Klub přátel účetnictví by měl stmelovat lidi na první fakultě

7. 10. 2013 | | Rozhovory

Klub přátel účetnictví patří k novějším a méně známým
studentským organizacím na VŠE. S jeho zakladatelem Martinem Dvořákem jsme
si povídali o tom, proč se studenti první fakulty více nesdružují nebo
jaké komplikace doprovází pořádání přednášky. Prozradil nám
například, že pro studenty základního kurzu účetnictví chce klub
pořádat diskuzní večery před testy.

Co tě vedlo k založení klubu?

Impulsem pro mě bylo, že VŠE je taková masová záležitost, až přímo
anonymní škola. Vidíš se pořád s novými lidmi a není tady žádný
kmenový kolektiv. Uvědomil jsem si, že právě na Fakultě financí a
účetnictví žádná studentská organizace, alespoň co já vím, neexistuje.
My máme jediný skromný cíl, abychom se trošku víc poznali. Chápu, že
účetnictví je taková trošičku úzce profilovaná záležitost a že asi
nebudeme masoví, jako třeba Klub investorů. Ale nám jde o to, aspoň
stmelit příznivce účetnictví, to můžou být kolegové z daní,
oceňování, a tak dále.

Proč myslíš, že zrovna na první fakultě nejsou žádné
studentské organizace?

Jde čistě o můj názor a nechci, aby to znělo nějak hrubě, ale
myslím, že Fakulta financí a účetnictví je přece jen náročnější na
studium. Ostatně slyšíme to i z úst studentů jiných fakult, naší
fakultě se třeba říká fakulta zla. Nechci hodnotit, jaká je časová a
studijní náročnost na jiných fakultách, ale cítím to tak, že na naší
fakultě je třeba se víc tomu studiu věnovat. Možná proto už nezbývá
studentům čas, aby dokázali ukázat, že v nich je něco navíc.

A tobě zbývá čas na Klub přátel účetnictví?

Pokud se člověk chce něčemu věnovat, třeba týmovým pracím nebo
seminárkám, tak to ten čas dost žere. Ale přece jsem si říkal, že to
stojí za to. Na konci dubna jsme organizovali přednášku s panem docentem
Ladislavem Mejzlíkem, vedoucím katedry finančního účetnictví a auditingu,
a tím, jak jsme vlastně nováčci, nejsme otrkaní, nevíme, co si můžeme
dovolit, tak přešlapujeme a ptáme se studentské tajemnice Saviny Finardi,
kam až můžeme zajít. Kde nám škola v něčem vyhoví, a co naopak je
právě jedině doména vedení školy.

Co je tedy kolem organizace takové přednášky potřeba všechno
zařídit?

Musíme vymyslet zajímavé téma, hlavně pak zajímavého hosta a
zkontaktovat se s ním. Pokud chceme třeba nějakou významnější osobu,
která dělá většinou ve velké čtyřce, tak je to trošičku
náročnější. Poté, co se domluvíme s hostem, tak to opět řešíme se
studentskou tajemnicí, abychom si zařídili nějakou místnost. Když jsme
měli tu přednášku v dubnu, tak jsme původně měli jednu posluchárnu
v Rajské budově, která má kapacitu kolem sto lidí. Asi týden před tou
akcí se nám vůbec nezdálo, že by tam měl být převis. Mělo tam být
nějakých osmdesát lidí, což bylo perfektní, aby si všichni sedli. Nakonec
to dopadlo tak, že dva dny před samotnou akcí začalo zájemců rychle
přibývat. Na události bylo přihlášeno přes dvě stě lidí a museli jsme
narychlo ještě ten den měnit místnost. Nebo když chce třeba člověk
zařídit technické zázemí, tak musí oběhávat Audiovizuální centrum,
shánět mikrofony, klíče od repráků, od místnosti. Pak to předat ostraze,
aby o tom věděla. Jenom zařídit si pro sebe učebnu znamená pobíhání po
celé škole.

Takže se chcete zaměřit hlavně na pořádání
přednášek?

V zásadě ano, šlo nám o to, abychom ty studenty nějak sdružili.
Nesmíříme se s tím, že škola by měla jenom pasivně předávat
informace. Pasivní předávání informací z učitele na žáka mi přijde
dost málo. Když si člověk řekne, že musí, jenom proto, že za to má
kredity, tak to podle mě nemá dostatečný účinek. Myslím, že když bude
zajímavé téma a zajímavý host, tak si ten čas najdou a třeba propojí
teoretické znalosti s praxí.

Už ve středu chystáte další přednášku. O čem bude
tentokrát?

Bude s Petrem Váchou, což je doktorand katedry finančního účetnictví
a auditingu, ale zároveň je Central Europe Professional Practice Director
v Ernst & Young. Je také předsedou Výboru účetního výkaznictví
Komory auditorů České republiky. Byl nám doporučován, slyšeli jsme
o něm kladné reference, učí na škole, a spolužačky, které taky působí
v klubu, nám ho doporučily jako zajímavého hosta. Tak snad to potvrdí
i zájem studentů.

Co kromě přednášek v klubu děláte? Scházíte se i mimo
jejich organizaci?

Minulý semestr jsme se docela scházeli, ale ani ne kvůli klubovým věcem.
Jsme taková parta už několik let, s řadou těch lidí se znám už od
prvních dnů na VŠE. Myslím, že jsme dobrý kolektiv a rádi si zajdeme na
pivo, třeba do Akademického klubu. Taky jsme měli vizi, že bychom pořádali
diskuzní večery se studenty, kteří mají zapsán základní kurz
účetnictví. Víme, že je to celoškolský předmět a řada studentů,
kteří třeba studují na jiných fakultách, jsou tím absolutně
nepolíbení. Proto jsme třeba dvakrát do semestru chtěli udělat diskuzní
večer, před průběžným testem a pak před dalším. Právě teď jsme
o tom rozjeli diskusi s katedrou. Rádi bychom se s tím obrátili na
cvičící, aby o nás dali vědět, že bychom v případě zájmu
uspořádali diskuzní večer, kde by se studenti mohli na cokoliv zeptat. To je
taky jedna z těch stmelovacích akcí. Možná že bychom tím i navnadili
někoho, kdo je na jiném oboru, aby na magistru pokračoval na jedničce.

Hodně spolupracujete s katedrou finančního účetnictví a
auditingu. Podílela se katedra na zrodu klubu?

Myšlenka Klubu přátel účetnictví byla původně moje a pak jsem oťukal
svoje kamarády, jestli by do toho se mnou šli. Přece jen je to klub, takže
je to o týmu lidí, jednotlivec by to sám nezvládl. Protože jsem ve svém
okolí našel podporu, dostal jsem odvahu jít s tím za vedoucím katedry
finančního účetnictví a auditingu. Když to on řekl na schůzi katedry,
tak se setkal s nadšením. Bez nich bychom se snad ani pořádně nerozjeli.
Tímto jim patří obrovský dík. Podpora ze strany katedry je obrovská,
snaží se nám vyjít maximálně vstříc. Kdybychom neměli podporu katedry,
tak bychom na to snad i rezignovali. Když ale vidím to nadšení, tak si
říkám, že ty lidi nemůžeme zklamat.

Spolupracujete i s firmami z praxe?

Ano, kamarádka psala do řady firem, jestli by měly zájem
o zprostředkování zpracování diplomových prací. Ty byly nadšené, že
se konečně založil nějaký klub o účetnictví. Tyto firmy nám samy
nabízejí podporu, a to jak finanční, tak i co se týče možných hostů
nebo nějakých seminářů, které by pro nás dělaly. A je to i z řad
velké čtyřky. Problém je, že my nevíme, kam až spolupráce s nimi může
zajít. Jsme omezeni, nevíme přesně, jestli neporušujeme nějaké školní
předpisy. Jako studentská organizace na tom nemůžeme profitovat. Když nám
například škola bezplatně poskytne nějakou místnost, tak my z toho pak
nemůžeme mít nějaký business. To ale ani není naším cílem. My chceme
hlavně sdružovat lidi a přinášet zajímavosti z účetní praxe, které se
člověk v povinných předmětech nedozví.

Všimla jsem si, že nemáte vlastní webové stránky. Má to
nějaký důvod?

To je jedna z věcí, které mě tady štvou na té škole. Myslím si, že
útvary na škole spolu absolutně nekomunikují. Já jsem si myslel, jak
iniciativě studentů vyjde škola vstříc. Neříkám, že nám hází klacky
pod nohy, ale prostě si myslím, že komunikace mezi jednotlivými útvary
v podstatě neexistuje. Když jsme se založili, tak jsme chtěli web, protože
facebooková stránka je dost málo. Pokud chceme působit jako transparentní
klub, tak bychom měli mít kmenovou stránku, na kterou se může člověk
obrátit. Tak jsme chtěli webové stránky udělat pod hlavičkou školy, pod
webhostingem VŠE. Je to ale strašně složité. Vyběhávali jsme to asi tři
neděle a nikdo nám absolutně neodpovídal. Musela se do toho vložit
inženýrka Finardi, ale to už nastaly prázdniny a utichlo to. A tak jsme
prozatím udělali provizorní webovky, o kterých jsme ale zatím nedávali
moc vědět. „Školní“ webovky tedy zatím nemáme vůbec vyřešené.
Doufám, že se nám to podaří aspoň tenhle rok. Myslím, že v tom by mohli
zapracovat i kandidáti na rektora. VŠE je obrovský kolos, kde působí
hromada útvarů, které mezi sebou nemají vyřešené komunikační kanály.
Každý útvar funguje separátně od ostatních, což nám dost
komplikuje práci.

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by tě zajímat: