Zakladatel Hithit: Nabízíme lidem podnikání nanečisto. Část druhá
RozhovoryPokud zvažujete vlastní podnikání a přemýšlíte, kde na ně sehnat peníze, určitě už jste slyšeli o crowdfundingu. Koncept přímého financování, ve kterém ostatní přispívají na váš projekt a na oplátku za nějakou dobu dostanou váš produkt nebo jinou odměnu, se po celém světě stal známým díky americké stránce Kickstarter. V Česku ho před sedmi lety následoval podobně fungující portál Hithit.com, na kterém za tu dobu vznikly už dva tisíce projektů. Jedním ze čtyř mužů, kteří stáli u zrodu stránky, je Aleš Burger. Kromě Hithitu působí jako šéf jedné z největších českých eventových firem a občas přednáší i na ekonomce.
První část rozhovoru můžete nelézt zde.
Pamatujete si na ten úplně první projekt?
Pamatuju. A dodneška, když o Hithitu přednáším, tak o něm vyprávím. Písničkář Xavier Baumaxa s náma do toho šel právě v ten Den D a byl jedním z těch prvních projektů. Navíc hned ze začátku velice dobře pochopil, o čem to je. Když se historicky podíváte na diskografii Xaviera Baumaxy, tak uvidíte, že svého předešlého alba prodal v řádu stovek, možná tisíc. A trvalo mu to třeba pět let, dostat se na takovýhle číslo. A potom svoji další desku vydal prostřednictvím Hithitu, v době, kdy si nikdo cédéčka nekupoval, a koupilo si to strašně moc lidí. A Xavi velice správně udělal ještě to, že řekl, že nebude podporovat Českou poštu rozesíláním, přijďte všichni na můj koncert, kde já tu desku pokřtím a tam si ji vyzvednete. A najednou měl celou Lucernu plnou lidí. A to byly ty levnější odměny. Pak začal nabízet třeba cédéčko a tričko z nějaký starší kolekce k tomu. Takže on prodal spoustu desek, který ještě ani nenatočil, vyprodal starý trika, který by se mu válely někde v garáži a zaplnil koncert v Lucerně. Zároveň tam dal odměny jako Pití piva s celebritou a to byla prostě garden party u Xaviho na zahradě, další byla víkend s celebritou a to bylo, že jste s ním mohli absolvovat dva dny turné v jeho dodávce někde po klubech. Tyhle věci stály třeba pět, deset tisíc. Pak tam měl třeba, že vám zahraje. Takže on si z Hithitu udělal vlastně svoji bookingovou agenturu, zároveň tam prodal takový kraviny jako pití piva na zahradě, a to mu vydělalo desítky tisíc. Absolutně správně pochopil, že se od stokoruny do desítek tisíc dá udělat virtuální e-shop. A on skutečně uspěl, my jsme mu posílali tuším tři sta tisíc korun před tím, než nahrál jedinou notu.
Jak se od té doby Hithit změnil?
Mění se neustále. Procházeli jsme několika vývojovýma fázema. Na začátku to samozřejmě dramaticky rostlo, pak jsme se vrhli na Slovensko, začali jsme vyjednávat o Hithitu maďarským, polským, ale pak jsme narazili na určité bariéry. Jsou především o důvěře, protože tak, jak my bychom si neradi něco kupovali na polskejch serverech, tak Poláci to mají úplně identicky, Maďaři taky. Je tam nějaká hranice, která je pro nás těžko pochopitelná. My jsme vycházeli z toho, že když Kickstarter je v angličtině a obchodujou na něm lidi z celýho světa, nám se podaří vytvořit něco podobného ve střední Evropě. Tak to bohužel nefunguje, ta jazyková bariéra je poměrně velkej handicap. Takže dneska poměrně úspěšně fungujeme v Čechách a na Slovensku a hodně jsme se zprofesionalizovali. Ten tým trošičku narost‘ a my jako zakladatelé jsme lehce ustoupili do pozadí a snažíme se, aby si to mladší kolegové, kteří to mají jako denní chleba, vedli tak nějak sami, snažíme se do toho vstupovat minimálně.
Základem je sdílení
Máte za ty roky tipy, jak udělat úspěšný projekt?
Upřímnost. To si myslím, že je asi nejdůležitější faktor. Protože vy chcete po lidech peníze za něco, co nemáte, a jenom jim říkáte, že až těch peněz budete mít dost, tak to začnete realizovat, a to je dost ošemetný a musí se to udělat skutečně důvěryhodně. Uvedu to na příkladu: když budete natáčet k projektu video a bude to plný nějakejch 3D animací a efektů, nebude to fungovat tak dobře, jako když řeknete ‚Ahoj, já jsem XY a chci vyrábět tady tohle‘ a držíte v ruce tu věc, to je mnohem upřímnější. Protože ti lidi posílají peníze a chtějí vědět, kam jdou a na co. To stejný funguje na sociálních sítích. Projekty, které si najmou PR agenturu, která nemluví přes jejich kanál, ale snaží se to propagovat z třetí strany, nebo založí profil, který se jmenuje podle toho produktu, jsou nedůvěryhodné. Prostě když na Facebooku nebo Instagramu uvidíte hashtag nějakýho produktu a u toho bude popis ‚Víte, že vznikl nový projekt a je to to a to?‘, důvěryhodnost bude mnohem nižší, než když to bude váš osobní profil a budete říkat ‚Ahoj, tohle jsem já a teď mám projekt na Hithitu‘. Lidi, který vás znaj, vás pak podpořej. To je totiž ta první oblast, kterou to začne. A na to se to bude nabalovat.
A tipy, jaké odměny nabídnout?
Je to dost individuální projekt od projektu. Snažte se tu škálu udělat co nejširší. Nejjednodušší je udělat odměnu za padesát korun nebo za stovku, která je třeba jenom poděkování e-mailem. Já si často kupuju tyhle levný odměny, protože si tím zaprvé ověřuju, že Hithit funguje, a zároveň, i když mě to třeba nezajímá a tu knížku bych si nekoupil, tak si vážím odvahy toho člověka, že do toho šel, a podpořím ho. Podpořím ho částkou kolem dvou set korun, která mě nezabije, ale jemu, když těch dvě stě korun přijde tisíckrát, tak mu rozhodně pomůže. Ta škála může být neomezeně široká. My jsme třeba prodali odměny za sto tisíc, a to i přesto, že ani nebyly v seznamu. Prostě někomu ten projekt byl tak sympatickej, že mu poslal sto tisíc, to se tady stalo už několikrát.
Pamatujete si na nějaký takový projekt?
Měli jsme knížku, která se jmenovala Princ a princ. Byla to kreslená knížka pro úplně nejmenší děti, kde se jim snažili obrázkově vysvětlit homosexualitu. Začala proti tomu hrozně brojit Dělnická strana, a tím kolem toho vytvořila poměrně zajímavé prostředí k diskuzi. A najednou tomu projektu přišlo sto tisíc a bylo tam napsáno ‚ta knížka prostě vyjde‘. Někdo prostě utnul tuhle diskuzi a vyřešil to za všechny.
Jaké projekty bývají nejúspěšnější?
My to dělíme podle vybrané částky a podle procent. Myslím si, že v obou kategoriích dominujou boty. Máme dva signifikantní projekty, který se týkají obuvi. Jeden je nejúspěšnější crowdfundingovej projekt v Čechách vůbec, to jsou barefootový boty a ty vybraly ohromnou částku 3,9 milionu. A druhej projekt, kterej procentuálně byl tuším jeden z nejúspěšnějších, jsou Skinners, což jsou takový ponožkoboty. Ti kluci sem tehdá přišli a chtěli devadesát tisíc korun, na to, aby ten business mohli rozjet v nějaký omezený verzi. Už my jsme jim tehdy posílali přes půl milionu a oni ten projekt vzali a tak, jak byl, ho dali na Kickstarter. Z Kickstarteru ho vzali a dali ho na Indigo Go a vybrali přes milion dolarů. A dneska po těch dvou letech, když budete hledat Skinners, tak je to globální firma se zastoupením v desítkách států světa a funguje jako globální produkt. Dokonce dneska od nich máme další projekt, kterej se jmenuje Skinners pro děti a jsou to tadyty ponožkoboty pro malý děcka.
„Pokud neuspějete, nic neplatíte.“
Máte představu, jaký je poměr úspěšných a neúspěšných projektů?
To víme docela přesně – úspěšných je 50,5 procenta. To znamená, že dá se říct, že každej druhej uspěje. Ale to je jenom statistika, takže já bych to poupravil. Každej smysluplnej projekt uspěje, ten zbytek jsou v drtivé většině věci, u kterých už ze začátku vidíte, že nemají šanci na úspěch. Dřív jsme projekty moderovali a měli jsme úspěšnost třeba 80 %, protože jsme byli schopný těm lidem říct, podívejte to je blbost, to nám sem vůbec nedávejte, to plýtváte naším i vaším časem. Dneska to neděláme, a proto nabíráme i spoustu projektů, u kterých víme, že nemají šanci na úspěch, nebo že ty lidi nejsou ten typ, který by byl schopný tu kampaň dovést do konce.
Stalo se vám někdy, že byl o nějaký projekt takový zájem, že to stránka nevydržela?
Jo, jednou. A může za to Jaromír Jágr. Crowdfunding je totiž hodně o sdílení. Když byla řeč o těch statistikách úspěšnosti, tak my těch čísel máme mnohem víc a jsou fakt zajímavý. Třeba 75 % lidí vidí jenom váš projekt, protože na něj jde před odkaz, a jenom 19 % lidí vidí naši homepage. To jsou shopaholici, kteří jdou na Hithit si zanakupovat, ale drtivá většina jde skutečně z odkazu. Takže sdílení je úplně klíčový pro úspěch. A když to sdílí Jaromír Jágr, kterýho sledujou miliony lidí, tak nám prostě shodil server.
Mohlo by tě zajímat:
- "Žižkovský tygr" Marek Vašátko: Švédsko sice nebyla první volba, ale díky běžkám mě moc lákalo
- Kateřina Legnerová: Pracovat při studiu ano, ale ne za každou cenu
- Adam Vološin: Na cestu na kole z Porta do Prahy mě namotivovala moje nadřízená