Věra Jourová: Eurokomisař musí mít ostré lokty

5. 3. 2024 | | Tuesday Talks Rozhovor Jourová

„Digitální svět do značné míry narušil sociální cítění,“ říká Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost a bývalá evropská komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů. V rozhovoru ze srpna 2022, který poskytla v rámci Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, popisuje nejen svou práci, ale zejména činnost Evropské komise v boji proti dezinformacím. Nejvlivnější žena Česka rovněž mluví o svém zapojení do přijímání evropských sankcí vůči Rusku a o významu nezávislých médií doma i na Ukrajině.

Na úvod bych Vás jako místopředsedkyni Evropské komise pro hodnoty a transparentnost poprosila o krátký popis vašeho běžného pracovního dne. Podobá se alespoň částečně dni – velmi obecně řečeno – normálního občana České republiky? Máte vůbec někdy čas, kdy můžete od práce opravdu stoprocentně vypnout?

Vypnutí hlavy je problém. Když máte takovou odpovědnost, těžko se z hlavy všechno vyhání. Dá se říct, že úplně vypnout se nedá asi nikdy. Když nemám pracovní povinnosti, nechávám si volné soboty a funguji šest dnů.

Na začátku pracovního dne přijedu do úřadu, kde jsem zhruba od devíti do devatenácti hodin, nebo mám nějaké mise. A večer studuji podklady na další den. Je to tedy taková šňůra, která je potřebná, protože musím být vždy za každých okolností připravená na všechna jednání. Takovýto zápřah jsem možná zažila jako ministryně, ale v žádném z předchozích zaměstnání to tak náročné nebylo.

Byznysový magazín Forbes Vám poprvé v roce 2019 přidělil první pozici v každoročním žebříčku nejvlivnějších žen Česka. Na stejné příčce jste se umístila také letos. Projevuje se toto umístění nějak v praxi?

Díky tomuto hodnocení si uvědomuji, že nějaký vliv skutečně mám. Snažím se ho ale využívat ku prospěchu a dávám si pozor, abych nekonala věci, za které bych se musela stydět. Myslím si totiž, že každý politik je velice často v nějakých dilematech, kdy se musí podívat do svého nitra a do svého jakéhosi mravního zákona. 

V roce 2019 jsem se dostala také na americký žebříček sta nejvlivnějších lidí světa. Stalo se tak, protože jsem prosadila pravidla pro ochranu soukromí občanů, která nám Amerika trochu záviděla. Tehdy jsem si uvědomila, že mi moje funkce přináší možnost vybudovat a uplatňovat vliv. Práce komisaře nebo místopředsedy komise ale vyžaduje nastražené ostré lokty. Jedná se o velice konkurenční prostředí, jehož aktéři se neustále musí nějakým způsobem prosazovat. Dá se proto říct, že potřebují i poměrně silné ego. A to si myslím, že zatím mám.

Jak často cestujete mezi Prahou a Bruselem, případně i jinými městy?

Snažím se aspoň jednou za měsíc vidět s rodinou. Jinak jsem před covidem přelétala čtyřikrát týdně. Leteckou přepravu jsem využívala i mimo Evropu. Po Evropě jsem hodně cestovala na různé mise a na zahraniční jednání, což během covidu samozřejmě utichlo. Teď se to znovu rozjíždí. Zahraniční misi mívám zhruba jednou týdně a už nyní je mám naplánované do konce prosince. Budu mít řadu jednání a také chci jet na Ukrajinu. Vždy se jedná o dlouhodobé plánování, které se ale může dle okolností měnit. Nedá se například předpovídat pád vlády v zemi, kde mám nasmlouvaná jednání s ministry či s premiérem.

Říkala jste, že se chystáte na Ukrajinu. Za jakým účelem?

Chtěla bych jet konkrétně do Lvova a potkat se tam s novináři a s novinářskými organizacemi. Posíláme totiž na Ukrajinu poměrně velké peníze na podporu žurnalistiky, válečných zpravodajů i novinářů jako takových a chtěla bych zjistit, jestli jim je evropská pomoc k užitku nebo co můžeme zlepšit, aby měli snazší a bezpečnější práci. Velice si vážíme činnosti domácích i zahraničních zpravodajů, kteří na ukrajinském území pracují – bez nich bychom neměli šanci zjistit, co se v té zemi děje. Cítím proto velkou zodpovědnost, aby Unie pomáhala co možná nejúčinnějším způsobem.

Samozřejmě tam budu jednat také o boji proti dezinformacím. Rusko a Ukrajina jsou ale de facto ve válečném konfliktu a tvorba či šíření dezinformací je běžný válečný nástroj obou stran. Budu muset situaci pochopit a, jak jsem říkala, zaměřit se spíše na to, abychom dostávali důvěryhodné informace přímo z bojiště nebo z Ukrajiny jako takové.

Aktuální geopolitická situace ve světě vyžaduje plnění exekutivní funkce Evropské komise. Narážím právě na ruskou agresi na Ukrajině a s ní spojené celoevropské sankce. Jak do jejich přijímání zasahujete přímo vy ve spojení s funkcí evropské komisařky pro hodnoty a transparentnost?

U přijímání sankcí je důležité, aby se nejdřív shodlo všech 27 komisařů. Každý stát má jednoho a moje role je zde nezastupitelná, jsem komisařka za Českou republiku. Pro každý balík v komisi probíhá interní jednání. Pokud se shodneme na znění a rozsahu sankcí, dáváme je dál členským státům, tedy premiérům. Zde je potřebná jednomyslnost. 

Můj podíl byl největší u sankcí, které se týkaly propagandy a dezinformační války. Prosazovala jsem, abychom médiím, která jsou přímo řízená Kremlem, omezili možnost v EU rozsévat válečnou propagandu. To se mi podařilo. Dá se říct, že mám také velký podíl na rozjezdu systému, který vyšetřuje válečné zločiny, které Rusové na Ukrajině páchají. To jsou dvě oblasti, do kterých přímo zasahuji a kde mám poměrně silné rozhodovací slovo – boj proti válečné propagandě a systém, který má zajistit potrestání válečných zločinců.

Evropská komise připravuje zákon o svobodě médií, jehož účelem je – cituji Vaše slova: „učinit vzdálenost mezi politikou a médii co nejdelší“. Na která média a jak se zákon zaměřuje?

Mediální zákon pokrývá média jako taková – to znamená všechna média veřejnoprávní i komerční, tiskoviny a částečně také digitální platformy. Snažíme se s jeho pomocí médiím vytvořit slušné podmínky, aby mohla fungovat bez zásahů politiky či soukromých majitelů.

Evropská média jsou nyní v hodně oslabené situaci. Řada z nich má velké ekonomické problémy, následkem čehož jsou snáz dostupná a snáz manipulovatelná. Připravovaným zákonem tomu chceme zamezit a média chránit. Posílením pozice nezávislých profesionálních médií, která respektují určité standardy profesionality a etiky a  dodávají solidní a ověřené zprávy, bychom mohli mít daleko pevnější pozici v boji proti dezinformacím. Žádné mazání, nýbrž dodávání kvalitních informací lidem, kteří o ně stojí.

V rámci transparentnosti se nyní hodně soustředíte i na oblast digitálního prostoru. Dle vašich slov Mark Zuckerberg s Facebookem opět pomohl vytvořit kmeny – určité sociální bubliny, které jsou vytvářeny především prostřednictvím sociálních sítí. V souvislosti s tím jste uvedla, že je Evropská komise chce rozbíjet využitím legislativních procesů. Jaká konkrétní opatření si pod tímto označením můžeme představit a jak by fungovala v praxi?

Dlouhodobě jsme kritizovali vznik bublin, které vytvářejí nejen sociální skupiny, ale i sociální napětí. Po celou historii lidstva se snažíme odstraňovat bariéry mezi lidmi nebo mezi různými skupinami. Myslím si, že sociální cítění je něco velice vzácného a digitální svět ho do značné míry narušil. V Evropské unii se snažíme navrhovat a schvalovat legislativu, která by umožnila alespoň částečně dostat pod kontrolu algoritmy, které Facebook a další platformy využívají pro prodej zboží – stále se totiž jedná o reklamní průmysl. Chceme, aby byly auditovatelné a abychom mohli kontrolovat, jestli nějakým způsobem nezneužívají soukromých dat o konkrétních lidech. Je to poměrně složitá materie, kterou nebylo úplně jednoduché v evropském zákonu postihnout. 

Takový zákon ale máme. Jmenuje se Zákon o digitálních službách a měl by přijít do účinnosti na začátku roku 2024. Slibujeme si, že digitální prostor začne být přehlednější, transparentnější, méně nebezpečný a že nebude vyvolávat tolik sociálního napětí. Doufáme, že se mezi lidmi obnoví horizontální debata, která zbourá, jak jsem říkala panu Zuckerbergovi, kmenové hradby, kdy na sebe lidé pálí a nejsou schopni vnímat argumenty druhé strany. 

Máte v plánu se také zaměřit na šíření dezinformací v digitálním prostoru?

To je věc daleko složitější. Na rozdíl od dětské pornografie, extremistických zpráv, terorismu a nenávisti ve verbálních sděleních dezinformace není nelegální obsah. I přesto však může mít velice škodlivé důsledky. Proto jsme také přitlačili na platformy, reklamní průmysl i novinářkou obec, aby se spojily a spolupracovaly na odstraňování dopadu dezinformací na společnost. Platformy by neměly být dálnicí pro distribuci nelegálního obsahu, měly by jej odstraňovat. Míří tam také Zákon o digitálních službách, o kterém jsem hovořila. 

Opět se jedná o dost složitou věc. Snažíme se do života zavést mechanismus bez tvrdé legislativy, protože mám obavu z cenzury – nechceme zavádět cenzurní opatření, které by někomu dalo do ruky moc říct, co je pravda a co je lež. Nechceme být arbitry pravdy, to by byla cesta do pekel. Názory jsou chráněny svobodou slova. Zmíněný mechanismus se jmenuje Kodex proti dezinformacím.

Foto: Wikimedia Commons

Mohlo by tě zajímat: