uvedené písemné stanovisko České lékařské komory. To pak, společně s doporučením neschopenky po studentech nepožadovat, předalo prostřednictvím vedení školy 24. září 2002 na zasedání Kolegia rektorky.
Kolegium vzalo zprávu na vědomí a pověřilo prorektorku doc. Štěpánku Novákovou, aby před konečným rozhodnutím ještě zajistila vyjádření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) ohledně vystavování neschopenek vzhledem k předchozím vyjádřením ČLK i MPSV. V době uzávěrky tohoto čísla Studentského listu nebylo zatím stanovisko MŠMT k dispozici. Po jeho získání však snad již dojde k vyřešení celého problému, který se táhne několik let. Konečné a definitivní rozhodnutí leží na rektorce Vysoké školy ekonomické v Praze doc. Jaroslavě Durčákové.
Nahrávání ...
