Míla Vach: VŠE byla snad sedmá škola, kam jsem se hlásil, nikde mě nechtěli

2. 10. 2024 | | Kariéra, Názory, Rozhovory, Studentský život, Tuesday Talks Míla dobrej

Ještě stále studentský tajemník Fakulty informatiky a statistiky (FIS), dlouholetý člen spolku 4FIS i motivovaný pracant pro značku Red Bull. To vše je Míla Vach, diplomant na oboru Kognitivní informatika. Dá se říct, že pomalu není „Fisáka”, který by ho neznal a Míla si svojí veselou povahou i neutichající aktivitou vytvořil jistým způsobem kult osobnosti. V rozhovoru se nám svěřil nejen o své studijní cestě, ale i o genezi fakultního podcastu, jeho dalším studiu mimo Vysokou školu ekonomickou (VŠE) nebo plánech do budoucna.

Jsi absolvent bakalářského oboru Informační média a služby (IMES), teď pokračuješ na oboru Kognitivní informatika. Už se pomalu blížíš ke konci studií?

Ano, jsem v sedmém semestru, jelikož jsem posunul odevzdání diplomky. Doufám teda, že se mi to v dohledné době podaří zdárně dokončit.

Kdysi dávno jsi zmiňoval, že tvým cílem byla po střední škole původně žurnalistika. Hlásil ses tam? Přijali tě?

Ano, hlásil jsem se na obor Marketingová komunikace a PR na Karlovku. Šlo o hodně žádaný a populární obor, na který jsem se nakonec nedostal. Stejně tak na obor Žurnalistika, kde jsem své síly ale trochu přecenil. Viděl jsem v tom perspektivu z hlediska zlepšení řečnických schopností a mluvení s lidmi, možná i celkových vyjadřovacích schopnostech. Třeba můj táta doufal, že budu jednou působit ve sportovní redakci v České televizi – a to se asi nikdy nestane. Takže jako šprt z gymplu jsem se ocitnul v Praze, kde to najednou nevycházelo a nikde mě, s nadsázkou řečeno, nechtěli. Měl jsem podanou přihlášku třeba i na pedagogický obor. VŠE byla v pořadí snad sedmá škola, kde jsem se hlásil.

Nakonec jsi přistál tedy na FISu. Bylo to už přijetí ze zoufalství?

Je to možná blbé říkat, ale v tu dobu jsem u FISu věděl, že je to taková ta jistota, kde mě vezmou bez přijímaček. To, co definitivně rozhodlo, byl Den otevřených dveří na VŠE a navnímání toho „kultu” fakulty. Konkrétně k oboru IMES mě dovedla moje starší spolužačka, která ten obor tehdy studovala jako jedna z prvních, byl zrovna relativně čerstvě otevřen. Hrával jsem hodně i počítačové hry a tak nějak jsem si troufal logicky odvodit, že přeci vím, jak počítač funguje, a tedy na FISu bude moje místo. IMES byl obor na průniku mezi vícero sférami, které mě zajímaly. Pak jsem už neváhal.

Pak ses v průběhu bakaláře stal členem 4FISu. Připojil ses hned v prvním ročníku?

Ano. Ještě před začátkem výuky jsem jel na seznamovák organizovaný právě 4FISem, kde mě učarovaly nejen jejich aktivity, ale i samotní lidi tam. Hned jsem si našel několik kamarádů a začal uvažovat, jak se do spolku dostat. Nakonec jsem do spolku nastoupil ze začátku roku 2019.

Ve 4FISu dlouhodobě působíš v sekci nevzdělávacích akcí a nějaký čas jsi byl i místopředseda spolku. Zároveň jsi byl členem Akademického senátu fakulty, rovněž jsi působil v iListu jako redaktor a již několik let zastáváš funkci studentského tajemníka. To je hodně funkcí, se kterými se pojí i velká zodpovědnost. Nepochybuji, že si těch funkcí v určité době vykonával i vícero najednou. Je tahle nadprůměrná angažovanost jakousi reflexí tvé extrovertní povahy, resp. chuti pomáhat?

Na to se docela těžko odpovídá. Již na gymplu jsem měl takové to nutkání a chuť věci organizovat nebo dělat věci navíc. To, co jsem tehdy postrádal byly hlavně možnosti, a tudíž i příležitosti, jak se víc angažovat. Najednou přišla Praha, přišla vejška a moje extrovertní já naplno vyšlo navenek. Zejména je to výsledek spolku 4FIS, o tom nelze pochybovat, ale celkově se na tom také podepsala komunitní atmosféra na fakultě. Bylo mi řečeno, abych v prváku využíval všechny možnosti, které se nabídnou. Tak jsem se stal členem i redakce iListu, navštěvoval jsem různé workshopy, chodil pak v dalších letech i na seznamováky jako instruktor a všechno mě to hrozně bavilo. Doteď se na některých seznamovacích kurzech podílím.

Tím, že se to postupně všechno nabalovalo a byl jsem i víc vidět, dostával jsem postupně i větší zodpovědnost. Třeba ve 4FISu jsem půlroku po nástupu dostal na starost celou sekci nevzdělávacích akcí, kde jsem toho chtěl dělat víc a víc, aby to ty lidi prostě bavilo. Motivoval mě pak rovněž i feedback od účastníků všech těch akcí. Zakrátko jsem se dostal i do užšího kontaktu s vedením fakulty, kde mi bylo panem děkanem Fischerem nabídnuto působit i na pozici studentského tajemníka.

Pokud jde o funkci studentského tajemníka, existovala již před tebou? Pokud ano, kdo ji zastával?

Ano, existovala a existuje již hodně dlouho. Troufám si říct, že snad od přelomu tisíciletí. Prvně ji zastával samotný Jakub Fischer (nyní děkan FIS, pozn. red.), následně pak Zdeněk Vondra (nyní vedoucí Katedry multimédií FIS, pozn. red.), doktorandka Veronika Ptáčková a nakonec já. Kromě FISu existuje tahle pozice i na Fakultě financí a účetnictví a na Národohospodářské fakultě. V nejbližší době však i tuto pozici budu opouštět.

Místopředsednictví ve 4FISu mi dávalo vyšší míru svobody, díky které jsem mohl posouvat věci dopředu

Pamatuji si ještě za mého působení ve 4FISu volby předsednictví a i momenty, kdy ses stal místopředsedou. Nicméně nejen já, ale taky další členové si mysleli a možná i očekávali, že bys byl dobrý předseda. Ty jsi však na pozici předsedy nikdy nekandidoval. Bylo to pro tebe už nad jakýmsi pomyslným stropem? Něco, na co sis už zkrátka netroufnul?

My jsme se tehdy domluvili s Nasťou (Anastasiia Shchur: tehdejší členka spolku 4FIS, nyní doktorandka na Katedře informačních technologií FIS, pozn. red.), že do toho půjdeme společně ještě s Vášou Jedličkou. Ona jako předsedkyně, my jako místopředsedové. To bylo prvně, kdy jsem si vyzkoušel „vyšší” pozici a zjistil, že mi to v téhle míře vyhovuje. Na jednu stranu veškeré řízení nestojí jenom na tobě, ale zároveň máš docela velkou možnost věci ovlivňovat. Dávalo mi to i vyšší míru svobody, z čeho jsem pak těžil při posouvání spolku dopředu a vymýšlení nových akcí nebo aktivit.

Ono se dá říct možná obecně, že takhle vzájemné působení ve skupině člověka i upokojí, že není veškerá zodpovědnost jenom na něm. Myslíš, že vykonávat takovou funkci samostatně by tě hodně stresovalo?

Myslím si, že osobnostně nejsem úplně lídr. Spíš hodně pevný pilíř týmu. Možná mi pomohlo i to, že jsem byl oblíbený člen. Jako potenciální hrozbu jsem vnímal fakt, že jsem ve spolku krátce a tahle role by byla na mně až příliš. Celá ta funkce byla navíc i prezentována, že toho bude hodně a bude to náročné. Já jsem si tou dobou chtěl spíš víc užívat než se vrhat do takové pozice. Ke konci mě to ale utvrdilo v tom, že se dá dál stoupat. Možná teď toho zpětně i trochu lituji, že jsem sám sebe nepřemluvil na roli předsedy, ale taky by to možná pak i mnohem dříve skončilo.

Je to zároveň i o nějaké míře respektu, kdy chceš zůstat kamarád se všemi a zároveň je nutné začít působit víc jako autorita. Nicméně jsi byl v rocích 2020 až 2023 členem fakultního akademického senátu. Směřoval jsi k tomu nějak automaticky nebo jsi byl někým osloven, ať kandiduješ?

Vzniklo to tak nějak organicky, častokrát ti nejaktivnější lidi na fakultě jsou ve velké míře i členové 4FISu. Jelikož má fakulta zájem o to, aby se aktivní studenti na její dění podíleli, spolek nominoval nějaké své kandidáty a jelikož jsem tehdy byl právě ve vedení, šlo o takové logické vyústění celé věci. Byl jsem místopředsedou, zároveň mě znalo vedení fakulty a věděl jsem, co senát řeší, takže jsem na konci neviděl důvod, proč to nezkusit.

Pamatuješ si, jestli jste tehdy přišli s nějakým novým nápadem? Něčím, co by byla potřeba změnit?

Myslím, že ne. Fakulta byla v dobrém rozpoložení. Studenti byli spokojení, spolek a vedení spolupracovalo velmi dobře. V pozdějším období se sice nějaké nešvary objevily, ale ve finále nešlo o nic zásadního.

Společně s Tomášem Mikulenkou moderujete od minulého roku i oficiální fakultní podcast s názvem 4CAST. Odkud přišla inspirace?

Do těch všech záležitostí, ve kterých jsem byl zaangažován, pak přišla pandemie a najednou vzešlo mnoho otázek. Nevědělo se, jestli spolek přežije, jestli se podaří udržet motivaci členů v online prostoru, do kterého se plně přešlo. Tou dobou zažil enormní nárůst spolkový Discord, kde jsme si s lidmi povídali, protože nešlo dělat nic jiného. Hráli jsme spolu hry a takhle jsme společně networkovali i několik hodin denně. No a jednou jsme tam byli společně i s Tomem a říkali si, kdyby nás někdo slyšel, ty naše diskuse, tak by to mohlo být docela cool. S Tomem jsem byl navíc v day-to-day kontaktu. Napadla nás i myšlenka spustit třeba vlastní festival nebo točit videa, což se nakonec povedlo, aspoň z poloviny, a vytvořili jsme pro spolkový YouTube několik příruček pro nastupující prváky. Já byl ta kreativní část, Tom zas technická. Zjistili jsme, že takhle nám to spolu moc dobře funguje.

Pokud jde o samotnou tvorbu podcastu, pamatuji si první nahrávku, resp. pilotní díl, což dopadlo dost tragicky. Postupně jsme ale sehnali několik dalších lidí, které tenhle koncept nadchl a na přelomu roků 2021 a 2022 byl naplánován oficiálně první díl, který měl být nahrán s Adamem Dolejšem, druhým předsedou 4FISu a Honzou Černým, spoluzakladatelem spolku právě o počátcích 4FISu jako takového. Asi hodinu před začátkem nahrávání to však jeden z nich odřekl, a velký projekt bohužel nezapočal. Docela nás to zklamalo, a tak nastalo takové roční uspání celého projektu. Po roce jsme se to pokusili opět celé rozpohybovat a v té době projevila o vlastní podcast zájem i samotná fakulta.

O název podcastu jsme hodně bojovali. S fakultou jsme vedli diskuse i o struktuře hostů

Snažili jste se pak s fakultou domluvit na nějakém společném konceptu?

My jsme si to zpočátku chtěli dělat po svém. Prvotně šlo o projekt z dílny 4FISu. Začali jsme s prvními schůzkami, kde jsme si řekli o vzájemných představách, co od toho obě strany očekávají. Ve stejném čase jsem byl zapojen do kampaně Stačí se zeptat, takže ta tvář byla jakžtakž známá i navenek, mimo školu. Postupem času jsme nahráli první tři díly, které byly ale zveřejněné v rozdílném pořadí. Zajímavostí je, že třeba první vydaný díl s Kristýnou Vltavskou, proděkankou pro studium, byl nahrán až jako poslední. Nicméně jsme ve finále chtěli, aby ta naše původní představa o podobě podcastu zůstala zachována. I o samotný název, 4CAST, jsme hodně bojovali. Vedli se diskuse o struktuře, o hostech, o podobě celého konceptu. Nakonec slovo dalo slovo a 4CAST se stal živým projektem.

Většinou ty nejlehčí cesty nejsou i ty nejlepší a každá dřina či snaha je jednou oceněna úspěchem. A tahle práce měla očividně smysl, o čem svědčí i pozitivní trend v počtu posluchačů. Pokud jde třeba o výběr hostů, pracujete i s konkrétní tematikou na každý semestr, případně akademický rok?

Máme nějaký přibližný seznam potenciálních hostů, zároveň se držíme toho, že naše cílovka by měli být především lidi z fakulty. Chceme totiž prohlubovat tzv. brandlove, teda „lásku” k FISu. Doslovní claim zní: „Poznáváme lidi, kteří tvoří FIS.“ Zamýšlíme se nad tím ve stylu, jestli daný člověk „tvořil” fakultu, zveleboval ji nebo rozvíjel k lepším zítřkům, nebo se tak stále ještě děje. Témata a hosté jsou vybírání střídavě: někdy námi, někdy fakultou. Hodně věcí v tomhle ohledu vzniká i ad-hoc, avšak ty nejlepší nápady si, samozřejmě, zaznamenáváme. Nadchneme se, pak někdy narazíme, ale ve finále se to snažíme prodat tak, aby to ty lidi zaujalo a bavilo poslouchat. Třeba díl o duševním zdraví je nejúspěšnějším dílem doteď.

Na co dalšího se ve 4CASTu můžeme v brzké budoucnosti těšit?

Určitě doporučuji si poslechnout zmíněnou část o duševním zdraví nebo generaci Z. U těchto dílů jsme cítili, že jsme absolutně uvolnění, a to nahrávání jsme si opravdu užili. V létě se také vydařil již druhý díl o kuriozitách VŠE. Poslední epizodu jsme vydali s doktorkou Klárou Kalíškovou, kde pronikáme do tajů rodičovské dovolené a souvisejících dat.

Při všech školních aktivitách jsi zaměstnán na pozici Student Marketeer ve společnosti Red Bull, což zní jako skvělá kombinace toho, co tě baví i toho, co studuješ. Co přesně tahle pozice obnáší?

Jedná se o relativně rozšířenou pozici i na globální úrovni, kdy studenti zastupují výraznou roli u agendy prodeje a marketingu na univerzitní půdě. Konkrétně řešíme marketing sales na univerzitách, ve spolcích nebo samotných PR odděleních univerzit. Snažíme se studentům doručit ty nejlepší zážitky a samozřejmě je podpořit při náročných studentských obdobích. Práce je hodně různorodá i zážitková. Jde o možnost a schopnost marketingového promýšlení a následného doručování značky jednotlivým školám, takže komunikační schopnosti si člověk procvičí až až. Nejvíc si u toho všeho cením setkání s nesmírně zajímavými lidmi, kteří jsou se značkou spojení, protože mi to obohacuje mindset a způsob, jak nad věcmi přemýšlet. Obecně se ta pozice ale hodně těžko specifikuje, jelikož záběr kompetencí je opravdu široký.

Cítíš tam alespoň nějaký průnik s tím, co ses naučil na IMESu?

Spíš s tím, co teď studuji ještě mimo VŠE. Dělám si externě obor Mediální studia na Karlovce, kde mi chybí jen dopsat diplomku. Byl jsem vyburcován kámoškou, tak jsme do toho šli společně. Ona to studium sice později přerušila, ale já to nějak vydržel, ačkoliv mám nyní přerušeno. I na přijímačky jsem přišel absolutně klidný, bez stresu a s tím, že mi je to vlastně jedno. Nakonec to dopadlo a dostal jsem se. Myslím, že tak nějak jde i o prostou definici mého (minimálně studentského) života: často nechávám věci volně plynout a dopadnout. Snad se mi to někdy nevymstí. (smích) Pokud jde o nějaké protnutí se studiem, vidím ho hlavně ve využívání soft-skills. Umět prezentovat, vyjadřovat se, obchodně přemýšlet – to jsou všechno věci, které jsem doposud využil na všech pozicích, které jsem dělal.

Říká se, že člověk dokáže obelhat kohokoliv, ale sebe ne. Každopádně kdyby se něco z toho všeho mělo zhroutit, vycítil bys to a včas se toho vzdal?

Upřímně, byla doba, kdy jsem intenzivně cítil, že už je toho na mě hodně. Zejména když se mi najednou protínalo několik funkcí. Navíc jsem si uvědomil, že všichni kolem mě někde pracovali a já ne. Dělal jsem spoustu věcí, ale ve finále nic moc z toho asi pořádně. Takže takový prázdný pocit bych řekl, když jsem si občas myslel, že jiní lidi toho dělají míň, ale jsou ve finále úspěšnější. Další těžký období bylo během pandemie, kdy najednou nebyly všechny ty aktivity, které mě bavily a naplňovaly k dispozici. To, co mi dávalo největší smysl, bylo najednou pryč.

Teď jsem ale opět šťastný, protože to, co mě bavilo a pořád baví, dělám navíc za peníze v podobném prostředí s podobnou atmosférou, což je právě v Red Bullu. I když byla ta pozice vhodná spíš pro mladší lidi, bral jsem to tak, že není kam pospíchat. Pracovat budu celý život, ale užívat si ho můžu právě teď. Po třech letech od prvního zaslání CVčka jsem se tam nakonec dostal. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi povede zprostředkovat pro firmy na vysokých úrovních spolupráci s lidmi se širokým dosahem na sociálních sítích. A přitom jsem jen na pozici běžného studenta. Z tohohle mám fakt dobrý pocit.

Vysoká škola mě naučila, ať jdu do věcí, které dávají smysl a někam mě posunou

Navíc když dokážeš doručit tu uvolněnou  „studentskou” atmosféru bez zbytečných zásad nějakého protokolu, to taky dokáže dělat divy a napomoct úspěchu, aby se dostavil.

To se nám potvrdilo, když jsme s Tomem Mikulenkou dostali možnost moderovat akci Narozeniny VŠE na Jarově. Pro někoho možná drobnost, ale když jsem si tehdy uvědomil, že na té škole už nebudu dlouho, tak jsem si řekl, že možnost odmoderovat takhle velkou akci pro publikum, které znám, si nenechám ujít. Na střední bych to hned odmítl, protože bych se leknul. Vysoká škola mě naučila, ať nad takovými věcmi moc nepřemýšlím a jdu do toho, protože to dává smysl a někam mě to posune. Důkazem je pro mě i spousta lidí, kteří pak za mnou přišli, podali mi ruku a gratulovali k velmi dobře odvedené práci. Poté mi došlo, že i tohle je možná směr, který by mě v budoucnu bavil – moderování.

Zmínil jsi ukončení studia a odchod z VŠE. Předpokládám, že tvá další cesta bude směřovat dál přes marketing a PR. Nicméně díky tvé aktivitě na mnoha frontách jsi na fakultě vytvořil pomalu kult osobnosti a není snad studenta, který by o tobě v nějakém kontextu neslyšel. Je šance, že by se tvoje cíle v dohledné době změnili a rozhodl by ses pokračovat dál na doktorské studium?

Když zpětně vzpomínám na to všechno, co se podařilo vytvořit a při myšlence na to množství lidí, které mi prošlo pod rukama na seznamovacích, veletrzích nebo při práci… Je to prostě hustý a jsem za to extrémně rád. No a ještě ke všemu se jmenuju Míla a měřím metr šedesát. Dá se říct, že jsem člověk s ne úplně běžným jménem a na kluka už vůbec ne běžnou výškou. Vnímám to jako silně signifikantní věc, která mě definuje, to asi tomu povědomí určitě dopomohlo, ale doufám, že ten hlavní důvod bylo nadšení a snaha to udělat studentům na vejšce zkrátka o kus lepší. Možná tady bylo období zarytého vnímaní od studentů, kdy pojem FIS se rovnal Míla. Chodí za mnou i lidi z jiných fakult, kteří děkují za videopříručky pro prváky. Teď mi přijde, že jsem z mého působení na škole dokázal vytěžit snad úplné maximum.

Moje budoucnost na škole je teď pořád ve hvězdách. Na jedné straně bych chtěl pokračovat a zkusit to na doktorském studiu, na druhou stranu vzhledem k práci, která je v jiné sféře než objekt studia na fakultě, úplně nevím, jestli by mě to dál bavilo a jestli těm lidem dokážu něco dalšího předat. Navíc věřím, že moje nekončící přítomnost takřka kdekoliv už některé lidi musela štvát. Teď už věřím, že je to nějaká optimální a únosná míra. Ještě stále dělám podcast, na akcích se snažím také stále ukazovat a jakoukoliv myšlenku, která může fakultu, ba školu, posunout, rád vždy podpořím. Nicméně nechci, aby moje působení na VŠE skončilo tím, že napíšu a obhájím diplomku, vezmu si diplom a čau. Odstřihnul bych se postupně od všeho, což opravdu nechci. Jak to celé dopadne sám nevím. Důležité ale jsou pro mě všechny ty věci, které se podařilo vybudovat a které tady dál zůstanou.

Takže jsi připraven tomu všemu dát jednou „sbohem” a dívat se na to všechno pak už z pohledu absolventa? Přece jen přijde nová generace studentů, kteří to dál uchopí a budou tvořit a rozvíjet nové věci.

Dlouho mi trvalo si tenhle fakt uvědomit. Věřím, že se dřív nebo později někdo najde a bude chtít navázat jak z hlediska nápadů, tak i z hlediska iniciativy. Chce to jenom ochotu vyletět z té komfortní zóny. Já jsem do toho kdysi vletěl doslova po hlavě, i díky motivaci okolních vlivů, aniž bych o tom cokoliv tušil. Rád bych se proto stal třeba v budoucnu, nadneseně řečeno, mentorem a sdělil těm lidem, jak ty věci dělat správně a jakým způsobem třeba zkusit zaujmout, aby se i oni jednou stali jakousi tváří fakulty a mohl tak vzniknout nový Míla (smích). Přál bych každému, aby si ze svého vysokoškolského života odnesl maximum toho, co jde. Je to brána do příštích let a těch možností je hrozně moc. Je pak jen na daném studentovi, jak se k tomu postaví.

zdroj fotek: Facebook a archiv Mílu Vacha, web Fakulty informatiky a statistiky, Flickr spolku 4FIS

Mohlo by tě zajímat: