Příspěvek na školné? Ptejme se, za jakých podmínek
NázorySystém vícezdrojového financování, kde je dalším pilířem účast studenta na úhradě nákladů, nemůže být ústředním argumentem pro zavedení příspěvku na školné, které nemůže suplovat státní zdroje. Smysl tohoto příspěvku tkví především v motivaci studentů a v aktivním ovlivňování efektivního rozhodování o oboru studia prostřednictvím podílení se na nákladech vlastního studia.
Není pochyb o tom, že finance vysokým školám chybí. Systém vícezdrojového financování, kde je – vedle státní dotace a vlastní doplňkové činnosti – dalším pilířem účast studenta na úhradě nákladů, by znamenal například pro VŠE nárůst objemu prostředků o zhruba Kč 190 mil. (+25 %). To však nemůže být ústředním argumentem pro zavedení příspěvku na školné, které nemůže suplovat státní zdroje a řešit tak za vládu trvalé podfinancování terciárního sektoru vzdělávání. Smysl tohoto příspěvku tkví především v motivaci studentů a v aktivním ovlivňování efektivního rozhodování o oboru studia prostřednictvím podílení se na nákladech vlastního studia. Ačkoliv je pravdou, že vysokoškolsky vzdělaný člověk odvede v budoucnosti na daních řádově několikanásobek nákladů na své vzdělání, nezpochybnitelným faktem rovněž je, že VŠ vzdělání je i privátně vysoce výhodnou investicí. Statistiky ukazují, že průměrný český vysokoškolák vydělává o 50 % více než středoškolák. Příspěvek na školné je pak vyjádřením těchto relací.
V diskusi výše zmíněných argumentů však bohužel dochází k šumům a k neporozumění obsahu některých pojmů. Příspěvek na školné se nesmí stát sociálním sítem, nýbrž měl by zajistit vztah mezi schopností využít studium a účastí na jeho nákladech. Toho lze reálně dosáhnout. Nejsme vůbec první a zdaleka ne jediní, kdo o zavedení příspěvku na školné uvažuje nebo v nedávné době v Evropě uvažoval.
Nahlédneme-li do jediného exitujícího komplexního věcného záměru Zákona o VŠ poslance Matějů, zjistíme, že efektivní sociální neutrálnost lze zajistit kombinací soukromých a státních půjček s odloženou splatností po dokončení školy. V neposlední řadě, vynikající studenti by měli být nejen osvobozeni od školného, ale dostávat i určitou částku navíc, právě z vybraného školného. Celkově by se takto vrátilo mezi studenty asi 10 % vybraných prostředků. Neboli, dobrému studentovi, bez ohledu na sociální původ, není v tomto systému znemožněno studovat. A co víc, podporu těch studentů, pro které příspěvek na školné, ale i ostatní náklady na studium (tedy i náklady obětovaných příležitostí), představuje reálnou překážku ve studiu na vysoké škole, může daleko lépe zajistit cílená distribuce příspěvků na menzy a koleje, místo jejich plošného rozdávání prostřednictvím škol.
Závažným argumentem proti se může jevit to, co si my ekonomové zprvu neuvědomujeme; v řadě oborů není návratnost vzdělání tak vysoká jako u práva, ekonomie a velké části technických oborů – jde např. o pedagogické obory, řadu humanitních, ale i komerčně nelukrativní obory lékařství. Nicméně opak je pravdou, právě příspěvek na školné může toto zohledňovat. Jeho velikost může jít od symbolických či dokonce nulových částek u oborů, kde veřejný zájem je nepoměrně větší než privátní prospěch, až po relativně vysoké částky (mějme však stále na paměti podpůrný systém půjček a odložené splatnosti) u oborů zajišťujících absolventům výrazně nadprůměrné příjmy.
Přestože existuje stále otevřená řada technických otázek, jak přesně zajistit neutrální sociální dopad školného, myslím si, že pozitiva pramenící z narovnání vztahu mezi privátními příjemci vysokého vzdělávání a společností (státu), jako veřejným benefitorem, je krokem správným směrem. Nezbytnou podmínkou je i zachování (nebo lépe růst) výdajů na terciární vzdělání. Z pohledu VŠ studenta se racionálně na otázku „Souhlasíte s placením příspěvku na školné?“ nabízí záporná odpověď. Zkuste si však v zájmu objektivity nejprve odpovědět na otázku „Souhlasíte s/chcete platit daně?“ a uvědomit si všechny důsledky související s negativní odpovědí.
Výběr školy a motivace studentů se nesmí změnit v sociální síto, nýbrž měla by zajistit srovnání schopnosti studium využít s podílem na ceně studia.
Marek Jindra
člen Akademického senátu VŠE za FFÚ,
zástupce VŠE ve Studentské komoře Rady vysokých škol
Nahrávání ...
