EGEI není turistická záležitost, zdůrazňuje garantka mezinárodního programu

4. 2. 2013 | | Nezařazené

Fakulta mezinárodních vztahů nabízí magisterský program EGEI, v rámci
něhož posluchači během jednoho roku postupně navštíví univerzity ve
třech různých zemích.

Garantka programu docentka Anna Klosová vysvětluje, proč čeští studenti
nejvíce bojují s matematikou a kde mohou po dokončení školy
najít práci.

Jaké uplatnění mohou absolventi vašeho programu
očekávat?

Cílem je připravit studenty pro práci v nadnárodních společnostech,
bankách a také ve výzkumných institucích. Více než šedesát procent
absolventů studuje PhD. A velice úspěšně. Toto studium je příprava na
působení řekněme v TOP orgánech společností. Naši absolventi už
pracují v Mezinárodním měnovém fondu, v Evropské komisi, ve všech
bankách, a to i v České národní bance, v nejlepších poradenských
společnostech.

Jak hodnotíte náročnost programu?

Většina vyučovaných předmětů je na úrovni advanced, jedná se tedy
o náročnější magisterskou formu. Mnohdy jsou na těch přednáškách
účastni někteří studenti PhD. Výuka mikroekonomie a makroekonomie je
téměř absolutně založena na matematice. A v tom je největší úskalí
českých studentů, protože množství výuky matematiky na všech
partnerských školách je minimálně dvojnásobné. Například v Číně se
matematika vyučuje dokonce čtyři semestry.

Stane se, že někdo studium nedokončí?

Vycházejte z toho, že ten program je výběrový. Přihlásí se,
řekněme, mezi třiceti až padesáti uchazeči a my vybíráme maximálně
deset z nich. Pro některé studenty se studium samozřejmě protáhne. Podle
pravidel programu mohou v případě neúspěšného absolvování zkoušek
z jednotlivých předmětů usilovat ještě dvakrát o složení zkoušky a
mají na to dva roky navíc. Zkoušky ovšem mohou dělat pouze ve stanovených
termínech. Opravné zkoušky jsou vždy na přelomu srpna a září, pak
následují normální zkoušky v jednotlivých trimestrech. Problémy jsme
měli snad se dvěma až třemi studenty. Za celých osmnáct let.

Na co se zaměřujete u přijímacího řízení?

Zajímá nás schopnost pochopit nabídnutý text a umět na něj také
zareagovat. Dále zjišťujeme, do jaké míry se student zajímá o téma
globalizace, mezinárodní obchod a integraci. Přijímací řízení je
obtížné, ale pokud by student nebyl schopen obstát, jen velice obtížně by
se přenášel přes úskalí, která studium má. EGEI není turistická
záležitost, jedná se o nesmírně náročné studium.

Místo učitelů začali jezdit studenti

Jak vzpomínáte na dobu, kdy program vznikal?

V roce 1992 se začala rozvíjet spolupráce mezi našimi univerzitami.
Využili jsme tehdy nabídky od University of Antwerp a Staffordshire University
z Velké Británie. Studentům jsme mohli nabídnout blokově výuku
předmětů v angličtině. Součástí spolupráce se také staly výjezdy
českých pedagogů na dva až tři měsíce na partnerské univerzity. Našim
vyučujícím se tak otevřela možnost připravit si přednášky v cizím
jazyce s využitím daleko širšího záběru literatury.

Jak jste se dostali až k magisterskému programu?

V roce 1993 jsme začali uvažovat o změně mobility pedagogů na
mobilitu studentů. Začali jsme vytvářet samostatný vzdělávací program,
ve kterém by rotovali studenti, a pohyb učitelů jsme se snažili omezit na co
nejnižší možnou úroveň. Od samého počátku účastníci programu
studovali na třech univerzitách v různých zemích. V současné době se
již na programu podílí sedm evropských a dvě mimoevropské univerzity.
Z těch mimoevropských jsou to univerzity v Číně a Brazílii. A ta
spolupráce je skvělá. Teď tu máme devatenáctý akademický rok, na
mezinárodní program tato délka není úplně obvyklá.

Myslíte si, že se mobilita studentů vyplatí? Představuji si, že
je to organizačně náročné…

Studentům nabízíme jiný typ vzdělání. Mají možnost poznat
prostředí třech různých univerzit. To je velice cenná zkušenost. Mohou
tak navázat kontakty se spolužáky v podstatě z celého světa, neboť
seskupení studentů je každý rok velmi různorodé, můžete studovat celý
rok i ve společnosti dvaceti tří národností. Na tom lze stavět profesní
kariéru, viďte? Navíc si velmi rozšíří obzory. Každá univerzita má
totiž svůj systém. Já nemůžu říci, že v Anglii se učí lépe než
u nás, v tom to není. Jde o tu kombinaci, vklad několika partnerů. Na
náplni programu pracují všechny zúčastněné školy.

Mohlo by tě zajímat: