Doktorát není pro každého. Musíte zvládat svůj time management

11. 2. 2020 | | Názory DSC_0090

Ty jsi blázen! Proč na doktorát vůbec jdeš? To ti nestačí titul inženýr? – základní otázky, které vám položí většina vašich přátel, kterým oznámíte, že sice magisterské studium máte za sebou, ale že na vysoké škole strávíte další čtyři roky. Na následujících řádcích nečekejte lobbing, abyste šli studovat doktorát. Spíš se jedná o bilancování první poloviny doktorského studia.

Stojím si za názorem, že doktorát není pro každého. Ne každý rád píše, mluví před lidmi, má trpělivost se studenty. Zmíněné tři aktivity totiž patří mezi základní pilíře, které doktorát obnáší – publikování, výuku, konference, respektive prezentace. Nepředstavujte si absolvování předmětů stejně jako na bakalářském nebo magisterském stupni. Klíčové je samostudium, rozšiřování obzorů v oblasti vaší specializace. Samozřejmě, že jedné, dvěma klasickým zkouškám se nevyhnete. Stejně tak musíte absolvovat státní závěrečnou zkoušku. Kdy se tak stane, je ale na vás. Sebedisciplína je první věc, která určí, zda studium budete zvládat, nebo budete kolabovat, že nic nestíháte.

Zásadní je si na začátku určit plán se svým školitelem. A nepanikařte, když od prvního ročníku budete ve skluzu – stalo se nám to všem. Není žádné překvapení, že doktorské stipendium nedosahuje výše, které zaručí uživení studenta, tudíž si musíte najít práci. Uvědomme si ale, že mluvíme o základní výši stipendia. Pokud jste aktivní, můžete si přijít na výrazně více peněz: získat grant, pomáhat se zakázkami na fakultě, podílet se na organizaci či propagaci projektů, což je samozřejmě finančně ohodnoceno. To se týká i úspěšného publikování článků.

Studenti nejsou vaši kamarádi

Samotnou kapitolou je výuka studentů, kterou jsem si oblíbila. Ze začátku musíte překonat vnitřní bariéru, uvědomit si, že se nejedná o kamarády ve věku vašeho sourozence, ale o dospělé jedince, které máte naučit a probudit v nich zájem – minimálně na semestr – o daný předmět. Vzhledem k tomu, že jsem vždy chtěla učit, splnil se mi tím sen. Co na doktorátu oceňuji nejvíce? Naučil mě umět vystupovat a mluvit před plnými aulami bez výrazné nervozity, a to jak v českém, tak anglickém jazyce. Díky němu jsem se podívala na konference po celém světě, na které by jinak bylo obtížné se dostat. Na nich jsem získala řadu kontaktů, které využívám také profesně. Kromě toho mě vedení katedry podporuje v mezinárodní spolupráci s anglickou univerzitou. Zjistit, jak fungují metody a procesy v zahraničí, je nejlepší způsob, jak zlepšovat i naše přístupy.

Jsem také ráda, že nesedím pořád jen v kanceláři, ale minimálně jeden den týdně trávím na ekonomce. Nikdy nevíte, co nová hodina přinese, čím vás studenti překvapí. Nabíjí mě energie, která na fakultě pulsuje – ať už mezi studenty, tak i mezi pedagogy. Pokud se rozhodnete a na doktorát nastoupíte, počítejte s tím, že první rok budete ztracení – nebudete vědět, co dělat dřív, jak psát, co jednotlivé zkratky znamenají. Klíčové je najít si vhodného školitele, který vám polovinu starostí odstraní tím, že vás povede nejsnazší cestou, nebo vás na ni alespoň nasměruje.

Věřte, že články budete psát o víkendech, po nocích a budete nadávat, zda máte tyhle „šichty“ zapotřebí. Pak ale uvidíte v časopise analýzu pod svým jménem nebo přijde kladné hodnocení od vašich studentů a na všechny probdělé noci zapomenete. Nelituji toho, jak jsem se před třemi lety rozhodla. Vím, že obrovskou zásluhou na mé spokojenosti mají lidé kolem mě: doktorandi a skvělí kolegové na katedře a na fakultě. Žádný z nich nemá problém si najít čas, pokud potřebuji s něčím pomoct. Opět se mi potvrdilo heslo, že vše je o lidech kolem nás.

Mohlo by tě zajímat: