Ekonom Slaný: Prostor pro snížení daní v Česku existuje

9. 7. 2017 | a | Rozhovory slaný

Ředitel ekonomických studií Institutu Václava Klause a vyučující na Vysoké škole ekonomické v Praze Martin Slaný se domnívá, že česká ekonomika je přeregulovaná ve všech sférách a stabilizační roli zde hraje pouze centrální banka. Podle něj má Česká republika složitý daňový systém, který už je svým způsobem progresivní. Další progresi už by proto nezaváděl.

Česká ekonomika má nejnižší nezaměstnanost v rámci Evropské unie (EU), mzdy rostou, státní dluh klesá, hrubý domácí produkt (HDP) ale roste tempem mezi dvěma a půl až třemi procenty. Není to málo?

Závisí to na tom, k čemu to budeme porovnávat. Pokud k situaci, kterou jsme tu měli před krizí roku 2008-2009, pak to málo je. Na druhou stranu se v posledních dvou letech vůči okolním zemím jedná o poměrně slušný růst. Otázkou zůstává, jak vypadá dlouhodobý trend. A myslím si, že ten růst, který jste zmiňovala, odpovídá zhruba růstu potenciálního produktu. Čili naše ekonomika je na svých produkčních možnostech.

Existuje tedy prostor pro zlepšení?

Myslím, že se potenciální možnosti naší ekonomiky mohou spíš zhoršit. Před krizí naše ekonomika rostla pěti až šesti procenty, následně přišel razantní propad a pak jsme po dobu šesti let přešlapovali. České republika nebyla schopná se dostat na předkrizovou úroveň. Jako jedni z mála jsme tu zažili dvojitou recesi a ještě v roce 2013 na tom naše ekonomika, pokud dám pryč všechny problémové jižní země eurozóny jako je Řecko, Itálie, Kypr a Portugalsko, byla v ekonomické dynamice relativně nejhůře v celé EU. Ekonomiku se díky mimořádným faktorům podařilo dostat nahoru a vzpamatovala se. Je ale patrné, že systémové bariéry, které krize odkryla, tu v ekonomice existují a dlouhodobě již byly. Krize se stala jen startovací impulsem.

Jaké bariéry lze konkrétně zmínit?

Pokud bych to měl nazvat nějakým jednotným termínem, tak je to přeregulovanost naší ekonomiky ve všech sférách. Jedná se rovněž o rozklad systémů správy věcí veřejných, protikorupční hon, který se tu odehrává a má nedozírné následky i do oblasti hospodářské politiky, která kvůli tomu ztrácí efektivitu. Neexistuje dlouhodobý soulad mezi fiskální a měnovou politikou. Stabilizační úlohu plní de facto výlučně centrální banka. Role hospodářské politiky se omezuje jak vnitřními faktory, což je již zmíněná přeregulovanost, tak vnějšími faktory. Čím dál tím větší roli hrají evropské fondy, na kterých se stáváme  ze značné části ekonomicky závislí a které naši ekonomiku rozkmitávají bez ohledu na to, jaká je domácí hospodářská politika.

Česko se vyznačuje složitostí daňového systému

Mohli bychom k těm bariérám zařadit také elektronickou evidenci tržeb (EET)?

EET je opatření, se kterým je třeba nakládat trošku opatrně. Určitě platí teze, že daně se mají platit a stát daně vybírá. Také tento výběr daní kontroluje. EET vnímám jako prvek, kdy se státu z jakýchkoliv důvodů tuto funkci nedaří zabezpečit, a tak se snaží  svou výběrou a kontrolní činnost přenášet na daňové plátce. Buď to dělá přímo přes kontrolní hlášení, nebo přenáší náklady související s dozorem přímo na daňové subjekty. V tom vidím hlavní problém. Na druhou stranu si nemyslím, že by dlouhodobý efekt dopadu EET byl s nějakým velkým plusovým či mínusovým znaménkem.

Existuje nějaký prostor pro snížení daňové zátěže a pro zjednodušení?

Určitě ano. Když se díváme na statistiky, kde se vymykáme z průměru, ve kterém se obecně nacházíme, tak v Česku máme vysoké zdanění práce nepřímými odvody sociálního a zdravotního pojištění, které platí zaměstnavatel. Tam určitě vidím prostor pro snížení daní. Vymykáme se také složitostí daňového systému. Náš podnikatel věnuje podle nejrůznějších žebříčků mnoho hodin jen tomu, aby podal daňové přiznání. Právě zde jsme bohužel na špičce žebříčku.

Sociální demokracie přišla ale na jaře s návrhem progresivního zdanění. Jaký na něj máte názor vy?

Ideově je můj názor takový, že každý má platit ze své vydělané stokoruny stejně. Čili všichni ze své stokoruny máme odvádět stejnou procentuální částku. Nejsem sympatizantem skutečně rovné daně nebo daně z hlavy. To ani nikde nefunguje. Myslím si, že systém, který se alespoň přibližuje tomu, čemu se říká rovná daňová sazba, je systém nejspravedlivější a nejefektivnější. Takže  pro zavádění další progrese nejsem. I náš současný systém lze vlastně svým způsobem označit za progresivní. Není pravda, že by vůbec nebyl. To, co navrhuje sociální demokracie, je zavedení daňových pásem, která by jen progresi zvýšila. Navíc navrhují progresi nejenom u fyzických osob, ale také u osob právnických. Tam vidím daleko větší problém než u zaměstnanců.

Na Twitteru jste uvedl, že se jedná konečně o skutečné politicko-ekonomické téma. Co korupce zmiňovaná v minulých kampaních, ta jím nebyla?

Určitě se jedná o důležité téma. Myslím ale, že v předešlých kampaních byla korupce termínem, za kterým se schovávalo kde co. Nemělo to co dočinění se skutečným volebním programem ani ničím, co by ty strany dokázalo od sebe ideově či hospodářsko-politicky odlišit. Sociální demokracie nyní znovu vytáhla jedno z hlavních volebních témat, což je to, jak by měly být vysoké daně. A ostatní strany na to reagují. Díky tomu snad debata zůstane u ekonomických témat a nebude se točit kolem bezobsažných kauz.

Pokud se ovšem podíváme na politickou scénu, lze říci, že pravou levici nebo pravici už v Čechách prakticky nemáme?

Doufejme, že na podobných tématech jako je například zdanění, se ukáže, že přece jenom nějaké pravolevé dělení tady existuje. Vzpomínám si ale na krajské volby v loňském roce, když jsem viděl billboardy, kde se ta či ona strana prezentovala, že zavede systém elektronizace státní správy. Je určitě dobře, aby státní správa fungovala, ale tohle není dělení na pravý-levý. To přece může navrhovat jak extrémně levicová, tak extrémně pravicová strana.

Pojďme se ale ještě vrátit k tématu korupce. V žebříčku Transparency International se Česká republika letos umístila na 47. příčce. Má tento žebříček nějakou vypovídající hodnotu vzhledem k tomu, že zachycuje index vnímání korupce?

Osobně si myslím, že žebříček nebo index je velmi sporný metodologicky i statisticky. Dotazováni jsou respondenti, v uvozovkách experti, kteří nejsou za jednotlivé země přesně nadefinovaní. Jedná se o kompozitní ukazatel, čili sbírá data už z jednotlivých ukazatelů, z jednotlivých dílčích indexů. U každé země je počet jednotlivých dílčích indexů rozdílný. Srovnání v delší časové řadě lze označit jako extrémně sporné. Ten index vypovídá o tom, jaká je nálada ve společnosti, ne o tom, jaká je skutečná korupce.

Dá se korupce nějak změřit?

Korupci přesně změřit neumíme. Kdybychom to dokázali, tak bychom ji také uměli přesně identifikovat, a tím pádem bychom ji také uměli perfektně potlačit. Existují ale určitě metody a ukazatele, které se snaží korupci odhadnout. Vypovídající hodnotu by mohl mít rozsah šedé ekonomiky, což je standardní součást ekonomického výzkumu.

Jak si v rozsahu šedé ekonomiky stojí Česká republika?

Česká republika si v rozsahu šedé ekonomiky, řekl bych navzdory téhle protikorupční kampani, která tu léta je, vede velmi dobře. Ze všech ekonomických výzkumů, které se dělají, vychází Česko výrazně nejen pod celosvětovým průměrem, ale také pod průměrem nejvyspělejších zemí OECD i celé Evropské unie. Mezi zeměmi střední a východní Evropy dosahuje dokonce nejnižšího podílu šedé ekonomiky. Co je ale ještě důležitější, je to, že ten podíl šedé ekonomiky klesá. Čili relativní velikost toho, co se odehrává v šedé pololegální či nelegální zóně, se zmenšuje.

Mohlo by tě zajímat: