Marek Lehký: Každá špatná věc v sobě skrývá příležitost

26. 5. 2022 | | Tuesday Talks Marek Lehký

Marek Lehký je studentem třetího ročníku bakalářského oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické (VŠE). Nad rámec školy toho ale stíhá mnohem víc. Aktivní byl už od prváku, kdy začal působit ve studentském spolku, postupem času se vypracoval až k jeho vedení. Pobavíme se mimo jiné o využívání příležitostí při studiu a (ne)úspěchu. Vážnější témata vystřídají i zábavné historky z Erasmu v Jižní Koreji, kde Marek strávil svůj čtvrtý semestr.

Pamatuju si, že na dni otevřených dveří nám kladli na srdce, abychom na vysoké škole hlavně využili příležitostí, které se nám nabízí. Marku, ty to poctivě plníš celé tři roky.

Já jsem měl poměrně náročné období na základní škole, pak na střední jsem byl takový vyděšený. Zpětně v maturitním ročníku mě mrzelo, že jsem si nevyzkoušel plno věcí, které jsem si vyzkoušet mohl. A to vedlo k tomu, že po přechodu na vysokou jsem naopak chtěl dělat úplně všechno.

Začněme tvou zkušeností ve studentském spolku. Ve Studentském klubu obchodu a konkurenceschopnosti (SKOK) jsi působil dva a půl roku.  Kterými rolemi sis během té doby prošel?

Studentské zkušenosti jsou dle mého názoru dobrý základ. Dodnes si pamatuju první SKOKanský meeting, kde se rozdávaly úkoly a já byl ten, co se pořád hlásil. Obecně řečeno, ve studentském spolku se věci na člověka hrnou postupně, je tu čas na rozkoukání. Pak už záleží na každém, jakým způsobem se k tomu postaví a jestli chce dělat víc nebo míň.

Já toho měl v jednu chvíli na starosti opravdu hodně. V rámci organizace akcí jsem měl na starosti například rezervace místa nebo občerstvení, což byl pro mě tehdy do jisté míry výstup z komfortní zóny. Později jsem se dostal ke správě financí spolku. Řešil jsem různé věci s Českou spořitelnou, zařizoval jsem grant na SKOKanský výjezd do Bruselu. Mou další zodpovědností byly podcasty s hosty z praxe, které mimochodem stále běží pod vedením mojí kolegyně.

Která role tě bavila nejvíc?

V září 2020 jsem byl zvolený prezidentem SKOKu, zodpovídal jsem za celkový chod spolku. To mě bavilo nejvíc, obecně mám totiž rád práci s lidmi.

Kromě studentských zkušeností jsi nasbíral i několik cenných pracovních zkušeností. Myslíš si, že je důležité v dnešní době při studiu pracovat, že už je to bráno jako standard?

Zcela upřímně, jakmile člověk začne dělat něco nad rámec školy, tak škola samotná už pak nevypadá tak děsivě. Práce při studiu je za mě určitě důležitá, protože titul má v dnešní době každý druhý člověk. Praktické zkušenosti, ty jsou k nezaplacení. Ve škole máme flexibilní rozvrh, a právě prostor na práci, spolky a další aktivity. Samozřejmě záleží na tom, jak každý student chce využít čas, který vedle školy má k dispozici.

Tvůj profil na LinkedInu je jako ze škatulky, plno pracovních i mimoškolních zkušeností, osobního rozvoje. Umíš vůbec odpočívat? (smích)

Musel jsem se to naučit. (smích) Po jednom obtížném období v mém životě jsem si to sám pro sebe nastavil tak, že se snažím o víkendu nepracovat, ale spíš vypnout a nic nedělat. Naučil jsem se věcem říkat ne a když se mi něco nelíbí, dám to najevo. Můj LinkedIn možná vypadá, že makám jako stroj, ale je to jen pozlátko. Mě moc bavilo si profil vytvářet, ale nedělám to s úmyslem, aby si o mně někdo něco myslel. Dělám to pro sebe.

Přijde mi, že jsi trošku závislý na vystupování ze svojí komfortní zóny. Byl třeba i to důvod, proč sis jako svou destinaci na Erasmus vybral Jižní Koreu?

Já chci poznat svět, právě proto Jižní Korea a na svůj druhý Erasmus se chystám do Singapuru. Je to úplně jiný svět. My si tu žijeme v takové naší bublině, pak se člověk najednou dostane do místa, kde se musí naučit fungovat úplně jinak. Já byl schopný se v Koreji naučit věci rychleji, byl jsem v klidu. Na jeden závěrečný test jsem tam šel s kocovinou. (smích) To se mi předtím nikdy nestalo.

Mluvíme tady především o věcech, které se ti vydařily. Napadne tě ale něco, co se ti nepovedlo tak, jak sis představoval?

Mým největším problémem je osamělost. Můžu působit jako zaneprázdněný člověk, který dělá všechno možné, ale není to jen o tom pozitivním. Dlouhodobě se mi nedaří právě co se týče sociálního aspektu. Přišel jsem o spoustu kamarádů, protože jsem na ně neměl čas. I rodina je tím poznamenaná. S mým odjezdem na druhý Erasmus do Singapuru se pojí také to, že mám pocit, že opouštím rodinu a nejbližší okolí. Člověk vždycky něco tratí.

Co pro tebe znamená úspěch?

Pro mě největším úspěchem bude, když budu moct jednou zajistit svou rodinu. Dříve jsem si hodnotu mezilidských vztahů úplně neuvědomoval. Teď je začínám oceňovat mnohem víc, protože k čemu je štěstí, když ho člověk nemá s kým sdílet?

Máš nějakou radu pro studenty, kteří by rádi kromě školy do svého rozvrhu zařadili i mimoškolní aktivity, ale tvrdí, že nemají čas?

Není to o čase, je to o prioritách. V tomhle věku máme nejvíc energie, a když se chce, tak to jde. Nejlepší je do toho jít. Člověk se samozřejmě může rozkoukat, dát si čas, to je v pořádku. Ale hlavní je nezůstat jen u toho.

Kdybys mohl něco poradit svému mladšímu já, které nastupovalo do prváku na VŠE, co by sis poradil? Je něco, co bys za dobu svého studia udělal jinak?

Ne, není nic, co bych udělal jinak. Držím se toho, že i každá špatná věc v sobě skrývá příležitost. I negativní emoce a prožitky k něčemu jsou, v mém případě třeba šikana na základce. To všechno ze mě udělalo člověka, kterým jsem teď. A tak bych svému mladšímu já ani nic neradil, protože pak už bych to nebyl já.

O čem pro tebe je vysoká škola jako taková? Co by sis z ní rád odnesl?

O příležitostech a zkušenostech. Spoustu příležitostí vzniká skrz nějakého člověka, který příležitost může poskytnout. A zároveň každý z nás může být příležitostí pro někoho jiného. Zkušenosti pak sbíráme na základě toho, jak těchto příležitostí umíme využít. Třeba studentské spolky mají konexe s firmami, kde můžeme po škole získat lepší nabídku práce. Škola nám pootvírá dveře, stačí chytnout za kliku.

Ve škole nás naučí také soft skills. Pracujeme s lidmi, které neznáme, na určitém tématu tak, aby dávalo smysl. Komunikujeme, zjišťujeme, jakou roli v týmu bychom chtěli mít. Obecně řečeno, škola je pro mě přípravou na život. Líbí se mi myšlenka Jordana Petersona a to, že škola z nás dělá sofistikovanější lidi. A právě toho si já na škole vážím.

Foto: archiv Marka Lehkého

Mohlo by tě zajímat: