Jak se mohou studenti podílet na změnách školy
Názory, Zprávy ze školySvět se mění. Mění se i Česká republika a taky naše škola. Většina změn na VŠE probíhá následovně: Objeví se myšlenka. Útvar, pod který dotyčná myšlenka spadá, připraví projekt její realizace. Pak se projekt obvykle přepracuje. Potom se přepracuje ještě podruhé, někdy i potřetí, počtvrté.
Svět se mění. Mění se i Česká republika a taky naše škola. Většina změn na VŠE probíhá následovně: Objeví se myšlenka. Útvar, pod který dotyčná myšlenka spadá, připraví projekt její realizace. Pak se projekt obvykle přepracuje. Potom se přepracuje ještě podruhé, někdy i potřetí, počtvrté… A když už není co vylepšovat, předloží se návrh vedení školy, které ho schválí nebo zamítne. Případně vrátí k přepracování. Ale pozor, ne o všem rozhoduje vedení školy. Máme taky akademický senát (jeden celoškolský a šest fakultních) a řada důležitých rozhodnutí je vyhrazena našim senátorům.
Myšlenka, ztělesněná ve schváleném projektu, stává se pak pomalu, ale jistě, realitou. To, co jsem shrnula do několika vět, může trvat dny, ale i měsíce a roky. Následující řádky bych ráda věnovala dvěma skupinám studentů. Jednak těm, které už nějaká myšlenka na změnu ve škole přepadla a dosud ji nosili jen v hlavě, protože nevěděli co s ní. A také těm, které zatím nic nenapadlo, ale pokud je v budoucnosti něco napadne, chtěli by na to být dobře připraveni. Pro nevěřící Tomáše (a jiné): nejedna studentská myšlenka už se dočkala ve škole realizace. Víte třeba, že na začátku projektu multifunkčních kart stál student? Nebo, že Jakub Smolík, jehož jméno visí nad řadou nástěnek ve druhém patře staré budovy (zkráceně Obrazárna ekonomky), je váš spolužák? Takže – vžijte se do situace: právě vás napadlo něco, o čem jste přesvědčeni, že by škole prospělo. Smiřte se s tím, že vaši myšlenku bude posuzovat spousta cizích lidí a mnozí z nich budou mít jiný názor než vy a z realizace třeba nic nebude. Ale i předtím, než se návrh schválí (nebo zamítne), musí se o něm někdo dozvědět.
Můžete poslat e-mail rektorce, komukoli z vedení, děkanovi vaší fakulty a vlastně komu chcete. Pokud preferujete konzervativnější formy komunikace, napište dopis, nadepište obálku a vhoďte jej do schránky u podatelny v přízemí nové budovy. Když budete chtít, aby si o vašem nápadu přečetl každý, kdo čte Studentský list nebo Zpravodaj, pošlete článek do jejich redakce. Pokud chcete se svou myšlenkou seznámit paní rektorku z očí do očí, přijďte na snídani s rektorkou. Až budete mít nápad, kterým si nebudete úplně jisti, napište o něm do školních diskusních skupin. Nebo se obraťte na své zástupce v akademickém senátu.
Za těch pár (šest) let, co studuji na VŠE dobře vím, že vztah studentů ke změnám je dvojí. Většině z nich jsou rozvoj školy a nějaké změny celkem lhostejné. Spousta z vás studuje proto, aby se z vás stali inženýři. Co nejrychleji nebo co nejjednodušeji. S vysokoškolským diplomem (a se získanými znalostmi) získáte lepší místo, vyšší plat. Opačný vztah ke změnám má podstatně menší skupina studentů. To jsou ti, kterým na osudu školy víc nebo míň záleží. Přemýšlejí o tom, co se ve škole děje. Není jim jedno, kudy se škola ubírá. Nebojí se říct nebo napsat, co si o dění ve škole a připravovaných změnách myslí. A těm za všechny jejich návrhy a připomínky a komentáře (v newsech a e-mailech) děkuji.
Nahrávání ...
