iList.cz » Po bakaláři jsem se rozhodl pro Británii, říká bývalý student Jiří Brožek

Po bakaláři jsem se rozhodl pro Británii, říká bývalý student Jiří Brožek

14. 11. 2016 | PR článek | wales

Studium vysoké školy v zahraničí mi vždy přišlo jako něco výjimečného. Prestižní záležitost, která je jen pro vyvolené studenty s nejlepšími známkami, jejichž angličtina je na úrovni rodilých mluvčích. Zkrátka něco, o čem si mohu nechat zdát. Z těchto důvodů jsem nikdy o studiu v zahraničí neuvažoval. Kdyby mi někdo začátkem minulého roku řekl, že po bakaláři půjdu studovat do Velké Británie, měl bych ho za blázna. Nicméně, co se zpočátku zdálo nereálné, se stalo skutečností a tak nyní studuji obor MSc Air Transport Management na Coventry University ve Velké Británii.

Jak se to vše seběhlo?

O životě ve Velké Británii jsem snil již od druhého ročníku střední školy, kdy se mi naskytla možnost strávit v této zemi zhruba měsíc a půl v rámci výměnného pobytu. V průběhu stipendia jsem se do země gentlemanů zamiloval a toužil se vrátit jednoho dne zpět. Čas šel dál, až jsem začal studovat Podnikovou ekonomiku a management na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ačkoliv jsem žil spokojený život a v Česku mi nic nechybělo, stále mě jaksi něco táhlo do ciziny. Díky spolužákům jsem dostal kontakt na agenturu Czech-us, která mi pomohla strávit minulé léto v Americe v rámci programu WaT, což se později ukázalo jako stěžejní bod v rámci rozhodnutí podat si přihlášku do UK.

Léto v Americe mi nejen dalo spoustu zážitků a zkušeností, ale také jednu neocenitelnou věc – motivaci do dalšího seberozvoje a poznávání světa. A tak nebylo divu, že minulý rok krátce po návratu do České republiky jsem již přemýšlel, kam bych vyrazil dál. Kamarádi z Ameriky mě navíc začali přesvědčovat, abych se za nimi vrátil a ve Státech dokončil vysokou školu. Ačkoliv jsem to bral jako dobrý vtip, ujištění, že s angličtinou bych to měl v pohodě zvládnout, ve mně začalo nahlodávat pokušení dokončit vysokou školu někde jinde. Díky zkušenostem s agenturou Czech-us jsem si bez váhání sjednal schůzku s koordinátorkou projektu. Dlouholetý sen mě samozřejmě táhl na Britské ostrovy, avšak rozum mě držel při zemi.

Nicméně ze schůzky jsem odcházel pozitivně motivován s vidinou, že nic není nemožné.

Následující půl rok jsem tedy zasvětil výuce angličtiny, poctivému studiu na státnice a také hledáním oborů, které by mě zajímaly a které by byly v souladu s mým bakalářským studiem. K mému překvapení jsem zjistil, že v Británii je možné studovat takřka cokoliv. Není nic výjimečného, když jedna univerzita nabízí studium sportovního managementu, architektury, ekonomie a práv. O další spoustě možných studijních oborů ani nemluvě.

Po tříměsíčním přípravném kurzu jsem v květnu úspěšně složil mezinárodní jazykovou zkoušku, poté státnice a zbývalo „jen“ podat přihlášku. Jelikož mě již od dětství provází láska k letectví, jasnou volbou pro mě byl studijní MSc obor Air Transport Management na Coventry University, který se navíc z hlediska ekonomie a managementu hodí k mému bakalářskému vzdělání na VŠE.

Během letních prázdnin mi k mému nadšení přišel e-mail s potvrzením o přijetí a tak jsem se začal chystat na novou životní etapu.

Studia z nynějšího pohledu

V Británii jsem zatím sotva déle než měsíc, proto si netroufám vynášet horlivé rozsudky, natož hodnotit systém britských vysokých škol. Rád bych však zhodnotil mé první dojmy ze začátku studia.

Městečko Coventry není nikterak okouzlující, rozhodně se v Británii dají najít mnohem hezčí, zajímavější místa. V něčem je však toto místo přece jen zajímavé. Dá se říct, že většina města, alespoň většina centra, patří univerzitě. Výukové budovy, laboratoře, koleje, studijní centrum, knihovna a spousta dalších zařízení tvoří dohromady malé městečko ve městě. Univerzita je obrovská a studentů je zde opravdu hodně. Přestože jsem čekal multikulturní atmosféru, musím říct, že mi zdejší celosvětové prostředí vyrazilo dech. Univerzitu studují studenti z více než 140 zemí světa a kulturní rozmanitost je jasně patrná. Zejména zjištění, že v rámci mého oboru je jen jeden člověk z 26 rodilý Brit, mě šokovalo. Vše ale v pozitivním slova smyslu, všichni zde spolu vycházejí v klidu a troufám si říci, že kulturní pestrost člověka jen obohacuje.

Mile mě překvapil rovněž systém výuky. Ačkoliv o VŠE nemohu říci špatné slovo, byl jsem tam velmi spokojený a zpětně ji vidím jako školu světové úrovně, zdejší přednášky mě ohromily. Nejprve jsem na ně odcházel zhrozen s pocitem, že 2-3 hodiny rozhodně nevydržím dávat pozor, a očekával jsem nudu. Po prvním měsíci výuky však mohu říci, že na každou další přednášku se těším, baví mě domácí studium i příprava z hodiny na hodinu. A co je hlavní, samotná přednáška či cvičení je zábava sama o sobě. Jak skvělý pocit to je, když člověka učí někdo, kdo o problematice ví první poslední a kdo daným oborem doslova žije.

To je velmi důležité už jen proto, že studium je zde poměrně časově náročné. Netroufám si srovnávat jej s magisterským oborem na českých vysokých školách, ale musím říci, že v rámci mého oboru musím spoustu času trávit přípravou na další hodinu. Taktéž tvorba seminárních prací či projektů je zde pojata mnohem více do hloubky, než na co jsem byl zvyklý. I z těchto důvodů tu mnohem méně studentů pracuje souběžně se studiem. Když už někdo práci má, v naprosté většině má směnu 1-2x týdně. Nikoliv poloviční úvazek, jak je zvykem u nás.

Na závěr bych rád ještě zmínil existenci tzv. Students’ Union – studentských kroužků či oddílů sdružujících studenty se stejným zájmem. Každý sport, koníček či zájmový spolek zde má svoji Union, která pořádá různé výlety, přednášky, večírky či jen společná setkání členů. Na výběr jich je opravdu hodně – od vodního póla, kroužek sdružující fotografy, fanoušky Thajska až po letecké nadšence v mém případě.

Přestože první týdny nejsou lehké, člověk občas válčí s jazykem, odlišnou kulturou či úsměvnými věcmi jako přecházením silnice v levostranném provozu, už teď cítím, že mé rozhodnutí bylo jednoznačně správné. Studium v zahraničí člověka silně obohatí ať už po stránce osobního rozvoje, kulturního rozhledu či navázáním kontaktů s lidmi z celého světa. Proto mohu tuto možnost všem, kdo o ní uvažují, jen doporučit. A když říkám všem, myslím opravdu všem, protože když člověk po něčem touží a udělá pro to vše, nic není nemožné.