Radost až do rána

10. 5. 2002 | | Nezařazené

První jarní den pořádala Fakulta managementu v Jindřichově Hradci karnevalový ples. Že jde o maškarní bylo jasné hned u vchodu do sálu. Vstupné vybírají dvě ošklivé vlasaté obludy. „Ale vždyť lístek k stání stojí jen osmdesát“ rozčiluje se nad cenou – sto dvacet korun – skupinka berušek.

První jarní den pořádala Fakulta managementu v Jindřichově Hradci karnevalový ples. Že jde o maškarní bylo jasné hned u vchodu do sálu. Vstupné vybírají dvě ošklivé vlasaté obludy. „Ale vždyť lístek k stání stojí jen osmdesát“ rozčiluje se nad cenou – sto dvacet korun – skupinka berušek. Jenže místa na stání už nejsou a flirtování roztaženými krovkami na obludy nezabírá. Zaplatí tedy sto dvacet a uvolňují místo ostatním.

Naše osmičlenná skupinka (v zastoupení: bezdomovec, rozšláplý obličej, orientační běžec, slečna Jana, fotograf, dva ufoni a strašidlo) vchází do sálu krátce po půl osmé. Hned ve dveřích nás zastavuje maskovaný člen US Army. Zelené kalhoty, zelená pláštěnka, zeleně pomalovaný obličej. Na zelené helmě nápis „Born to kill“. „Nemáte oheň?“ prosí snad všechny příchozí. Oheň nemáme. Ani my, ani hlouček námořníků, přerostlá mimina, nebo Křemílek s Vochomůrkou. Na tomhle plese se totiž skoro nekouří. Zato bufet je už teď plný, vrchní se za pípou nezastaví a lednice s tvrdým alkoholem praská ve švech.

Krátce před osmou hodinou se na pódiu objevuje čtyřčlenná hudební skupina. „Přejeme všem dobrý večer. Ale uvítání mají na starosti asi moderátoři, takže my radši začneme hrát,“ odbudou představování. Pomalé melodie si ale moc příznivců nezískávají. Jako první se na parketu roztančí motýl Emanuel s Červenou Karkulkou. Po páté písničce přihopkává družstvo pionýrek a hází si balónem. Sál je stále poloprázdný. Možná i kvůli ohromné kadibudce, která ucpala dveře, když se pokoušela projít dovnitř. Nakonec se jí to daří a kadibudka předvádí úchvatný radostný tanec, při kterém jí z okénka vlaje toaletní papír.

„Teď máme ještě chvíli, než přijde nějaký představení,“ ozve se krátce před devátou hodinou z pódia. „Takže musíme ještě deset minut hrát.“ „No téda, oni musí hrát!“ ušklíbá se rozšlápnutý obličej, který se zrovna chystá na parket. Ten je v tuto chvíli už naprosto přeplněný. Sedm námořníků, čtyři světlerůžové bublifuky, kouzelníci, lehké dívky, bezdomovec, včelka Mája i prezervativ. Všichni najednou tancují. Pod nohama se jim plíží maskovaní ozbrojenci, mimina si vsedě házejí nafukovacím balónkem. Předchozí ploužáky se nechytly, ale dechovka zvedla ze židlí opravdu všechny.

Teprve teď se objevují moderátoři – původně obludy prodávající vstupenky – zahalení do bílých prostěradel. Zdraví všechny přítomné a ohlašují vystoupení dívek z domova dětí a mládeže. Pětileté holčičky okamžitě roztleskají celý sál, jejich taneční sestava má obrovský úspěch. „To je dobře, že se dětské domovy takhle starají o své svěřence. Ty děti úplně září radostí,“ přemýšlí ufon, zatímco se malé tanečnice loučí s publikem. „Tak to nebyl dětský domov, ale TJ Slovan aerobic,“ přeruší ufonovy myšlenky hlas jednoho z moderátorů, „Kolega bičík to popletl.“ Nikdo holt není dokonalý, ani bičík.

Zábava je v plném proudu. Robustní mladíci spoře oděni v plenkových kalhotkách vyměňují dudlíky za půllitr, ve frontě na pivo se střetávají členové US Army se skupinkou muslimů. Na tanečním parketě svádí Velikonoce klauna. Začíná vyhlášení nejlepší masky. Pro tuto příležitost zvolili moderátoři převlek chirurgů a kvůli roušce přes ústa jim není skoro rozumět. Velká překvapení se ale nekonají. Nejlepší je kadibudka, druhý kytarista převlečený za prostitutku a třetí Křemílek s Vochomůrkou.

Po krátkém vystoupení stepařů přichází nejlepší část večera – koncert studentské kapely Loosers. Před pódiem se okamžitě tvoří obrovský kotel fanoušků, na parketu se nedá hnout. Začínají staršími hity, ale brzy přitvrzují. Schelingera vystřídají Tři sestry a Nirvana a nesmí chybět ani vlastní skladby. Publikum je nadšeno.

Taneční maraton přerušují krátce po půlnoci opět moderátoři. Tentokrát kvůli losování tomboly. Během deseti minut je ale po všem, hlavní ceny (křišťálové flétny, kufr či dort) mají své majitele a Loosers se mohou vrátit. Celý sál se znovu dává do pohybu, jen slečna Jana se zapovídala s cizí slečnou a fotograf svádí Bílou paní.

V Jindřichově Hradci je všude „co by kamenem dohodil“, a proto nikdo nespěchá chytit noční spoj domů či na kolej. Sál je tedy i pozdě v noci nabitý k prasknutí. Až v půl čtvrté ráno se moderátoři loučí. „Fakulta managementu je skvělá!“ skandují všichni. „Z šesté fakulty vycházejí ti nejlepší!“ V tuto chvíli nelze nesouhlasit.

Mohlo by tě zajímat: