Na začátku jsem pracoval 14 hodin denně, říká spoluzakladatel firmy Logio – část první

24. 5. 2019 | | Rozhovory Tomáš Formánek- Logio

Autorem článku je Jakub Fuchs, student oboru Management na Fakultě podnikohospodářské

Tomáš Formánek, absolvent Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT), v roce 2004 spoluzaložil úspěšnou firmu Logio. Ta se zaměřuje na poradenské služby v oblasti logistiky a supply chainu. Tomáš se svěřuje s tím, jak jeho tým musel projít terapií, nebo jaké to bylo bez jakýchkoliv pracovních zkušeností založit úspěšný podnik s mezinárodním přesahem.

Vystudoval jsi VŠCHT. Jak jsi se dostal k logistice?

Je důležité říct, že jsem v životě nebyl zaměstnaný. Během školy jsem se naučil programovat a ještě před Logio jsme založili při škole Economic Wizard, kde jsem v podstatě vytvořil software, který je pro Logio stěžejní. Na škole jsem si vybral jako specializaci ekonomiku řízení chemických a potravinářských podniků, u které působil profesor Gros. Ten mi otevřel oči a díky němu jsem pochopil, že logistika, která byla ve svých začátcích, bude hrát velkou roli. Zhruba rok a půl žil Economic Wizard. Po škole jsem se potom setkal několikrát s konkurenty a spolu jsme zjistili, že dohromady dáváme větší smysl a založili Logio.

Kolik času ti zabírá podnikání teď a kolik času ti zabíralo v začátcích?

Na začátku jsme v tom lítali i 12 až 14 hodin denně, sedm dní v týdnu. Měl jsem cca 24-25. Neměli jsme rodiny a často se nám stávalo, že jsme se ráno sešli a najednou bylo pozdě večer. Takhle jsme pracovali třeba tři roky. Neustále jsme sháněli zakázky a makali jak šrouby.

Setkali jste se během života firmy s nějakým vyhořením?

Asi čtyři roky zpět jsme prošli terapií, abychom se mezi sebou nepožrali. Měli jsme dva osobní kouče, kteří tvořili v podstatě moderátory mezi námi. Martin byl více orientovaný na business, Terka byla zase spíše takovou esoterickou vílou. Výsledkem terapie byl dokument, který jsme psali devět měsíců a jmenoval se Manželské zadání, což byl konsenzus nás pěti, proč máme Logio, co jsou naše soukromé důvody a velké důvody všech dohromady. Vznikly z toho naše hlavní hodnoty a jedna z těch hodnot je, že se nechceme udřít.

Kolik hodin denně věnuješ práci?

Našel jsem si svůj vlastní produktivní čas, který není víc než tři až čtyři hodiny denně. Nemůžu moc říct, že kdybych strávil čistě prací osm hodin, že vytvořím větší přidanou hodnotu. Ty tři až čtyři hodiny věnuji věcem, které něco někam posunou. Takže jsem např. u klienta, kterému se snažím něco prodat nebo vytvářím třeba vize ve svém notesu.

Jak jsi řešil, pokud ti podnikání příliš zasahovalo do soukromého života?

Vždy je to o tom, kolik jsi ochotný obětovat. Pokud podnikání má smysl, tak krize vždy vyřešíš. Bylo spoustu projektů, kvůli kterým jsme byli v práci do tří do rána a v takovém případě je důležité pro to mít opravdu dobrý důvod.

Je někdo, kdo tě poslední dobou nějak ovlivnil nebo inspiroval?

Hodně čtu. Například mě ovlivnila Hluboká práce od Cal Newporta. Proto jsem přešel na nějakou chvíli na tlačítkový telefon, proto jsem se vrátil k tomu, že si hodně píšu a kreslím do notesu. Je to skvělá věc, všechno odpojíš a jsi jen v tom papíru. Vkládám tam své myšlenky, nápady, koncepty nebo obrázky z budoucnosti. Tlačítkový telefon jsem používal šest měsíců a byl to vynikající detox. Jen jsem volal a psal sms a strávil na něm tak 15 minut denně. Zamysli se, kolik ti vezme energie, když neustále kontroluješ telefon a jak je pak těžké vrátit se do normálního módu…

Lze se podnikat naučit nebo se s tím člověk musí narodit?

Já jsem bývalý atlet. Chodil jsem na sportovní školu, kde jsem se naučil podat obrovský výkon. Byly doby, kdy jsme trénovali jednou denně, v širší reprezentaci pak i třikrát denně. To tě naučí každý jeden trénink sledovat své tělo a svůj progres a pilovat drobnosti. Nebyl to žádný zázračný gympl, ale obyčejná sportovka, která mi v tomto směru hrozně moc dala.

Na druhou stranu, moji rodiče byli velmi chytří a také tíhli k podnikání. Táta, ačkoliv byl špičkový matematik a ekonom, musel kvůli komunismu studovat něco jiného. Rozhodl se pro veterinu a celý život vedl aserační ústav, kde se stal nejmladším generálním ředitelem v oboru. Ústav pak zprivatizoval a později prodal. Mamka byla zase špičková neuroložka, která si nakonec založila vlastní ordinaci. Oba tedy skončili na volné noze. V podnikání mě navíc podporovali. Táta mi poskytl první půjčku a nikdy jsem od nich neslyšel, že bych byl blázen a měl se nechat zaměstnat.

Kdy jsi zjistil, že chceš podnikat?

Je to zvláštní, ale ve 14 letech jsem si přečetl knihu Cesta k úspěchu od Františka Čuby, který měl na starost JZD Slušovice, tzv. československý zázrak. I když to bylo za komunistů, František Čuba byl člověk, který z obyčejného zemědělského družstva vytvořil firmu, která vyráběla diskety a operační systém lepší než Microsoft. Když jsem to ve 14 letech četl, věděl jsem, že je to cesta, kterou chci jít, a že si jednou založím vlastní živnost a firmu.

Co hlavního ti VŠCHT dala?

Kdybych měl vypíchnout jednu věc, tak to bylo systémové myšlení. Nehledáš lokální optima, hledáš holistická řešení. Snažíme se tak pracovat i v Logio. Třeba nám přijde zakázka, že chce někdo optimalizovat sklad. My se pak ptáme, proč právě sklad? Není problém někde jinde, např. v distribuci nebo ve výběru dodavatelů? Snažíme se konzultovat nejen ten lokální sklad, ale i celek.

Co ti na VŠCHT naopak chybělo?

Chybělo mi potkávat se víc s lidmi z praxe a slyšet, co ti lidé reálně řešili. Také mi chybělo, že se studenti nenaučili debatovat mezi sebou nebo formulovat a prezentovat své výsledky. Myslím, že ideální je, když člověk absolvuje vysokou školu a nemá obavy prezentovat a je přirozeným řečníkem.

Setkáváš se dnes s mladými lidmi a studenty?

Ano. V rámci spolku „Můžeš podnikat“ se snažíme vlastně spojovat lidi z praxe se studenty. Ve spolku je nás 170 podnikatelů a jezdíme po středních školách a vyprávíme studentům naše podnikatelské příběhy. Spolek funguje cca pátým rokem. Osobně mě velmi baví předávat svoje zkušenosti mladým lidem, otevírat jim mozky a poskytnout jim sebevědomí rozhodovat se. Za rok nás vidí kolem 10 000 studentů, což je podle mě skvělý výsledek.

Jaké vybíráte absolventy do Logio?

Myslím, že vůbec nezáleží na tom, jakou má člověk školu. Měl by něco umět, nebo se chtít něco naučit a umět se zakousnout. Důležitý je, aby měl ten drive a chuť hledat řešení. Diplom není ještě žádná garance, že je toho člověk schopný. Při náboru dbáme na to, abychom se s těmi lidmi sešli důkladně osobně, a aby zapadli do naši firemní kultury.

Foto: archiv Tomáše Formánka

Mohlo by tě zajímat: