Tip na vedlejšku: Kromě zpěvu před zbytkem třídy jsem zkusila vyučovat naobchodce

22. 4. 2014 | | Vedlejšky

Vysvětlovat daň z příjmu sedmnáctiletým slečnám, které si celou
hodinu navzájem češou vlasy, naučit se improvizovat a vykládat ekonomii
jako pohádku a v neposlední řadě po letech zjistit, že účetnictví je
vlastně nesmírně logická a zábavná věc. Vyrábět po večerech
křížovky, vyvolávat „děti“ k tabuli a zachovat tvář, i když se
ptají na věci, u kterých si naprosto nejste jistí. To vše mi dala moje
vedlejší specializace na VŠE.

Po své vedlejšce jsem chtěla, aby byla užitečná a abych se tam naučila
něco, k čemu bych se nejspíš jinak nedostala. Do užšího výběru se tak
dostalo i Učitelství ekonomických předmětů na středních školách,
které si lze zapsat na Fakultě financí a účetnictví. A to nakonec
„zvítězilo“.

Trochu jsem se bála, zda nepůjde o zbytečně velkou „dávačku“,
obor, který odchodím, aniž bych z toho cokoliv měla. Příjemně ale
překvapil.

Povinné teoretické kurzy patří skutečně k těm jednodušším.
Psychologie představuje takové nenásilné opakování na maturitu. Hezky se
poslouchá, ale většinu z toho jste už někde někdy slyšeli. Myslela jsem,
že podobně bude vypadat i pedagogika, které jsou navíc věnované hned dva
přednáškové bloky po sobě. Profesor Dvořáček ale velkou část času
věnoval svým zkušenostem z různých škol po Evropě, popisoval, jakým
stylem tu výuka probíhá, kde mají gumové lavice, jak se kde trestá,
doporučoval skutečně zajímavou literaturu a nechával nás se spolužáky
diskutovat. Třeba o našich au-pair zážitcích a názorech na výchovu.

První náznak tvůrčí činnosti se objevil na cvičeních z didaktiky. Na
rétorice jsem co dva týdny stejně jako ostatní zpívala sólově Holka
modrooká, trénovali jsme správnou výslovnost jednotlivých hlásek,
jazykolamy či plynulý projev na jeden nádech. Kromě toho jsme si na exkurzi
procvičili práci s interaktivní tabulí (zvláště my starší, které
tento výmysl během školních let ještě nezastihl, jsme to docenili) nebo
jsme měli za úkol vytvořit během dvaceti minut smysluplný výklad na
zadané téma.

Největší přínos specializace, po jejímž vystudování mimochodem
opravdu získáte plnohodnotnou učitelskou kvalifikaci, ale vidím
v praktických didaktikách. V rámci těch musí každý odučit na
přidělené obchodní akademii pět hodin ekonomiky a pět účetnictví.
Základní tipy „jak na to“ se dozvíte na přenáškách. Na cvičeních si
pak můžete (vlastně musíte, chcete-li kurz absolvovat) vyzkoušet hodinu
nanečisto před vašimi kolegy. Vřele doporučuji ještě před tím, než se
vydáte do terénu.

To hlavní se totiž naučíte až na místě. „Tak co chcete učit?,“
řekla mi na první schůzce přidělená učitelka účetnictví. Vím já? Co
se vlastně přesně učí? A v jakém ročníku? Takže sehnat
středoškolské učebnice a začít pěkně od začátku. Pochopit
souvislosti.

Zajít na náslech, to znamená podívat se, jak daná hodina vypadá.
Skutečně toho stihnou tak málo? Na ekonomce jsem si navykla číst mnohdy
jednu knížku na přednášku, zde se výklad týká dvou stran v učebnici.
Na vysokoškolské tempo zapomeňte. Naopak si rychle zvykněte na to, že vše,
co řeknete, musíte umět odůvodnit, vysvětlit. Někomu, kdo opravdu neví,
o co jde. Kouzelná věc jsou také přípravy, na každou hodinu trvají tak
dvě až tři hodiny. Ono totiž nejde jen tak nakráčet do třídy a „něco
si učit“, hodina musí mít strukturu a vy scénář a nápady. Úvod, cíl,
zopakování předchozí látky tak, abyste žáky zaujali, zapojili, probudili.
Výklad, procvičování, shrnutí…

A zábavnosti typu, že studentům střídavě tykáte a vykáte. Že
týpci, kteří mohou být skoro stejně staří jako vy, říkají „paní
profesorko“. Že jednu hodinu zvládnete odučit za 35 minut a pak si zoufale
vymýšlíte příklady a poháníte čas, jindy zase nic nestihnete. Pustíte
se do opakování a brzy na vás padne beznaděj, jelikož si nikdo nepamatuje,
o čem jste minule zapáleně vykládali. Musíte používat jednoduchý a
názorný jazyk. Umět zaráz kontrolovat, co vám kdo účtuje na tabuli,
odpovídat na otázky z pléna a nezapomenout, jaký další krok chcete
udělat.

Ale přežila jsem a ráda doporučím. Ten pocit, když zjistíte, že jste
zadali domácí úkol a dva lidé ho pak opravdu mají, totiž stojí
za to.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: