Absolventy bez praxe mám nejraději. Ještě nejsou zkažení

29. 3. 2013 | Tereza Mynářová |

Markéta Šichtařová vede vlastní analytickou firmu Next Finance, kromě
toho aktivně přispívá do médií svými komentáři k aktuálnímu dění
v české i evropské ekonomice. Známá je také díky populárně
ekonomickým knihám, které napsala se svým manželem Vladimírem Pikorou,
nebo tím, že všechny své tři děti porodila doma.

Celý rozhovor vyšel v březnovém vydání Studentského listu.

Jak vzpomínáte na svůj studentský život na Vysoké škole
ekonomické?

Ten nejklasičtější. Ovšem protože jsem bydlela doma a ne na kolejích,
byl trochu nudnější ve srovnání a průměrem.

Pracovala jste již při studiu?

Už od prváku jsem si přivydělávala výukou angličtiny. Ve čtvrťáku
jsem pak ještě začala pracovat navíc na stáži v bance a v páťáku už
jsem byla zaměstnaná úplně klasicky.

Co nejdůležitějšího jste si ze studia na ekonomce
odnesla?

Že v praxi je všechno jinak, než se ve škole učí. Tedy skoro všechno.
Tak například ve škole se hodně bazírovalo na efektivnosti trhů. Nesmysl.
Trhy efektivní nejsou. Naopak čím dál víc žasnu, jak jsou naivní a jak
dlouho si dokážou sedět na vedení.

Nechci pracovat „bez výsledků“

Ve 28 letech jste založila analytickou společnost. Proč jste se
rozhodla pro vlastní byznys?

V práci mě to nebavilo. V podstatě mi bylo už při studiu jasné, že
ze mě těžko někdo udělá na dlouho dobu klasického zaměstnance, že na to
jsem moc volnomyšlenkářská. Spíš jsem se viděla na nějaké manažerské
pozici. Ale úplně mi to docvaklo, že ani tak práci nerozdýchám, až první
den v zaměstnání.

Jaký tento první den byl?

Místo příjemného přivítání postranní pohledy od kolegů, které jako
by říkaly: Čím nás ta nová duše může ohrozit? Na čí stranu a ke
které mocenské skupince se asi přidá?

Vadilo vám pracovat pod někým?

Hmm… to snad ani tak ne. Ne „pod někým“, ale „bez výsledků“.
Nějak to nemělo ten správný drive. Myslím, že mi nevyhovovalo spíš to
institucionalizované prostředí, intrikaření, špatná nálada
v kolektivu, který ani kolektivem nebyl, ale každý soutěžil
s každým.

Ve vlastní společnosti tomu tak není? I u vás přece pracuje
několik osob pohromadě.

Vybíráme si lidi tak, abychom si navzájem rozuměli. Zda si s někým
sednete, poznáte hned při prvním kontaktu.

Napadá vás nějaká firma v ČR nebo cizině, u které si
dokážete představit, že byste tam byla zaměstnaná?

Dneska už nemám důvod takhle uvažovat. Už by se mi nechtělo.

Ale zpátky k vašemu podnikání. Jaké byly
začátky?

Snazší, než by kdo čekal. Věděla jsem přesně, co budu dělat, měla
jsem kontakty z branže, ve které jsem se dlouho pohybovala. Prostě jsem
jeden den odešla z kanceláře v bance a druhý den přišla do své
vlastní, to byl celý rozdíl.

S jakými bariérami jste se při zakládání vlastního podniku
setkala?

Administrativa. Na počátku snad největším problémem bylo najít
schopného účetního.

Kolega musí být ze stejného těsta

Kolik u vás dnes pracuje zaměstnanců?

Tuším, že patnáct? Popravdě řečeno, nevím už přesně, kdo je
brigádník a kdo kmenový zaměstnanec.

Jaké máte požadavky na nové lidi?

Musíme si vyhovovat. Když někdo něco neumí, ale má chuť to umět,
doučí se. Pokud jde z jiného těsta než vy, už ho nepředěláte.

Může se k vám přihlásit absolvent ekonomky, který žádnou
větší praxi ještě nemá?

Jistě, není problém. Vlastně takové máme nejraději, protože ještě
nejsou zkažení požadavky jiné organizace.

Projevila se nějak ekonomická krize na tom, kolik máte
klientů?

Ani moc ne. Je jasné, že mezi podniky je míň peněz, ale zase jsme
začali dělat jiné činnosti. Víc přednášíme a děláme víc
individualizovaných zakázek.

O jaké služby mají vaši klienti největší zájem?

Prognózy vývoje ekonomiky – vyrábíme jim analýzy na zakázku přesně
podle jejich požadavků.

Investujete sama na základě vašich předpovědí? Pokud ano,
prozradíte, do čeho?

Jsem kozel zahradníkem. Na kapitálovém trhu moc neinvestuju. Vždycky mě
bavily reality, takže spíš investuju do nich. Což je ovšem svým způsobem
taky na základě našich analýz.

S manželem si do zelí nelezeme

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Je vaše práce spíše
administrativní, nebo sama tvoříte analýzy?

Obojí, ale víc se věnuju organizaci. V podstatě sedím většinu dne
u počítače a buším do klávesnice – až jsem si z toho uhnala syndrom
karpálního tunelu a mám právě teď zavázanou ruku.

Podle internetu pracujete doma – dodržujete striktně pracovní
čas, nebo jej dělíte mezi rodinu? Podle toho, co jsem četla, máte tři
malé děti.

Nepracuju jen doma, ale v domácí kanceláři jsem hodně času. Mám
normální pracovní dobu. Nemůžete s lidmi telefonovat o půlnoci.

Jak vypadá spolupráce s vaším manželem, který také působí
v Next Finance?

No, nevím, co říct, prostě jako práce s normálním kolegou. Spíš mě
překvapuje, že to okolí pořád tak překvapuje.

Mne to určitě nepřekvapuje. Ale zajímá mne třeba to, jak se
daří oddělit práci od osobního života.

Já mám na starosti hlavně řízení lidí, Vladimír Pikora má pod sebou
zase supervizi nad analýzami. Do zelí si moc nelezeme.

Jakým způsobem jste dali dohromady vaše dvě knihy?

Každý napsal kousek. Zhruba tak po kapitolách.

Na jakou cílovou skupinu čtenářů jste při tom
mysleli?

Budete se divit, ale to jsme na počátku sami dost dobře nevěděli.
Prostě jsme napsali, co jsme měli na srdci, a pak čekali, koho to bude
zajímat. A nakonec jsme se nestačili divit! Studenty, manažery,
důchodce – prostě velmi různorodé lidi.

Jste známá také díky blogům, které se hodně věnují
i makroekonomickým tématům. Jsou vám bližší než ryze finanční či
akciové trhy?

Řeknu to jinak. Když veřejnosti předložíte článek na téma
ohodnocení akcie ČEZu, bude to zajímat hodně lidí? Asi ne. Proto ta
témata. Píšu pravidelně jednou týdně, plus když mě něco naštve.

U jakého tématu se tak nejčastěji stává?

Pokud jde o Evropskou unii nebo o manipulaci veřejnosti ze
strany vlády.

Foto: Archiv Markéty Šichtařové

Čtěte také: