Jak se dříve volil a nevolil rektor Vysoké školy ekonomické
NezařazenéPrávě proběhlé volební klání je dobrou příležitostí stručně se ohlédnout za tím, jak se v uplynulých osmi desetiletích změnily podmínky volby (nebo jmenování) nejvyšších akademických funkcionářů. Předchůdcem VŠE byla v meziválečném období Vysoká škola obchodní, založená roku 1919. Název vysoká škola neznamenal její samostatnost – jednalo se totiž o fakultu Českého vysokého učení technického, ovšem se značnou autonomií.
Právě proběhlé volební klání je dobrou příležitostí stručně se ohlédnout za tím, jak se v uplynulých osmi desetiletích změnily podmínky volby (nebo jmenování) nejvyšších akademických funkcionářů.
Předchůdcem VŠE byla v meziválečném období Vysoká škola obchodní (VŠO), založená roku 1919. Název vysoká škola neznamenal její samostatnost – jednalo se totiž o fakultu Českého vysokého učení technického (ČVUT), ovšem se značnou autonomií. V čele VŠO stál děkan, volený na období jednoho akademického roku. Následující rok se stal bývalý děkan (jediným) proděkanem.
Každoroční volby postrádaly dramatičnost, a to ze dvou důvodů. Kompetence děkana byly především velmi omezené. Skutečné řízení fakulty bylo v rukou kolektivního orgánu – profesorského sboru, jehož členy byli všichni profesoři a jeden volený zástupce docentů.
Profesorský sbor mohl sice zvolit děkanem kteréhokoli profesora ze svého středu, ale podle nepsaného pravidla býval volen služebně nejstarší profesor, který tuto funkci dosud nezastával. Poté, co se všichni profesoři ve funkci děkana vystřídali, byl opětovně volen profesor, od jehož výkonu funkce uplynul nejdelší čas. Tak se za jednadvacet meziválečných let vystřídalo ve funkci děkana deset profesorů VŠO.
Prvním rektorem z „ekonomky“ byl Pazourek
Vysoká škola obchodní působila od svého založení jako součást české techniky a původní záměr osamostatnit ji zůstal nenaplněný. Definitivně byla VŠO včleněna do svazku fakult ČVUT v roce 1929. Tehdy byl senior profesorského sboru VŠO prof. Josef Pazourek zvolen rektorem jako první z profesorů VŠO. Dalším rektorem ČVUT vzešlým z řad profesorů VŠO se stal prof. Gustav Švamberg (1937/38).
Rektor ČVUT byl volen obvykle v květnu na následující studijní rok z řad profesorů jednotlivých vysokých škol ve svazku ČVUT. Také jeho pravomoci nebyly velké, v důležitých otázkách rozhodoval akademický senát, v němž byly zastoupeny svým děkanem, proděkanem a dalším voleným členem jednotlivé vysoké školy.
Rektora ovšem nevolil akademický senát, nýbrž plenární zasedání profesorských sborů všech vysokých škol (fakult) ČVUT. Volba byla maximálně tříkolová, v případném posledním kole byl zvolen kandidát s nejvyšším počtem hlasů. Volbu rektora i děkanů formálně potvrzovalo ministerstvo školství a národní osvěty.
Uvedený způsob volby akademických funkcionářů skončil komunistickým převratem v únoru 1948. V následujícím období byly vysoké školy zbaveny své tradiční autonomie a začala éra jejich tvrdého centralistického řízení. O volbách akademických funkcionářů nemohlo být ani řeči, všichni byli jmenováni shora – rektor formálně prezidentem, prorektoři, děkani a proděkani ministrem. Skutečné rozhodování bylo ale v rukou funkcionářů KSČ.
Vzniká Vysoká škola ekonomická
Vysoká škola obchodní byla zrušena a po různých peripetiích vznikla roku 1953 Vysoká škola ekonomická. Jejím prvním rektorem byl jmenován prof. JUDr. Vladimír Sedlák. Ten školu vedl do roku 1966.
Šedesátá léta znamenala postupné uvolňování tuhého komunistického režimu. Vysokoškolský zákon z roku 1966 zmírňoval nejhorší zásady Nejedlého zákona z roku 1950. Za rektora byl k jmenování prezidentovi republiky navrhován kandidát zvolený tajným hlasováním vědecké rady vysoké školy. Stejně byli voleni i prorektoři. Počet tříletých funkčních období byl omezen nejvýše na dvě.
Na VŠE byl takto poprvé volen rektor už roku 1966. Stal se jím prof. JUDr. Vladimír Kadlec, DrSc. Když byl v období Pražského jara 1968 jmenován ministrem školství, byl novým rektorem zvolen na období 1968–1971 dosavadní prorektor prof. JUDr. Ladislav Veltruský, CSc.
Tvrdý nástup normalizace znamenal i částečný návrat k metodám řízení vysokých škol z 50. let. Akademičtí funkcionáři jsou opět jmenováni, funkční období je prakticky neomezené. Prof. Ing. Stanislav Hradecký, CSc. byl rektorem celých patnáct let (1970–1985) a jeho nástupce prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc. jen do listopadové revoluce (1985–1990).
Porevoluční volba: vážení hlasů ze třech komor
První svobodné volby rektora VŠE se konaly v lednu 1990 ještě před vydáním nového vysokoškolského zákona. Podle „revolučních“ pravidel probíhaly volby ve třech kuriích – v komoře studentů, komoře učitelů a vědeckých pracovníků, a také v komoře administrativních a ostatních pracovníků.
Výsledné procento hlasů pro každého kandidáta se přepočetlo takto: procento v komoře studentů násobeno koeficientem 0,5 se sečetlo s procentem v komoře učitelů násobeným 0,4. Administrativní pracovníci měli ve volbě váhu jedné desetiny. Z prvního. kola postoupili ing. Miroslav Ševčík a prof. Věněk Šilhán. Vypadli doc. Josef Zieleniec a ing. Karel Muzikář. Ve druhém kole pak těsně zvítězil prof. Ing. Věněk Šilhán, CSc.
Další volby rektora – tedy přesněji kandidáta na rektora, protože jmenování rektora zůstalo v kompetenci prezidenta republiky – se konaly již koncem roku 1990. Podle nového vysokoškolského zákona končilo funkční období dosavadních akademických funkcionářů posledním lednem 1991. První Akademický senát VŠE zvolil rektorem na léta 1991–1994 doc. Ing. Štěpána Müllera, CSc.
Akademický senát pak volil rektora vždy v pravidelných tříletých intervalech a vítěz voleb byl poté jmenován do funkce od 1. února následujícího roku. V prosinci 1993 zvítězil hladce již v prvním kole prof. Ing. Jan Seger, CSc., když nakonec měl jediného protikandidáta v docentu Kružíkovi. Na podzim 1996 se senát rozhodoval mezi tehdejším rektorem a prof. Milanem Žákem. Profesor Seger získal již v prvním kole 20 hlasů od 23 přítomných senátorů.
Poslední dvoje volby byly dramatické
Naopak velmi dramaticky probíhaly volby v listopadu 1999. Z původních sedmi kandidátů po prvním kole vypadli doc. Jiří Ivánek, prof. Jiří Jindra, doc. Michal Spirit a doc. Mikuláš Pichanič. Po druhém kole byla vyřazena doc. Štěpánka Nováková. Teprve ve třetím kole zvítězila nad profesorem Žákem doc. Ing. Jaroslava Durčáková, CSc. Získala minimální počet hlasů potřebný ke zvolení, tedy 16 hlasů při celkovém počtu 31 senátorů.
Také při volbách v říjnu 2002 byl výsledek dlouho na vážkách. Teprve ve třetím kole zvítězila poměrně těsně nad Mikulášem Pichaničem dosavadní rektorka Jaroslava Durčáková, ačkoliv to byli jediní dva kandidáti.
Nahrávání ...
