Příprava jednoho dílu Hyde Parku běžně zabere desítky hodin

11. 1. 2017 | a | Kariéra, Rozhovory uvodni-foto-stach-autor-zuzana-smajlerova

Odborná angličtina napříč všemi obory mu není cizí. Setkal se osobně s několika nositeli Nobelových cen a odborníky na částicovou fyziku i kosmonautiku. Absolvent VŠE Daniel Stach, který moderuje Hyde Park Civilizaci a Vědu 24, se snaží se svým týmem o popularizaci vědy a daří se mu to.

Na VŠE jste studoval Mezinárodní obchod, chtěl jste se původně věnovat práci v tomto oboru?

Věděl jsem, že chci jít do médií, protože mě to bavilo. Zároveň jsem ale nešel na ekonomku, protože jsem nevěděl, kam chci jít. Já jsem věděl, že chci jít na ekonomku, chci rozumět ekonomickým souvislostem ve světě. Mezinárodní vztahy mě zajímají – baví mě ta provázanost, to, co se stane s mexickým trhem v okamžiku, kdy Čínská národní banka uvolní devizové rezervy. Proto byl Mezinárodní obchod moje první volba.

Pomohl vám tento obor, když jste nastoupil do České televize?

Musím říct, že pro moji práci se mi vystudování Mezinárodního obchodu hodilo, už od mých začátků v televizi, kdy jsem dělal analytické reportáže, které otvíraly téma Hyde Parku ČT24. Staral jsem se o spoustu ekonomických i politických témat a už jen taková drobnost, že vezmete výroční zprávu Lesů České republiky a víte, kam se máte podívat, vám pomůže. Do práce jsem využil i téma své diplomové práce (Změny ekonomicko-sociálních modelů evropských států v důsledku hospodářské krize – pozn. red.). Jsem rád, že jsem chodil na tenhle obor, protože mi to k něčemu bylo.

Poté jste ještě studoval na Univerzitě Karlově Mediální komunikaci. Která škola vám přišla praktičtější?

Určitě VŠE. Podle mě je aspoň v tomto směru daleko lepší. FSV (Fakulta sociálních věd – pozn. red.) jsem studoval jenom dálkově a bylo to na mě hodně teoretické, nechodil jsem na denní žurnalistiku. Jsem spíš typ praktického člověka, potřebuju vědět, k čemu to je, jak to funguje. Moje oblíbená otázka je „proč“. A na to spíš odpovídají věci, které může člověk vyhodnotit z toho, co se naučí na VŠE. Na FSV jsem šel hlavně proto, protože jsem chtěl v budoucnu do médií a říkal jsem si, že by mi tohle mohlo pootevřít cestu.

Asi jste svou zvídavostí potrápil hodně profesorů na VŠE. Nebo byli rádi, že jste se ptal?

To ne, ale občas jsem se ptal, to je pravda. Na co rád osobně vzpomínám je Regionalismus u Pavla Hnáta. To byl předmět, který jsem měl ve druhém semestru, právě mě tam bavila ta provázanost. Musím tedy říct, že mě bavily i ekonomie, hlavně makro, jsem asi jeden z mála. Makroekonomii jsem několikrát využil i při své práci. Neříkám, že člověk cituje teorie, ale má nějaký styl toho myšlení, že funguje nějaký princip, který může využít. Můj tatík vždycky říkal, že vysoká škola tě má naučit myslet, on přitom vystudoval VŠCHT a je programátor. A to si myslím, že když člověk chce, tak ho to VŠE naučí.

Vedlejší specializace Ekonomická žurnalistika vás nelákala?

Jako vedlejšku jsem měl Anglo-americká studia. Vždycky mě tenhle svět zajímal, bavila mě Vladimíra Dvořáková a také to, že ta vedlejška byla celá v angličtině. Zajímavé to bylo i politicky a ekonomicky. Profesor Kovář, podle mě největší odborník na Britské impérium u nás, píše o tomto tématu skvělé knihy.

Nerad dělám věci napůl

Měl jste zkušenost s médii ještě před Českou televizí?

Začínal jsem v rozhlase. Když mi bylo sedmnáct, komentoval jsem první závod ve vodním slalomu, taky proto, že jsem slalomář. V roce 2006 jsme dali dohromady Mezinárodní festival vodních sportů WAVE, kam jsme mimo jiné přitáhli i Tonyho Estangueta, několikanásobného olympijského vítěze. O rok později jsem se tam dal dohromady se svým kamarádem z vody, Mírou Lencem, se kterým jsme založili MaD speakers a začali jsme komentovat různé sportovní akce. Z nich jsme se pak v roce 2009 dostali do Čro Radio Wave, kde jsme vysílali vlastní pořad Sports Take o sportech, které nejsou na titulních stranách.

Proč jste v rozhlase skončil?

V tu dobu jsem dělal politiku a ekonomii, byl jsem denní reportér v České televizi. Přijel jsem do práce a jel jsem pokrývat téma dne, dělal jsem třeba v parlamentu nebo na Vládě. Od září 2012 jsem navíc začal moderovat Hyde Park Civilizace. Už by těch témat bylo moc – věda, politika a ještě sport, nemohl bych se všemu věnovat naplno. Strašně nerad dělám věci polovičatě, proto jsem odešel.

Připravujete se na výstup před kamerou, nebo to berete jako rutinu? Máte nějaký rituál?

Na kameru se nijak nepřipravuji, to už člověk po nějaké době neřeší. Je to moje pracovní prostředí. Mám ale takový rituál, který dělám před každým vstupem a živým vysíláním. Součástí toho rituálu je, že protočím panenky, až je vidět jenom bělmo. Dělám to, když jede úvodní znělka, která má třináct vteřin. Ze začátku to kolegy značně znervózňovalo, když jsem to udělal poprvé u televizního režiséra Jardy Rásochy, tak mi začal řvát do ucha: “Seš v pohodě, seš v pohodě!?”

Ten rituál vám pomáhá se uklidnit? 

Já se při tom vypínám, kolegové si ze mě proto dělají legraci, že jsem robot. Tímhle se zkoncentruju a přepnu se na „mód vysílání“. Ještě se u toho trochu zakloním, takže to vypadá, jako bych kolaboval. Teď už to ani nikdo nekomentuje, všichni vědí, že to přijde. Později jsem se dozvěděl, že Gábi Cihlářová, mozek Civilizace, říkala novým režisérům: „Teď protočí panenky, buďte v klidu, je v pohodě.“ Je ale pravda, v že někdy hosty to červené světýlko na kameře rozhodí. Zažil jsem to mockrát, host skvěle mluvil, pak se rozsvítilo to červené světlo a už to nešlo.

Existuje nějaký způsob, jak můžete v tu chvíli hostům pomoci?

Jsou metody, jak se s tím dá pracovat. Mojí oblíbenou je, že musíte toho člověka přesvědčit, že tam ty kamery nejsou. Říkám tomu, že ho zavřete do tunelu. Musíte ho přesvědčit, že si tam povídá jenom s vámi. Ne vždycky to funguje, ale nějak se to dá udělat, a když se to povede, tak se ten host hodně uvolní. Ono se to nezdá, ale v televizním studiu je během vysílání hodně pohybu, přesouvají se tam kamery, přichází a odchází lidi, komunikujeme s režií a pro hosta je to složitější, než třeba v rozhlase.

Témata do Hyde Parku Civilizace si zpracováváte sám?

Je to taková kombinace. Do ledna loňského roku jsme je dělali s dramaturgyní Gábi Cihlářovou, Jardou Zoulou a Veronikou Kvakovou, to jsou naši dva redaktoři, kteří točí reportáže. Od loňského ledna máme rešeršistku Pavlínu Chudárkovou, která nám hodně pomáhá. Oba pak dáváme naše poznámky dohromady.

Kolik času vám zabere příprava na jeden díl Hyde Parku Civilizace?

Hodně. Průměr je tak čtyři sta stránek materiálu na jeden díl. S Pavlínou je to dohromady třeba ještě víc. Teď sobotu (24. 9., pozn. red.) nás čeká profesor Doležel, který se mimo jiné zabývá genetickou modifkací potravin a s kolegy pomohl rozluštit genom pšenice a banánovníku. Ona mi udělala základní rešerši. Včera jsem byl na jeho přednášce a mluvil jsem s ním, což je tedy výjimka, málokdy mluvím s respondenty dopředu. K podkladům od Pavlíny něco přidám a vznikne bodový materiál o zhruba třiceti stránkách, se kterým pak já jdu do studia. Standardně příprava zabere desítky hodin.

Pokračování rozhovoru naleznete na našem webu v pátek!

Foto: Zuzana Šmajlerová, archiv České televize, M.Křepelka

Mohlo by tě zajímat: