Vysoká škola ekonomická je pro mě srdeční záležitost
Rozhovory, Zprávy ze školySedmadvacetiletý ministr Karel Březina absolvoval VŠE na podzim roku 1997. Za necelé tři roky se stal členem vlády. Je hrdý na svou ekonomickou knihovnu a stále se zajímá o dění na univerzitě. Během rozhovoru se svěřil, že škola je pro něj srdeční záležitost.
Sedmadvacetiletý ministr Karel Březina absolvoval VŠE na podzim roku 1997. Za necelé tři roky se stal členem vlády. Je hrdý na svou ekonomickou knihovnu a stále se zajímá o dění na univerzitě. Během rozhovoru se svěřil, že škola je pro něj srdeční záležitost.
Co se vám po dvou a půl letech jako první vybaví, když se řekne VŠE?
Asi lidé, kteří mi přednášeli – pan profesor Žák, lidé z katedry hospodářské politiky a samozřejmě i lidé z katedry dějin ekonomických teorií.
Jaké máte na univerzitu vzpomínky? Předpokládám, že spíše pozitivní. Ale nenašla by se přesto nějaká negativní, třeba na některého vyučujícího, který nebyl vaším oblíbencem, nebo jehož oblíbencem jste nebyl vy?
Na Vysokou školu ekonomickou mám opravdu spíše pozitivní vzpomínky. Nikdy jsem se nesetkal ani s tím, že by mě někdo vnímal jako nějakého neoblíbence. Byli vyučující, se kterými jsem hodně diskutoval, protože jsme měli na mnoho věcí rozdílné názory. Takový příklad byl určitě docent Straka.
Měl jste nějaký neoblíbený předmět? Třeba z celoškolsky povinných?
Jeden čas jsem se rozhodl, že se musím začít pořádně učit jazyky. Nutil jsem se do nich, ale bylo to pro mě hodně náročné. Angličtinu jsem už léta studoval na gymnáziu, ale bylo pro mě velmi těžké, když jsem zkoušel základní kurzy němčiny, francouzštiny, španělštiny. Neměl jsem tedy nějaký neoblíbený předmět mezi povinnými. Ale v rámci volitelných jsem se nejdříve nutil do toho, abych se na ně přihlásil, a poté jsem s nimi měl velké problémy.
Co matematika, se kterou mají studenti největší problémy?
S matematikou jsem problémy neměl. Vždy mi byla bližší než humanitní předměty. Možná je to tím, že jsem byl kromě VŠE přijat i na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy.
Vzpomněl byste si tedy ještě na definici limity posloupnosti?
To bych asi v tuto chvíli samozřejmě nedokázal. Ale věřím, že kdybych si to jen v rychlosti přečetl a zopakoval, tak bych se do toho opět dostal.
Co vám vysoká škola dala, co vám nedala? Co jste si ze školy odnesl a co vám naopak nejvíce chybí?
Protože jsem se věnoval hospodářské politice, tak mi dala základní přehled o ekonomických teoriích. Jako vedlejší specializaci jsem si zvolil obchodní podnikání. Tím jsem tedy mohl kombinovat teorii s aplikovanou ekonomií, tzn. právě s oblastí obchodního podnikání. Co mi škola nedala a ani dát nemůže, jsou manažerské zkušenosti. Ty jsem musel získat až v zaměstnání, které jsem dělal již při vysoké škole.
Působil jste v Akademickém senátu VŠE. Bylo to přínosné pro vaši současnou práci?
Určitě, protože svým způsobem je vysokoškolský senát také politickou scénou. I tam padají argumenty a musí se diskutovat o různých věcech. Je to vlastně takový vysokoškolský parlament.
A co jste dal škole vy svým působením v Senátu? Vzpomenete si na nějakou věc, kterou jste úspěšně prosadil?
Nerad hovořím o svých úspěších, o nich by měli hovořit spíše jiní.
Možná jsem pomohl studentům tím, že jsem byl ve Studentské komoře Rady vysokých škol. V rámci studentských zástupců v akademickém senátu jsme se vždy dohodli a já jsem poté prezentoval názory ve studentské komoře. Tehdy se projednával nový vysokoškolský zákon a názory studentů jsem prezentoval i veřejně v několika rozhlasových debatách.
Přijal byste pozvání na přednášku v Nové aule? Jaké téma byste si vybral?
Hovořil bych o tom, o čem se na VŠE asi hovoří méně, o reformě veřejné správy. Já ji nechápu pouze jako reformu v tom duchu, jak je dnes vykládána, tzn. vznik krajů. Chápu ji také jako reformu ústřední státní správy. To je jedno velké téma. Vedle toho bych si zvolil téma finančních prostředků, které se na tuto reformu vynakládají. Za tři čtyři roky, co v této oblasti pracuji, vím, že by se určité věci měly změnit a určitě na nich v rámci své funkce budu pracovat.
Zaregistroval jste, že na VŠE proběhly volby nového rektora?
Zaregistroval a vím, že novou rektorkou se stala paní doc. Durčáková, kterou znám ještě z doby, kdy byla prorektorkou pro zahraniční záležitosti.
Byl jste studijně v zahraničí?
Studijně nikdy. Samozřejmě to beru trochu jako handicap. Ale zvolil jsem si cestu, že budu pracovat zde v republice, a proto jsem studium v zahraničí musel obětovat. A opustit práci v době, kdy jsem se stal ředitelem Kanceláře předsedy Poslanecké sněmovny, se již nedalo.
Nechtěl jste studovat více vysokých škol současně?
Když jsem končil třetí ročník fakulty, tzn. bakalářské studium, tak jsem si říkal, že bych ke studiu rád přidal další vysokou školu. Tehdy jsem se přihlásil na Právnickou fakultu UK, ale u přijímacích zkoušek jsem neuspěl.Za prvé jsem měl málo času, abych se na ně připravil a za druhé ani nejsem velký znalec dějepisu. Ve zbývajících částech přijímacího řízení jsem relativně uspěl, ale v dějepisu to bylo horší. Potom nastalo období, kdy jsem byl více pracovně vytížen, a další přijímací zkoušky jsem již neabsolvoval.
Neplánujete doktorandské studium, až budete mít více času?
To je otázka, kterou jsem dlouho zvažoval. Dokonce jsem už stál před rozhodnutím, že se na doktorandské studium přihlásím, leč v té době mě zastihlo takové pracovní vytížení, že to nešlo skloubit. Ale rád bych se do školy časem jako doktorand vrátil.
Jste s VŠE nadále nějakým způsobem spjatý?
Ano, mám tam mnoho přátel, známých. Velice dobře vycházím s bývalým rektorem prof. Segrem a myslím si, že i s prof. Žákem, který vedl moji diplomovou práci. A také s lidmi z katedry hospodářské politiky, ze které bych jmenoval pana Šarocha.
Ohlédnete se nostalgicky, když jdete kolem školy?
To v každém případě. Snažím se Vysokou školu ekonomickou navštěvovat, několikrát jsem byl za lidmi, které jsem již jmenoval. Vždy se také zastavím v prodejně učebnic, podívám se, jaké nové knížky vyšly, a pokaždé si nějakou koupím.
Byl jste vzorným studentem, bral jste stipendium?
Jeden čas jsem ho bral, ale že bych byl úplně vzorným studentem se říci nedá, protože jsem se při vysoké škole nevěnoval pouze studiu. Ze státnic mám dokonce jednu trojku.
Chodil jste do menzy?
Ne, nechodil. Za prvé jsem Pražák, což znamená, že jsem měl večeře a snídaně doma. A za druhé, jelikož jsem při škole od druhého třetího ročníku pracoval, pohyboval jsem se neustále mezi školou, prací a poté i politikou, a proto mi na oběd málokdy zbyl čas. V současné době je to však úplně stejné.
Do jaké hospody a na jaké pivo jste chodil a s kým?
S kolegy ze studia jsem do hospody příliš nechodil. Večery jsem totiž mnohokrát trávil s lidmi ze strany po schůzích, tak jsme s nimi chodili do jedné restaurace na Vršovickém náměstí. Z restaurací blíže k VŠE jsme chodili do restaurace naproti Lidovému domu.
Vaše oblíbené pivo?
Radegast.
Becherovku pijete?
Zřídkakdy.
Na koleji jste nebydlel, nechybělo vám to trochu?
Samozřejmě, že jednoho dne budu možná litovat, že nebudu moci vzpomínat na krásná studentská léta a na historky, které se pojí s kolejemi. Ale to vše záleželo na mé volbě.
Vzpomenete si na nějaký vtip o VŠE? Nebo obecně na vtip o studentech?
Vtipy mám hodně rád, ale bohužel si je vůbec nepamatuji. Takže když mám opravdu nějaký pěkný, tak si ho uložím v mailu.
Internet a počítače tedy ovládáte. Do jaké míry?
Myslím si, že docela dobře. Dokážu si najít informace, umím pracovat s vyhledávači. E-mail používám dnes a denně, svůj denní program mám na počítači. Nutím své spolupracovníky, aby to, co mi pošlou v papírové formě, mi zároveň poslali mailem, abych si do toho mohl dělat své poznámky a popřípadě změnit text. Počítač je tedy věc, která se mnou pracuje celý den.
Pracoval jste při škole jinde než v ČSSD? Na nějaké studentské brigádě?
Studentské brigády jsem prožil pouze na gymnáziu. I v době, kdy to bylo jenom dobrovolné, jsem byl na bramborách, na chmelu a rád jsem na tyto akce jezdil. Při vysoké škole jsem pracoval v jedné soukromé distributorské firmě, která distribuovala léčiva. To byla taková moje první praxe, měl jsem na starosti dovoz léčiv ze zahraničí.
Nedílnou součástí studia jsou zápočty z tělocviku. Byl jste někdy v Dobronicích nebo na jiném letním, či zimním sportovním kurzu?
V Dobronicích jsem byl dvakrát. Na oba absolvované kurzy vzpomínám s láskou, protože tam je to opravdu skvělé. Hrozně se mi tam líbilo. Teď si vzpomínám na jednu krásnou historku – když jsme jeli v dešti do Bechyně na pramici, tak se nám ji podařilo skoro utopit. Tedy – potopili jsme ji na dno a potom ji v tom dešti vytahovali. Velmi si vážím solidarity spolužaček, které nám poté v restauraci půjčily části svého oděvu.
Když už jsme se dostali ke spolužačkám: Jak by měla vypadat a jaká by měla být dívka, která by vás zaujala?
Měla by být štíhlejší postavy, tmavších vlasů, nemusela by být moc vysoká, protože já moc vysoký také nejsem. Měla by být skromná a nejdůležitější je, aby dokázala pochopit to, co dělám. Měla by pochopit, že práce je u mě na prvním místě.
Studentky VŠE vaši představu splňují?
Určitě tam pěkné studentky jsou. Ale musím říci, že jsem měl dívky spíše odjinud než z VŠE.
Čím jste chtěl být jako dítě?
To se samozřejmě vyvíjelo s věkem. Na základní škole, v letech, kdy jsem začínal s fotbalem, jsem chtěl být profesionálním fotbalistou. Pak jsem zjistil, že v naší republice je mnoho lepších fotbalistů, než jsem já, takže jsem vystřízlivěl. Poté už jsem asi chtěl být jen ekonomem. O tom, že půjdu na VŠE, jsem byl rozhodnut již poměrně brzo na gymnáziu. Ale moc mě nelákala – jak mi někdo podsouvá – diplomatická kariéra. Nikdy jsem s ní nekoketoval, vždy jsem chtěl být ekonomem – manažerem. To byly mé sny a myslím si, že se mi částečně splnily, protože šéfovat Úřadu vlády je také manažerská funkce.
Studentská klasika je jezdit načerno MHD…
Načerno jsem nikdy nejezdil. Jezdil jsem na legitimaci, kterou jsem si pravidelně kupoval. Protože jsem bydlel ve Vršovicích, jsem jezdil stopětatřicítkou až ke škole.
Bill Clinton se v jednom rozhovoru přiznal, že v mládí kouřil marihuanu. Co byste na tuto otázku odpověděl vy?
Že nekouřil – že kouřím cigarety.
Prozradíte nám na sebe nějakou chybičku?
Každý člověk má samozřejmě své chyby. Za svou chybu považuji i to, že silně kouřím, což v současné mladé generaci asi hodně populární není.
A z povahových?
Asi netrpělivost s lidmi, kteří hovoří dlouho. Bohužel se mi občas stane, že přeruším i člověka, který mluví velice zajímavě, ale převáží u mě, že mluví dlouho. Mám rád stručně, jasně formulované věci.
Co tedy říkáte na drogový zákon a na poslední křiklavé případy, jako je Pobuda?
Drogový zákon bude muset být více specifikován. Problém je samozřejmě s definicí množství. První zkušenosti, které v tuto chvíli udělaly represivní složky, musíme umět vyhodnotit a při přípravě protidrogové politiky na období 2001 až 2004 se tam všechny musí odrazit. Já osobně jsem zastáncem maximální prevence.
Mladí lidé jsou obecně tolerantnější k homosexuálům. Jaký máte názor na registrované partnerství a na zákon, který se ho týká? Pokud byste byl poslancem, podpořil byste ho?
Já osobně bych zákon v té podobě, v jaké byl, nepodpořil. Nelíbí se mi to řešení, že registrace partnerství je svým způsobem určitou náhražkou ke sňatku nebo nějakému legálnímu vztahu. Já si myslím, že by se měl zachovat současný stav. Hovořit o tom je velmi složité, spíš to každý cítí svým srdcem, než že by měl jasně vyhraněné argumenty. Je to prostě záležitost názoru, takového vnitřního přesvědčení.
Jste ministr bez portfeje, netoužíte alespoň po nějaké malinké?
Já si nemyslím, že jsem ministr bez portfeje, protože vedu nadále Úřad vlády, což je úřad na úrovni středně velkého ministerstva. Svou portfej tedy mám jednak v Úřadu vlády jakožto instituci, a také v oblastech, které vyžadují určitou nadresortní koordinaci. Jsou to jak informační systémy, tak právě protidrogová politika. Dále také problematika zdravotně postižených, která není pouze záležitostí ministerstva práce, nebo pouze záležitostí ministerstva zdravotnictví. Objevuje se i nová problematika dětí, mládeže a rodiny.
Jsem rád, že tyto portfeje mám, protože jsem přesvědčen, že ústřední státní správa by neměla být striktně zařazena pouze do jednotlivých resortů. Opravdu si myslím, že dnes je to spíše o projektech, do kterých se musí zapojit v koordinaci více ministerstev. To považuji za docela velkou portfej.
Poradíte studentům, jak se stát ministrem, nebo alespoň jeho náměstkem?
Nejdříve je nutné se věnovat určitému výřezu odbornosti a získat zkušenosti. Ale samozřejmě to jsou funkce politické, tak je třeba mít zastání i v této oblasti. Je nutné vstoupit do nějaké strany, protože demokratický systém je u nás založen na politických stranách.
Nemohl byste nějakým způsobem lobovat za studenty VŠE? Například aby naši absolventi měli nižší daně, nebo by do vlády byli přijímáni jen odchovanci VŠE? Je známo, že “Muži z Harvardu” také drží spolu.
Jsem samozřejmě ochoten navzájem se podporovat, ale nemyslím si, že by se měli nějak diskriminovat absolventi jiných vysokých škol. Ale samozřejmě takové podržení v rámci alma mater by existovat mělo, a myslím si, že je to legitimní, pokud to nepřekračuje zákony této země.
Vaše životní krédo?
Nebýt lhostejný k věcem, které se okolo mě dějí.
Co byste vzkázal studentům VŠE?
Aby se snažili ve studiu a ve věcech, které jim škola může nabídnout, najít to pozitivní a ne pouze kritizovat. A aby si v těchto věcech našli svojí vlastní správnou cestu.
Nahrávání ...
