Kovanda vás vezme do vzrušujících zákoutí ekonomie. Pak vás tam ale nechá
NezařazenéOpakování je matka moudrosti. A nebo spíš „co se zatím ještě
nevešlo“? Obojí. Na novou knihu ekonoma Lukáše Kovandy jsem byla
zvědavá. Rozhovory s Nobelisty mu jdou totiž znamenitě, zato z jeho
popekonomické prvotiny jsem loni byla dost rozpačitá. Jako by nestačilo, že
je v obchodech k dostání Nahá pravda.
A teď přišla další „ekonomie s lidskou tváří“, slibně
pojmenovaná „Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou a muži ano“.
Podtitul zní „Čarovná zákoutí moderní ekonomie“. Hlavní dojem po
dočtení? Zatímco do předchozí knihy autor jednoduše sesbíral spoustu
„sexy“ a „šťavnatých“ textů, tentokrát mám pocit, jako by shrnul
na hromadu vše, co se mu zrovna válelo ve stole.
Trochu odborné teorie. Pár let staré rozhovory, které se zrovna
podařily. Autor si umí vybrat respondenty, z otázek je patrné, že
poslouchá, co říkají. V interview s pravnukem Sigmunda Freuda se čtenář
dozví, proč se vyplatí udržovat ve vztahu nejistotu. Bruno Frey zase
vysvětluje, proč si lidé více váží vyznamenání než peněz. Ale ty
úvahy okolo! Zjednodušené závěry odborných studií, řada
nezodpovězených otázek, což se autor snaží lišácky zakrýt košatým
jazykem a takřka básnickými obraty.
Opět mám pocit, že některé části textu na sebe nenavazují, občas
marně hledám alespoň oslí můstek. Třeba v části, že muslimové
neprovozují nevázaný sex, takže postrádají motivaci k ekonomické
výkonnosti. To by ještě šlo pochopit a s trochou dobré vůle i rozvést.
Kovanda ovšem pokračuje: „Ztratí ji (motivaci) patrně ovšem i tehdy,
bude-li sexuální uspokojení příliš snadno po ruce. Volné mravy jsou
z tohoto pohledu hospodářsky ničivé. A stejně tak ničivá je široká
dostupnost pornografie, jež je bezprecedentně realitou dnes, zrovna ve vleklé
ekonomické krizi. Náhoda?“ Konec kapitoly. Čtenáři, přeber si to!
Tu a tam Kovanda zopakuje něco ze své starší tvorby. Třeba, že je
panenství skutečně drahé. Také jsem netrpělivě otáčela strany, zda se
opět dozvím, že ten, kdo byl v dětství šikanován, mívá horší známky
a tíhne k drogám. Dočkala jsem se.
Čím se tedy kniha nejvíce liší od té minulé? Krom toho, že je méně
konzistentní, se autor častěji názorově vymezuje. Dává prostor
„klišatům“ (šikanovaný trpí na školních záchodcích), která
prezentuje jako pravdu, a mnohem více je patrná jeho neoliberální orientace.
Stejně tak i fakt, že se několikrát důrazně staví proti matematizaci
ekonomie. Komu knihu doporučit, si nejsem jistá. Trochu laikům, možná ji
půjčím babičce a všem, kteří si stejně jako já potřebují odpočinout
při návratu z náročné pracovní cesty.
A co vy, milí čtenáři? Četli jste popknihy L. Kovandy? A co
Nahá pravda nebo Všechno je jinak od M. Šichtařové a V. Pikory?
Vzpomínáte ještě na dobro a zlo od T. Sedláčka? Nebo je skutečně pop
jenom Freakonomics? Nebo se tomuto žánru obloukem vyhýbáte a raději máte
v knihovničce Černou labuť?