Café Evropa: Skončí plastové kelímky a brčka v EU?

12. 12. 2018 | | Názory café evropa plasty EU 2

Zákaz kelímků a brček v Evropské unii – téma, kterým se zabývala další debata z cyklu Café Evropa. Do Evropského domu přijali pozvání novinář Mladé fronty DNES a environmentální kritik Ivan Brezina a Ladislav Miko, bývalý český ministr životního prostředí a vedoucí zastoupení Evropské komise na Slovensku.

Před několika měsíci Evropská komise předložila návrh, díky kterému mají z trhu postupně vymizet plastové výrobky jako brčka, míchátka, kelímky a další jednorázové nádobí z tohoto materiálu. Tedy pokud se za něj najde vhodná, udržitelná a ekologická náhrada. Na zasedání ministrů životního prostředí pak členské země Evropské unie tento návrh schválili. A dokument má zelenou také od europoslanců. Zákaz by tak nejspíš mohl platit už od roku 2021.

„Nevítám to jen jako zaměstnanec Evropské komise, ale také jako člověk, který se celý život zabývá životním prostředním,“ otevřel diskuzi Ladislav Miko. „Nevidím to ale jako zákaz brček, ale jako první krůček k nějakému zásadnímu přístupu, který má změnit fungování ekonomie ve vztahu k životnímu prostředí,“ dodal. Moderátor Ondřej Houska upozornil na oba postoje společnosti – jeden, který potřebný zákaz jednorázových plastových odpadků podepírá argumentem znečištěných vodních toků a oceánů a druhý, názor kritiků, kteří v něm vidí další byrokratický nástroj.

Analýzy k vytváření odpadu za dobu životnosti výrobku nejsou

„Rád bych ten problém trochu rozdělil,“ vložil se do debaty Ivan Brezina. „První věc je, že řešíme absolutní marginálii, dalo by se to přirovnat k tomu, že vám hoří dům a vy se staráte, jestli máte zalité květiny. Jsme v situaci, kdy jsme pod palbou celé řady rizik, brexit, Evropská unie se zvolna zřejmě rozpadá, tlak Putinova režimu a my řešíme problém, který je v téhle řadě až na konci,“ vysvětlil svůj postoj. „Druhá věc je, že plast sice znečišťuje, ale ne v Evropě, to co my řešíme, je problém Asie a Afriky,“ uvedl Brezina. Z Evropy do vod ročně dopluje pět set tisíc tun odpadu, což tvoří sedm procent světového znečištění. To je přitom odhadem celkem tři až osm milionů tun za rok.

Brezina proto v debatě nadhodil, aby Evropa začala tlačit na ty země, ze kterých 93 procent odpadu v mořích pochází. „A to přesně děláme. Evropa je pro tyto země, Čínu, Indii, Jižní Ameriku významná jako obchodní partner, v tomto směru působíme jako trendsetter, nastavujeme pravidla,“ oponoval Miko. „Jestli si pro svůj trh nastavíme podmínky, které povedou k redukci zbytečných plastových obalů, nezáleží na tom, kolik jich sami vyprodukujeme, ale na tom, že každý, kdo bude chtít na náš trh, bude muset ta pravidla dodržovat,“ vysvětlil.

Brezina podotkl, že na produkty se musí udělat analýzy, které ukáží, kolik odpadu výrobek za svou životnost vyprodukoval. Zapochyboval, že by jednorázové plastové nádobí někdo takto zkoumal. „To, že se najíte z jednorázového plastového nádobí je pro přírodu přínosnější, protože když doma umažete talíř, tak ho musíte donést do myčky, v ní ohřát vodu, nalít tam saponát, osušit a tak dále. Tyhle energetické vstupy mohou převážit to, že se najíte z jednorázového plastu,“ odhaduje novinář a přiznává, že podobné statistiky marně hledal.

Podle ex-ministra životního prostředí má návrh důvodovou zprávu, kde několik údajů je. „Chybí nám ale konec výrobku,“ přiznává Miko. Vysvětlil, že uložit odpad na skládku je relativně levný proces, to však neznamená konec života výrobku. „Dnes máme ostrovy plastů v oceánech a v ceně těch výrobků není řešení zahrnuto,“ dodal. Pokud tedy použití plastového nádobí dle výpočtů vyjde levněji než jeho umytí, Miko připomíná, že nepočtají s poslední fází, která u jednorázových plastů vyřešená není, protože klasický taliř lze znovu použít.

Nejméně náročná na výrobu je igelitka

Miko narazil také na hojně probíraný problém mikroplastů, tedy milimetrových až okem nepatrných částeček, které vznikají rozštěpením plastů a dostávají se i do potravního řetězce. Vykřičníkem jsou především v mořích a oceánech, kde je spolu s planktonem mohou spolykat ryby, které se pak ocitnou na našem talíři. „Nevíme ale, co to dělá s organismem a jaké to bude mít dlouhodobé následky,“ přiznal.

Diskuze se poté stočila k používání plastových tašek. „Nemám problém s tím ji používat, dokud se neroztrhá a pak ji vyhodit do žlutého kontejneru. Nechápu ale lidi, kteří si vezmou tašku a vyhodí ji napoprvé,“ řekl Brezina. Publiku se pak svěřil s výzkumem dánské agentury pro ochranu životního prostředí, který ho šokoval. Podle jejich analýzy tašek z různých materiálů je igelitka, co se výroby týká, „nejekologičtější“. „Papírová ji porazí až po 43 užitích, klasickou bavlněnou musíte použít sedm tisíc stokrát a tašku z biobavlny dokonce dvaceti tisíckrát,“ přečetl závěry výzkumu.

Moderátor Houska dodal, že se podle něj jedná o demagogii, protože analýza vychází ze stavu, který byl. „Pokud se plastové tašky zakáží, tak se výroba alternativ stane masovější a dojde k takzvaným úsporám z rozsahu a jejich výroba zlevní vstupní suroviny,“ vysvětlil. „Směrnice neříká „konec plastů“ nebo že jsou plasty ďábelské materiály,“ přidal se Miko. „Na mnoho věcí jsou užitečné a vyplatí se je využívat. Není snaha říct, abychom je přestali používat, ale snaha, abychom je nepoužívali tam, kde to není nutné, tedy tam, kde mají cenově dostupnou a udržitelnou alternativu,“ uzavřel.

Foto: archiv Café Evropa

Mohlo by tě zajímat: