Hostitelé na Novém Zélandu si vyráběli vlastní elektřinu

5. 11. 2014 | | Cestování

Adriana Nedbalová přerušila na konci druhého ročníku studium na Vysoké
škole ekonomické, aby se se svým přítelem vydala na cestu na Nový Zéland.
V následujícím rozhovoru se dočtete, jaké jsou její největší zážitky
a co by doporučila studentům, kteří podobnou cestu plánují.

Jaké země jsi navštívila?

Po cestě na Nový Zéland jsme se stavili na Srí Lance, v Malajsii a
v Singapuru. Po cestě nazpátek jsme navštívili Austrálii, Bali a Thajsko.
Nejvíc se mi líbil Nový Zéland. Z tropických zemí pak Srí Lanka,
protože tam nebylo tolik turistů. Ke konci cesty jsem v Thajsku chytla
horečku dengue, což bylo nepříjemné, ale to považuji víceméně za
takovou maličkost, která určitě nepřebije celý ten rok a všechny ostatní
zážitky.

Jak dlouho jste byli na Novém Zélandu?

Celkem jsem tam strávila sedm měsíců.

Co jste podnikli po příjezdu do země?

První týden jsme pracovali za ubytování a za stravu. Pracovali jsme tam
u Češky, která bydlí na ostrůvku mezi Severním a Jižním ostrovem,
který byl vzdálený od civilizace asi tři hodiny lodí. Kontakt na ni jsme
dostali přes paní Barton, která učí na VŠE i na Zélandu. V tom jsme
měli velké štěstí. Bylo to tam úplně skvělý. Neměli tam zavedenou
vodu, ale pili dešťovou. Mají tam svoji vlastní zátoku a svoji pláž.
Nikdo tam kromě nich nebydlí a žijí tam úplně sami. Ta Češka si vzala
Novozélanďana a mají dcerku, kterou učí doma, což bylo poměrně
zajímavé.

Kam jste se následně přestěhovali?

Potom jsme se dostali do městečka Picton na Jižním ostrově. Má pouze
tři tisíce obyvatel, ale protože tam jezdí trajekt ze Severního ostrova,
tak je tam poměrně dost práce v turismu. My jsme tam začali pracovat
v motelu, dále jsme pracovali v kuchyni, na lodích nebo na recepci
v hostelu, kde jsme měli ubytování a jídlo zadarmo. Tam jsme byli tři a
půl měsíce a vydělali jsme si dostatek peněz na to, abychom pokryli
všechny náklady na cesty, i to, co jsme do toho dali na začátku. Potom jsme
si koupili auto, kterým jsme projeli celý Severní i Jižní ostrov. Spali
jsme v autě, což nám také ušetřilo dost peněz, protože Nový Zéland je
poměrně drahá země, obzvlášť co se týče ubytování.

Na kolik Vás vyšla cesta finančně?

Letenka tam se zastávkami nás vyšla na dvacet tisíc. Při zastávce
v Asii jsme utratili deset tisíc. Na Zélandu jsme si vydělali na veškeré
cestování a také na letenku zpět, která nás s dalšími stopovery vyšla
taktéž na dvacet tisíc korun. Při návratu nám zbylo asi těch 30 tisíc,
které jsme investovali na začátku. Na pobyt na Zélandu jsme si vydělali
přímo tam.

Je složité si pro mladého člověka na Zélandu
najít práci?

Myslím si, že to není vůbec složité. Spousta agentur nabízí různé
práce, ale je to úplně zbytečné, protože člověk dá agentuře spoustu
peněz. Když jsme si hledali práci, tak jsme se životopisy obešli několik
hotelů a hostelů. Já jsem našla práci hned první den a přítel si ji
našel třetí den, takže to bylo úplně v pohodě.

Co se ti na Novém Zélandu nejvíce líbilo?

Přes couchsurfing jsme byli také na Severním ostrově, kde jsme bydleli
u rodiny, která měla asi devět dětí a ty už měly taky potomky. Bydleli
v ohromném domě plném lidí daleko od civilizace. Žili tam tím způsobem,
že si tam vyráběli vlastní elektřinu. Využívali třeba energii z potoka
a měli tam všechno svoje, což bylo hodně zajímavý. Měli tam také
domácí školu. To probíhalo tak, že tam jedna paní učila asi patnáct
dětí – svoje děti a vnoučata zároveň. Pekli si tam také vlastní
chleba, měli tam krávy a bylo to fakt skvělý. Také mě bavila práce na
recepci v hostelu, kde jsem poznala spoustu lidí z celého světa.
Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých příběhů, zážitků a tipů na
cestování. Dále se mi líbili místní lidé, kteří jsou úplně úžasní,
hrozně milí a přátelští. Samozřejmě je tam také krásná příroda, ale
kromě ní mě nadchly tyhle tři věci.

Uškodila ti cesta nějakým způsobem?

Určitě mi to nic nevzalo. Spousta lidí se bojí přerušit studium, ale
určitě nejsem jeden z nich. Získala jsem spoustu zkušeností, také jsem
změnila své hodnoty. Měla jsem hodně času na přemýšlení a uvědomila
jsem si, co v životě chci.

Nastaly nějaké komplikace s žádostí o přerušení
studia?

To bylo úplně v klidu, akorát jsem o prázdninách napsala email, potom
jsem jeden napsala v zimě a to je všechno. Takže jsem musela napsat pouze
dva emaily.

Co bys sdělila studentům, kteří podobnou cestu
zvažují?

Ať se nebojej a jdou do toho. Je to zážitek k nezaplacení a asi to
nejlepší, co pro sebe mohou udělat. Člověk nepotřebuje žádný velký
kapitál na začátku, nepotřebuje žádnou podporu od rodičů. Já jsem od
nich žádné peníze neměla. Každý si na to může jednoduše ušetřit.
Spoustu lidí tvrdí, že na cestování nemají peníze, ale myslím si, že to
určitě není ta zábrana. Mimochodem, kdyby někdo z čtenářů měl zájem
o bližší informace, tak mě klidně může kontaktovat přes facebook.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: