Deník pražského studenta: Snažím se lidi bavit a nepoučovat

29. 6. 2018 | | Studentský život, Zprávy ze školy Deník pražského studenta

Deník pražského studenta od loňského března na Facebook přidává vtipné zážitky a postřehy ze studentského života. Za tu dobu ho sleduje více než dvacet tisíc lidí. Letos navíc příspěvky vyjdou v knižní podobě. Jeho autor, student, který údajně dochází na ekonomku, zatím ale svou identitu skrývá. Pro rozhovor iListu souhlasil s osobním setkáním.

Jak vlastně vznikla prvotní myšlenka na Deník pražského studenta?

Samozřejmě, jak to tak většinou bývá, prvotním záměrem nebylo, aby to vypadalo tak, jak to vypadá teď. Plánoval jsem udělat portál, kde by se sdílely materiály pro studenty a navíc by se tam psaly i zajímavé příspěvky ze studentského života. Stačilo tam ale napsat první blbost a lidi se toho chytli. Tak jsem si říkal, proč tam dávat materiály, když těch webů existuje tolik. A vzniklo tohle.

Pamatuješ si i tak na nějaký okamžik, kdy ti došlo, že se stránka stala populární?

Začal jsem si toho všímat, když příspěvky začali sdílet i lidi, které neznám. Prvotní šíření probíhalo tak, že jsem zval kamarády. Ti zvali zase svoje kamarády a postupně už to nebylo třeba, už se to šířilo tak nějak samo. Pořád jsem si říkal, ještě je to malý, ještě je to malý a najednou bylo deset tisíc.

Takže tví kamarádi ví, že za Deníkem pražského studenta stojíš ty?

Ano, ví o tom.

Dostáváš od nich i návrhy na to, o čem psát?

Dostávám, ale většinou to nepoužiju. Když už třeba jo, pokud je to parádní nápad, zeptám se, jestli mám sdílet autora té myšlenky. Pokud řekne, že ne, tak si třeba všimni těch příspěvků „moje kamarádka“ nebo „můj kamarád mi řekl“.

I tak ale pro většinu svých čtenářů zůstáváš v anonymitě. Plánoval jsi to tak od začátku?

Anonymní jsem chtěl být vždycky. Na anonymitě je zajímavé to, jak si lidi kolikrát domyslí toho člověka, co za tím stojí. Jedna holka mi psala, že se jmenuju Martin, a já jsem jí to nemohl vyvrátit, že to tak není. Navíc si mě vysnila tmavovlasého s kudrnatýma vlasama. Já to těm lidem nevyvracím, ale je to sranda.

Jak tedy vypadají běžné vzkazy od fanoušků?

Negativní se objevují maličko, převažují ty pozitivní. Většinou, když napíšou, tak je to abych propagoval třeba prášky na zvýšení inteligence studentů a tak, ale tomu se bráním. A když už něco negativního napíšou, tak spíš do komentářů, což je lepší, že to vidí všichni. Dokonce mi psal jeden student, že by chtěl založit Deník olomouckého studenta, potom mi psali i další, takže ty deníky se množí. Přitom to není žádná nová myšlenka. Prostě deník, kterých tady bylo milion už předtím. Jenom asi záleží na stylu, jakým je to napsané.

Ke knížce bude bonus. Třeba alkohol

Sleduješ tyhle konkurenční deníky?

Vůbec. Kdybych je sledoval, mohl bych se inspirovat až tak moc, že bych pokřivil to svoje psaní v tom směru, že bych začal vnášet jeho prvky do toho mého, a tím bych ho postupně deformoval, až by se z toho stal ten druhý deník. Ale to si myslím, že se nestane

Existuje nějaké téma, do kterého se snažíš nezasahovat?

Politika. Hrozně rozděluje lidi, hlavně dneska, tak proč ještě přilívat olej do ohně. Tomu se vyhýbám. Možná i nějakému poučování, to nikdo nepotřebuje slyšet. Jenom občas napíšu, co je můj poznatek a co by ostatním mohlo pomoct.

Kdo vlastně přišel s nápadem vydat Deník knižně?

Přes Facebook mě oslovili přímo z nakladatelství. Probíhalo to anonymně, nikdo nevěděl, kdo jsem.

To se ale teď asi změní.

Domluvili jsme se na tom, že nebudu psát pod pseudonymem. S tím bude souviset to, že na autogramiádách se objevím. Dokud anonymitu mám, tak to beru jako plus, až nebude, nedá se nic dělat. Zatím je to takhle.

Plánuješ na autogramiádách nějaké velké odhalení tvojí identity?

Spíš to bude tak, že ten, kdo přijde, ten mě tam uvidí. Zároveň chceme s kamarádem ke každé knížce dávat nějaký bonus, abychom nalákali víc lidí. Třeba ve formě alkoholu. Myslím ale, že hlavním tahákem nebude to, že se budu nějak odhalovat veřejnosti, ale že lidi bude fakt zajímat.

S Deníkem končit nehodlám

Očekáváš po odhalení nějakou změnu?

Fotky na stránce nebudou, ale když mě někdo bude chtít znát, sejdu se s ním rád. Ostatně, nějaký setkání už probíhají, tak tam mě můžou lidi poznat. Myslím, že celkově to nebude mít extra vliv. Možná jenom u zlomku, u lidí, který mě třeba budou znát osobně, ale to potom nijak neovlivní ten celek.

Reakcí učitelů se nebojíš?

Teď jsi mi nasadila brouka do hlavy, abych teď nepsal některý příspěvky pozitivnější. Myslím, že nikoho nějak moc nehaním, takže to by nemusel být problém.

V čem se vlastně knížka bude lišit od příspěvků, které publikuješ na Facebooku?

Dá se říct, že to bude taková forma novely, kapitoly budou na sebe navazovat. Nebude to rozdělené na den A a nějaká informace, ale bude přímo kapitola, třeba deset stránek, a budou navazovat jedna na druhou, takže bude to v podstatě část studentova života.

Knížka by měla vyjít v září, už teď ale pořádáš veřejná čtení. Má zatím úspěch?

První čtení byly super, tam lidi chodili. Když bylo to úplně poslední čtení, zrovna pršelo, bylo ošklivě, takže přišlo míň. Fakt hodně záleží na propagaci. Člověk se na tom aspoň naučí jak dělat reklamu v praxi.

Jak dlouho myslíš, že ještě budeš s Deníkem pokračovat?

Vypadá to, že studentem budu ještě docela dlouho. Záleží na tom, jestli to ty lidi bude pořád bavit. Když jo, tak těch materiálů bude pořád spousta.

Často poslouchám cizí rozhovory

Stanovil sis nějaký osobní limit, jak často budeš příspěvky přidávat?

Limit jsem měl hned od začátku, protože pokud chce člověk stránku vést, musí dodržovat určitou pravidelnost. Rád bych každý den, ale to prostě nejde. Některý dny se toho moc neděje, další je toho tolik, že bych tím ten Facebook úplně zasypal, což taky nechci. Takže jo, chci mít nějaký systém. Třeba čtyři, pět příspěvků týdně.

Daří se ti tuhle pravidelnost dodržovat i o zkouškovém?

Docela jo. Tu hlavní myšlenku totiž člověk vyplodí hodně rychle. Stane se něco strašně divného a ten příspěvek, který na to reaguje, mívá tři, čtyři, pět vět, tak se to dá rychle sepsat, upravit, zeditovat.

Bylo to tak i s mottem tvojí stránky „Bav se. Buď informovaný. Bojuj s blbostí“?

Jo. Prostě jsem seděl a napadlo mě, že by to bylo hezký. Zatím jsem ale jenom u bodu bav se. Možná i bojuj s blbostí. Většinou spíš ukazuju svoji blbost. To přišlo tak nějak samo, jako většina příspěvků, když sedím a přijde nějaká inspirace. Hodně poslouchám cizí rozhovory, bavím se s lidma, to je můj zdroj.

Foto: archiv iListu

Mohlo by tě zajímat: