Hospodářské krize by podle Hayeka vyřešily vzájemně si konkurující měny

28. 6. 2013 | | Nezařazené

V roce 1976 představil rakouský ekonom Friedrich August von Hayek ve své
knize, která v českém překladu vyšla pod názvem „Soukromé peníze:
Potřebujeme centrální banku?“, jeden z možných způsobů svobodného
bankovnictví.

V 70. letech, kdy se svět setkal s do té doby neznámým pojmem
stagflace, a kdy nebylo jasné, proč některé doposud používané
keynesiánské metody nefungují jako stimulátor ekonomiky, vydal Hayek dílo,
ve kterém popisoval, jak se vládní peněžní monopol ve všech zemích
podílí na hospodářských krizích, především pak na nadměrné emisi
peněz, která znehodnocuje peníze a následně zvyšuje ceny v celé
ekonomice.

Autor zde vysvětluje, jak se vlády a banky nadměrnou emisí peněz snaží
o krytí svých deficitů nebo o uspokojení určitých zájmových skupin, a
proto navrhuje, aby peníze poskytovaly soukromé instituce stejně tak, jak to
činí podniky v případě poskytování běžných věcí jako je jídlo nebo
oblečení.

Činí tak z jediného logického důvodu, a to je ten, že pouze
jednotlivci sami si mohou určit, jaké optimální množství peněz
v ekonomice potřebují, a tedy jeho stanovení jakoukoliv centrální bankou
může být nepřesné a způsobovat na trhu distorze v podobně mylných a
nadměrných investic.

Lidé by si měnu vybrali svobodně

Hayek v knize zdůrazňuje, že vládní instituce určují, jaká měna má
být přijímána, což zabraňuje účastníkům trhu vybrat si měnu
svobodně, a tak musí přijímat tu, která se nadměrnou emisí znehodnocuje.
Z uvedených důvodů se v knize snaží nastínit systém vzájemně si
konkurujících měn, kdy nebude emitovat peníze pouze jedna státem
ustanovená centrální banka, ale několik soukromých bank samovolně
vzniklých za tímto účelem.

Současně také požaduje, aby se mezistátní dohodou odbouraly veškeré
překážky, které stojí v cestě volnému používání měn ostatních
zemí. V prostředí konkurence se tak jednoduše řečeno nebude žádná
banka snažit o nadměrnou emisi peněz, ale o jejich stabilní hodnotu,
neboť ví, že by na trhu dlouho neobstála, protože by její znehodnocené
peníze nechtěl nikdo držet.

Zavěsit měny pouze na zlato nestačí

Někteří tehdejší, ale i současní ekonomové poukazují v rámci
svobodného bankovnictví na navrácení se ke zlatému standardu, které ale
Hayek považuje za nutné pouze v případě existence centrálních bank.
V oblasti svobodného bankovnictví pak tuto myšlenku odmítá s tím, že
cena zlata může v některých okamžicích kolísat. Vzhledem k danému
argumentu navrhuje zavěsit měny na nějaký (trhem samovolně ustanovený)
koš komodit. Pokud v něm začne cena nějaké komodity kolísat, může se
jednoduše přejít v rámci koše ke komoditě jiné. To samozřejmě
nevylučuje, že jedna z komodit může být například zlato.

Závěrem knihy Hayek zmiňuje, že peníze, stejně jako právo, jazyk a
morálka, mohou vzniknout spontánně. Jak ale sám tvrdí, jeho názory jsou
v době psaní knihy politicky neprůchodné, což se možná odlišuje od
dnešní doby, kdy myšlenka svobodných peněz je ve světle současných
hospodářských krizí o něco více přijatelná než v 70. letech.
Nicméně i v tehdejší době stagflace se ekonomové, stejně jako dnes,
navraceli k myšlenkám rakouských myslitelů.

Čtěte také:

Mohlo by tě zajímat: