Jak jsem ztratil diktafon s rozhovorem s ředitelkou CIKS

15. 1. 2001 | | Rozhovory, Zprávy ze školy

Do studovny chodím rád. Nejsem nějaký typický student, ale studovna v sobě má cosi, co mě silně přitahuje. Je součástí mého denního rituálu – ráno si koupím noviny, čtu je cestou do školy, přečtu si e-maily a jdu se podívat do studovny .

Do studovny chodím rád. Nejsem nějaký typický student, ale studovna v sobě má cosi, co mě silně přitahuje. Je součástí mého denního rituálu – ráno si koupím noviny, čtu je cestou do školy, přečtu si e-maily a jdu se podívat do studovny. Tak jako ona je součástí mého, tak já se cítím být součástí jejího života.

Když v listopadu přestal fungovat systém půjčování klíčků a já mohl jít do studovny v bundě a s batohem, měl jsem radost. Radost, že se v té každodenní rutině něco změnilo. Cítil jsem, že mám právo vědět, co se to děje v „mé” studovně. Rozhodl jsem se proto udělat rozhovor s PhDr. Stanislavou Bícovou, ředitelkou CIKS (Centrum informačních a knihovnických služeb). Byla sice velice zaneprázdněná a chtěla rozhovor odsunout alespoň o týden, ale byl jsem neústupný. Předpokládal jsem totiž, že celý rozhovor nebude trvat déle než 10 minut. Měl jsem přijít druhý den.

Připravil jsem si otázky týkající se zmíněné mimořádné havarijní situace, koupil si kazetku do diktafonu a druhý den se vydal do knihovny. PhDr. Bícová mne mile přijala a já jsem položil diktafon na stůl a začal se ptát. Ihned jsem pochopil, že nestihnu vše zapsat a musím se spolehnout jen na diktafon a svou paměť.

Po hodině a půl jsem odcházel se spoustou informací a s pocitem příjemně stráveného času s člověkem, který je na svém místě. A kromě ní dalších asi 10 kolegů v CIKS, kteří jsou podle jejích slov „podobní nadšenci a tak trochu blázni a bez kterých bych se v této práci rozhodně neobešla. Úroveň služeb a celkové fungování CIKS by bez těch několika málo lidí bylo diametrálně odlišné od současného stavu.”

Po několika dnech jsem s diktafonem vystál frontu na počítače, abych sepsal zamýšlený rozhovor. Ukázalo se, že sluchátka k diktafonu, která jsem si kdesi koupil za 20 korun, nebyla správnou investicí a tak jsem sepsání rozhovoru odložil. Večer jsem na kolejích sáhl do batohu a … diktafon v něm nebyl. Neměl jsem ponětí, kde jsem ho mohl nechat. Ptal jsem se ve Ztrátách a nálezech ve škole a na recepcích studoven a kdosi mi jen řekl: „Takové věci se obyčejně nevrací.” Rozvěsil jsem plakátky o té ztrátě po škole, leč nikdo se neozval, přišla uzávěrka, já musel napsat tenhle článek a pracně pátrat v paměti.

Proč šatna ve studovně nefungovala tak dlouho – téměř tři týdny?

Celý systém musel být přeprogramován. Přešlo se na on-line systém, který studentům například nedovolí přihlásit se na počítač, pokud mají půjčený klíček ze studovny. Systém je však napojen na pomalou školní síť a o přestávkách je třeba „bránit” čtečku identifikačních karet před studenty, neboť v opačném případě se systém zhroutí a tvoří se fronty, ač studovna ještě není plná. Zvažujeme proto návrat k off-line systému. Proč došlo ke zhroucení původního systému zatím nevíme.

Došlo během těch tří týdnů ve studovně k nějakým výrazným ztrátám? Kdokoli mohl přijít s batohem, vytrhnout z knihy nebo skript stránku s ochranným kódem a v klidu projít recepcí studovny …

Ztráty byly podobné jako v jiných měsících.

Přejděme k otázce nedostatečné kapacity studovny.

Navrhovala jsem rozšířit studovnu do prvního patra, čímž bychom sice přišli v tomto patře o průchod do nové budovy, ale fronty by ubyly. Tato otázka byla ale odložena do doby, než bude dostavěna Rajská budova a to bude v roce 2005.

Nikdy mne nenapadlo, že nám možná chybí část studovny vyhrazená pro kolektivní práci, kde by nemusel být naprostý klid a jen jako okrajový problém jsem vnímal nemožnost sedět ve studovně a zároveň být připojen na Internet a přitom zapisovat vše hned do počítače. Těšilo mne, že i tímto se zabývá ředitelka CIKS, která již hodinu seděla vedle mne a s nadšením vyprávěla o svých plánech a problémech, se kterými se potýká.

Jedním z hlavních problémů je financování. To je však spojen hned s několika dalšími problémy – nemožností zaplatit odborníky, hlavně specialisty na informační technologie, kteří jsou v dnešním světě knihovnických a informačních služeb nepostradatelní. Dále je to i problém postavení CIKS jako jednoho z útvarů školy, který není zastoupen v Akademickém senátu VŠE a jeho možnost rozhodování je tedy velice omezená. S tím souvisí, podle ředitelky CIKS však již zlepšující se, problém komunikace s vedením školy a výpočetním centrem. „Dalším velkým problémem je současná legislativa,” otřásla se PhDr. Bícová při pohledu na stohy materiálů, které čekají na prostudování. V současné době se potýká s  některými pasážemi nového autorského zákona, kdy například z každé kopie se musí odvádět 10 haléřů do jakéhosi fondu (nepamatuji si název) a dostát liteře zákona nebude snadné. „Po překonání všech problémů nakonec spousta nových služeb CIKS zůstává nevyužita, ať už z důvodu špatné informovanosti studentů a kateder, tak i z důvodu jejich nezájmu,” dodala na závěr PhDr. Bícová.

A co vy, milí kolegové, víte že naše identifikační karta platí nyní i ve Státní technické knihovně, znáte nabídku služeb CIKS a navštívili jste již někdy www stránku ciks.vse.cz?

Mohlo by tě zajímat: