Michal Malátný: Nechápu, že Hlavolam je nejhranější českou písní

16. 6. 2014 | | Rozhovory, Studentský život titulní obrázek

Chinaski patří už dvacet let na špičku české hudební scény. Letos
své výročí oslavili největším koncertem v O2 Aréně. Michal Malátný
nám řekl, kdy vydají desku, jak se natáčela nejhranější česká píseň
Hlavolam i jaký je jeho hudební sen.

Oslavili jste dvacet let existence v O2 Aréně. Byl to nejlepší
koncert? Jak ho zpětně hodnotíte?

Rozhodně byl největší, ale nejlepší ne. Zažil jsem lepší, myslím co
do atmosféry. Ne že by tady byla špatná, ale byli jsme nervózní. Jednalo
se o jeden jediný a vlastně nebylo, kde si ten koncert vyzkoušet, takže
jsme měli jednu jedinou generálku ten den, kde se poprvé najednou sešly
videoprojekce, světla, sbor, No Name a byl čas zkusit to jen ten den –
šestého února po obědě. My jsme to tedy vyzkoušeli, generálka trvala asi
čtyři hodiny a byla perfektní. Všechno bylo super a přesně to bylo jako
v divadle. Když máte skvělou generálku, tak premiéra stojí za prd. Takže
my, když jsme v osm nastoupili, tak jsme začli hrát a při druhé písničce
jsem cítil, jak jsem úplně na dně se silama, protože jsem na tom podiu
stál od jedenácti. Když jsem se podíval kolem, tak jsem viděl, že kluci
jsou na tom úplně stejně a trvalo nám do půlky koncertu, než jsme
překonali krizi a chytli se.

Takže jste si to neužili?

Koncert nebyl vůbec špatný, ale nebyl nejlepší. Byly koncerty, kde
přišlo mnohem míň lidí, ale víc jsem si je užil. Tenhle jsem si vychutnal
až od druhé půlky. Jestli jste tam byly, tak my tam měli akustický set
uprostřed na tom malým podiu. Tam jsem cítil, že jsme se uklidnili, chytli
se, srovnali. Byl to hrozný záhul, musím říct. Půl roku nehrajete a
všechno soustředíte do jednoho jedinýho dne, kdy se to nesmí pokazit.
A ještě se to celý natáčelo. Bylo tam dvanáct kamer a celý koncert se
točil, bude z toho padesátiminutový sestřih v TV a DVD. Bylo tam tolik
věcí, které se nesměly pokazit, že jsem si to tolik neužil, ale nevím,
jestli tohle říkat lidem. Asi bych se měl tvářit, že nejlepší koncert
mého života, ale upřímně říkám, že byl největší, nic se nepokazilo,
ale úplně jsem si to neužil, jak bych chtěl.

Vystoupil jen jeden host – No Name. Proč právě
oni?

My jsme se rozhodli, že nebudeme nikoho zvát. Nedávno jsme slavili
tisící koncert a tam to byl samý host. Trvalo to tři a půl hodiny a bylo to
nesnesitelný, tak jsme si řekli, že všechny kamarády jsme pozvali do
Lucerna baru, a ten velký koncert uděláme bez nich. Ale pak jsme si řekli,
že alespoň jednoho bychom mít mohli, tak tedy No Name. S nimi jsme zažili
spoustu věcí, známe se patnáct let, odjeli jsme spolu šňůry a navíc
vymysleli tu písničku, která je na Slovensku hrozně populární a my jsme si
řekli, že ji zahrajem i v Čechách, kde ji nikdo moc nezná. Takže když
host, tak jeden, a když jeden, tak No Name. Jsme prostě kamarádi, tak jsme je
pozvali.

… a donesli borovičku…

Borovičku donesli, ale ani nevím, kde skončila. Já naštěstí šňaps
nepiju, takže nevím, jaká byla, ale určitě někde skončila, protože jsme
se rozcházeli v půl osmé ráno.

Připravujete novou desku. Kdy ji vydáte?

Holky, jak bych vám to řekl. Pracujeme pilně. Pracujeme tak pilně, že
jsme dneska zrušili zkoušku. Neměli jsme žádný nový nápad, tak nám
přišlo zbytečný se scházet ve zkušebně, ale novou desku bychom chtěli
vydat v říjnu. Teď máme hotovou tu smutnou, pomalou půlku desky, teď
potřebujem ještě tu veselou, vtipnou, rychlou. A na tom teď makáme. Měli
jsme týdenní soustředění na zámku v Prčici, teda v Prčicích, kde jsme
vymýšleli písničky a u toho pili víno. Děláme na tom a ta deska letos
stoprocentně vyjde, protože poslední desku jsme vydali v roce 2010. To jsou
čtyři roky a to je na nás hodně dlouhá pauza. Vydávali jsme vždycky po
dvou letech. Teď jsou ty čtyři roky akorát, všichni se těšíme na nové
písničky. Cítím v kapele hlad po nových songách, těšíme se na nové
věci. Když někdo ten nápad má a přinese to do zkušebny, všichni se na to
vrhnou. Já věřím, že se to povede. Určitě to dopadne.

Ani po dvaceti letech nepoznám, která písnička
bude hit

Zveřejnili jste z nové desky Stížnost a Hlavolam. Ten si vede
velice dobře v hitparádách.

Hlavolam je teď nejhranější česká píseň v rádiích, což úplně
nechápu. Ale jsem mile překvapen, to jsem vůbec nečekal.

Takže jste věřil spíš Stížnosti?

Upřímně řečeno, já jsem tak moc nevěřil ani jedný. Myslím, že tam
máme lepší, ale jestli to takhle dopadlo, tak jsem rád, ale já po těch
letech už nejsem takový optimista. Říkal jsem si: Fajn, jsou to dvě
písničky jako bonus na desku Best Of a já jsem nějak moc nečekal, že by se
chytly, ale jsem hrozně rád. Ale asi je fakt, že jsem víc věřil
Stížnosti, protože je to takový jednoduchý big beat a vím, že to mají
lidi rádi. Věděl jsem, že když se to nechytne v rádiu, tak naživo to
fungovat bude.

Jsou ještě nějaké písničky, které jste myslel, že se
neuchytnou, ale lidi je začali mít rádi?

Řeknu vám ten největší příklad a to je Klára. To jsme před
čtrnácti lety už měli natočenou desku a producent Michal Pekárek povídá:
Kluci, dobrý, ale chtělo by to nějakou lehkou písničku. Já jsem říkal:
Mám v kompu ještě nějaký nápady něco jako ná, nana, nana, nana, nana,
na ná. Tak jsem to donesl, Pavel Grohman vymyslel do druhého dne sloky, já
refrén, natočili jsme to. Říkal jsem si, že je to taková lehká píseň do
počtu, a byl z toho hit jako kráva. Nikdo to nečekal. A pak naopak si
myslíte…Třeba na našem poslední desce – Není na co čekat – byla
píseň Kompy, kterou jsem vymyslel, a přišlo mi hrozně vtipný udělat
swingovou píseň s dechama o počítačích, jak stárnou rychleji než my.
Věřil jsem, že to bude hit, a nikoho to vůbec nezajímalo. Je to zvláštní
alchymie s těmi písněmi. A ani já po těch dvaceti letech to nedovedu
odhadnout.

Ještě zpátky k Hlavolamu. Jak vznikla spolupráce s Taťánou
Kuchařovou?

Taťána je už léta naše velká fanynka. Ve chvíli, kdy jsme natočili
píseň Hlavolam – a to mě ještě kluci museli přemlouvat – mně to
vůbec nepřišlo dobrý. Řekli jsme si fajn, je to prostě písnička
o lásce, tak co tam vymejšlet. Vykašlali jsme se na nějakej příběh ve
videoklipu, chtěli jsme, aby to byly hezký obrázky. Některý klipy jsou
jenom hezký obrázky a úplně to stačí. Tak jsme v Londýně něco
natočili a pak jsme se vrátili, ale bylo toho hrozně málo. Hezký obrázky
tam byly, ale chyběly tam ty nádherný ženský. A tak jsme si řekli –
nejkrásnější ženská na světě je Kuchařová. A ona nás prej má ráda.
Tak jí někdo zavolejte. Někdo od nás jí zavolal, požádal jí a ona
s tím prostě souhlasila. Docela mě překvapila, myslím, že má docela
hereckej talent.

Spolupracujete s ní ještě jinak?

Doteď jsme spolupracovali s TERI-BEAR Terezy Maxové. Taťána má taky
charitativní nadaci, domluvili jsme se, že pro ni můžeme zahrát. Je to pro
starý lidi. To mi přijde úžasný. Všichni jsou pro dětský domovy a
nemocný děti a ona myslí na ty starý lidi. Tak jsem si říkal, pro děti
uděláme CD pohádek a starým lidem zase můžeme pomoct takhle.

Druhou část rozhovoru naleznou zájemci na našich
stránkách zítra.

Foto: Petr Cihlář, Jakub Štětina, oficiální FB skupiny
Chinaski

ČTĚTE DÁLE:

Mohlo by tě zajímat: